Šel smutný král svou krajinou,šel pouští, vodu nemaje...šel s mečem ve své pravici...šel pískem, vláhu hledaje.Kdes v dáli zněl mu boje ryk,kdes v dáli cosi usedá...kdes v hlubinách mu zurčel smích,šel pouští pranic nevěda...Hle v poušti klesl do písku...jen vítr hladil jeho vlas.a vzpomněl náhle na Lásku...na tisícero jejich krás...A povstal znovu, pouští šel...rtů vyprahlých už nedbaje...Odhodil svůj těžký meč,Tu náhle věděl! Voda je!Ta voda je! Už nežízním!Už brzy dojedeš, jenom běž!A oblaka, jak zvolal k nim,spustila se v náhlý déšť...Už brzy dojdeš, jenom běž!
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele 9_9_74, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
král vodu svou našel na konci cesty není on pozná kdy voda jen pomáhá k cílu cesty dostat se snad vody bude dostatek to důležité je král dojde to vím jen jakou rychlostí nezaleží na vodě jen král dojde možná poběží hlavní že chce a víc neřeší pokud bez vody budě hůř on dojde byť sil bude málo on král co ví že nehledá zlato proto dojde má cíl jiný než drahokamy král dojde on nehledá ví a cesty konec uhlídá Wolfinko tvá báseň ...nádhera