Nevím,proč jsem tam vešla,sedla si a neodešla,tichá píseň varhan zněla,já jen tak v klidu přemýšlela.Tu najednou se stal zázrak,paprsek světla vykouzlil dívky náznak.Tiše se vznášela nad zemí,člověk úplně oněmí,oči dokořán otevřené,smysly docela zjitřené.Proplula kostelem směrem k oltáři,a paprsek už nezáří,co chtěla mi říct se teď ptám,odpovědi se možná nedočkám,možná to byl můj anděl strážný,ale proč byl tak vážný...
tanjamanova
Jako oněmělá strachem, jako pokrytá nebeským prachem, jako plápolají svíčka, jako mžikavá víčka, jako člověk osleplý v úžasu, seděl v pravém okamžiku a vpravém času, v pokoře a tichu kostela, on nechtěl nic říct, on chtěl abys ho viděla.