Se svou Slunečnicí obešel náš dům...Večernice posmutnělá... Tady! Tu!Zlatými lístky ověnčil pěšinku k jabloním...ještě se netřpytily tolik, její oči!!!V závoji mlhy, Večernice nedočkavá...oděná v ty kvítky... pěšinkou k jabloním...Tolik zlata! a přece jenom iluze...z potůčku na louce... prostovlasá voda...Prostovlasá iluze a jeden Slunečníka jedna Večernice...
myriam
Išla som sa najprv pozrieť ako sa voláš...Hanah tvoja báseň je ako tvoje meno...stará ako okamžik ktorý sa nevráti...tajomná ako každá ilúzia...a láskavá ako pohladenie odchádzajúceho dňa....mne sa veľmi páčila...vyvolala krásnu spomienku...ďakujem
Renor
...a jeden Slunečník, Měsíčník a Větrník, ale to je jiná pohádka na ně jiný osud štěstí a lásku "kých"... pro ně rozkvetla jiná lepší zahrádka...
...její oči, když čekaly na něj... až všimne si jejich záře, až se prostě jenom otočí... a zahledí do její usměvavé tváře...
... v závoji mlhy ve třpytu měsíce... ač popíchá se o růží trny... touží po něm..stále...velice...