...prosebně volám, do ticha...můj dech splývá s ozvěnou...má mysl nedýchá...snad se mé touhy rozplynou......prosebně mlčím do těch zvuků...jež nevydají žádný tón...vkládám svůj šíp do napnutých lukůmé písmo dávno nemá správný sklon...Prosebně volám do dálky,blízkost se ztatila mi z dohledunemám správné známkyna ty předurčené obálky...snad ještě najít je dovedu.....jen hledím zasněná do dálky......a má mysl? Stále nedýchá...
Zitto
Mlčíš do dálky a stačí možná pohladit toho kdo je blízko křičíš do výšky a někdy je potřeba sklonit se nízko pak se nadechne mysl co nedýchá a pofouká ránu která tolik bolí