Pohádková - Diskuze a zkušenosti

Byla krásná jak z růže květ,však srdce studené jak led,jarní tání nezměnilo její krásu,však ani srdce nerozmrzlo v tom času,sluneční paprsek pokoušel se ji probudit,však srdce stále stuhlé ne, a ne se rozproudit.Pavučinka spletená ze starých snů,skříňka ohraná z planých dnů,jehelníček vzpomínek rozpíchán zcela,tak mocně držela ji uvnitř ta její cela.Deštík omýval jí vnadná ňadra,k srdci se nedostal, stále vadla.Promočena zcela, chřadla,vítr čechral zmáčené vlasy studem,neoživla na okamžik, však ani pudem.Neuměla se smát, plakat, zlobit,jen zlo a strach tropit.Až jednou roztáhlo se nebe,pramínek uzoučký osvítil její tvář,otevřela oči a viděla tu zář,pronikla silně do jejího srdce,dala jí dar, který se získává prudce,byla to bolest, ale svět za ní stál,život jí byl přece jednou dán,a koněčně mohla vylézt z té zakleté buše,ten dar byla její duše.