Definitvní definitivum - Diskuze a zkušenosti

..vím, že se často po nocích ptáš, jak se asi mám. Někdy mi nadáváš, ale po většinou by si chtěla, abych se přitulil i když je to už velmi dávno a spíše ti přijde na mysl, co ráno posnídáš.. To všechno vím a stejně jako ty to občas prožíváš, tak já to cítím. Mě chybí slyšet ten tvůj smích. Mám neskutečný štěstí v životě. Mohl jsem jezdit na kole po vrstevnicích do kopců u Olomouce a fotit zmije, mohl jsem se prát za pravdu v hospodě a skřípat bolestí po ráně, mohl jsem udělat tátovi křížek na rakev a mohl jsem slyšet tvůj smích. Tohle všechno jsem v životě mohl. Mohl jsem, protože jsem byl u toho, protože mám ruce i nohy a funguju stejně, jako funguje vypínač u lampičky.. Je tam a až ho zmáčkneš, rožne žárovku. V hospodě se už dávno neperu, na tátovu rakev jsem mohl udělat křížek je jedinkrát za život a tvůj smích už jen těžko uslyším….. chápeš to? Definitivní definitivum.. hnus, ale nad slunce jasnej hnus.. A každej jasnej hnus je lepší, než nahraná naděje co se třpytí. Na tom se shodneme oba. A tak jsem vlastně zmizel já a zmizela jsi i ty. Je s podiven, jak lidé mizí, viď..? Oba jsme někde a jede se dál. Tvůj smích ke mně nemá šanci dolehnout a moje ukecaný řečnění, co jsi tolik milovala, zase nemáš šanci slyšet ty. A proč? Není to tím, že by jsme byli strašně daleko, nebo, že by jsme neměli to štěstí a nefungovali nám ruce aby jsme mohli volat, ale je to proto, že už si nemáme co dát. Nespravedlnost celýho světa se nám nahromadila do cesty! Ano ano, pokýval i pán v černém fraku.. Mladý pane, nespravedlnost, vyjímečně s vámi souhlasím! Nevšiml jsem si, že bych se ho prosil, ale slušnost od rodičů a křížek na dřevě mi velí klopit hlavu.. Každej si hned myslí, že do nás vidí. Frak nefrak, stejně si udělám co chci. A proti zdi? To se ví a se zvednutou hlavo, hrdě ať to sakra bolí! Jinak to nemělo cenu.. Tvá existence se nachází kdesi v tramvaji a lidi vokolo tebe ani netuší, jakou mají čest. to není provokace, to je nutnost..! Nebo si to myslím jenom já? ..i to je možné, ale přes to! Vážený čtenáři, ta postava je skutečná a klidně se bude smát i když etiketa velí jinak. Jo, příteli, tak to je ten smích. Kdo ho neslyšel, nemůže pochopit smysl života. Možná si teď myslíš, že bych jí to měl napsat nebo říct, možná, že tě napadá miliarda cest jak to napravit. Ale jedno tě nenapadlo... A víš proč, tě to nenapadlo? Nevcítil ses do děje, protože cesty jsou, ale musíš chtít po nich jít. A když už chceš a chceš moc, tak musíš mít sílu a když ji posbíráš, tak si uvědomíš, že by bylo škoda ji všechnu vrhnout na tak pošetilí čin, setkat se s ní dřív, než je ti předurčeno... Ty si mě do teď nepochopil, že ne..? ..to nevadí, protože v tom je tvé štěstí. Chápeš život ne jeho opak. Ale zatím, co tu s tebou řečním, tak vločky zakryli jméno na kameni a já ten zatracenej definitní kámen budu muset odmetat znovu! Nic na světě nedělám s větším odporem, to mi věř... Ale nic na světě nedělám s větší Láskou, tím si buď jist.. Paradox mladíku? Ó, jak jsi mladý, mám rád tvé mládí, je nepopsané! A ještě ti něco povím v závěru. Až ti někdo bude kázat o Lásce nebo určovat jak jsi se měl zachovat, usměj se na něj prosím, neví co říká, neboť Láska není postoj nebo chvilkové přesvědčení, Láska je definitivní součást života každého, kdo cíleně sešlapává boty po své cestě, aby na jejím konci zůstal bosí a mohl projít branou, kam jen bosí a nahý smějí... Kdo je nesešlapal v Lásce, nesmí se zout, na to nikdy, prosím, nezapomeň...........Věčnej Toulavej