Do rukou vzala jsem zrcadloprohlížím si svou bílou tvářnevím ani co divného mě to napadlozrcadlo napověz a nebuď lhářOči ty oči mé modrékoukají smutně na měříkám jim vše bude zas dobrékoukají zvědavě na měKoutky úst potají zvedámmalé důlky okolo nich hloubímdrobnému úsměvu se poddáma najednou jinou tvář vidímOdhodím zrcadlo a z okna hledímdo mraků jež vítr pohánív nich obrys mužské tváře vidímtam v dálce cítím tvé hledáníTak vezmi si taky zrcadlousměj se na sebe tak jako jápak zahoď taky to zrcadlopohlédni do mraků, kde ukryta je tvář mákéž rozumím řeči mraků...