Zrcadlo...

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

15.03.2009 - 14:05

ži.va

Zrcadlo...

Do rukou vzala jsem zrcadloprohlížím si svou bílou tvářnevím ani co divného mě to napadlozrcadlo napověz a nebuď lhářOči ty oči mé modrékoukají smutně na měříkám jim vše bude zas dobrékoukají zvědavě na měKoutky úst potají zvedámmalé důlky okolo nich hloubímdrobnému úsměvu se poddáma najednou jinou tvář vidímOdhodím zrcadlo a z okna hledímdo mraků jež vítr pohánív nich obrys mužské tváře vidímtam v dálce cítím tvé hledáníTak vezmi si taky zrcadlousměj se na sebe tak jako jápak zahoď taky to zrcadlopohlédni do mraků, kde ukryta je tvář mákéž rozumím řeči mraků... :17:

Řazení:

15.03.2009 - 14:35 | Filtr

medulka

Bože ajvy taková krása :17:

Mrak co skrývá jeho tvář,
i on se dívá na tu tvojí,
spojení mraků, vašich tváří,
vytvoří tu krásnou symfonii.

Lásku :17:

15.03.2009 - 14:48 | Filtr

ži.va » medulka

tóny té symfonie já občas slýchávám
o setkání mraků si zdát nechávám
až spojí se, pak bude to tak kouzelné
že slzy lásky v děšti budou padat do země

:17:

15.03.2009 - 15:08 | Filtr

medulka » ži.va

Tu symfonii hraje orchestr,
odvaha mu říkají na zemi,
přivábí jeden krásný mrak
a k sobě přitáhne ho pevněji. :17:

15.03.2009 - 15:14 | Filtr

ži.va » medulka

co když mrak neslyší vábení
co když je daleko příliš
pak je to snad pouhé mé blouznění?
že tak moc po něm toužíš???

:17:

15.03.2009 - 15:42 | Filtr

medulka » ži.va

Co když to není jen blouznění,
co když je to spíše souznění,
dokonalé spojení, duší, těl,
z touhy nestane se nepřítel.

Musíš zesílit své vábení,
projevit mraku toužení,
aby se odvážil ti dát znát,
že i on touží a má rád. :17: