Nevím,proč jsem tam vešla,sedla si a neodešla,tichá píseň varhan zněla,já jen tak v klidu přemýšlela.Tu najednou se stal zázrak,paprsek světla vykouzlil dívky náznak.Tiše se vznášela nad zemí,člověk úplně oněmí,oči dokořán otevřené,smysly docela zjitřené.Proplula kostelem směrem k oltáři,a paprsek už nezáří,co chtěla mi říct se teď ptám,odpovědi se možná nedočkám,možná to byl můj anděl strážný,ale proč byl tak vážný...
tanjamanova
Jako oněmělá strachem, jako pokrytá nebeským prachem, jako plápolají svíčka, jako mžikavá víčka, jako člověk osleplý v úžasu, seděl v pravém okamžiku a vpravém času, v pokoře a tichu kostela, on nechtěl nic říct, on chtěl abys ho viděla.
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Evik2, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Marci, ty by sis měla najít vydavatele a vydat sbírku básní. Já to moc ráda od tebe čtu.
Wolfinka
Andělé zavření v kostele... vážní bývají... trochu nás mrazí po těle... no - jak se dívají!
Neboj! V kostele je všechno vážné vážné a těžké jako naše nitro ale zítra, zítra bude jitro! Zítra bude slunce kreslit na parapet že nejen vážný, dokáže být svět! Slunce zas vyjde, otevři dveře kostela a nenech své srdíčko, zavřené docela a provětrej lásku, radost a běž! zas bude jaro! věř!