Věčné kruhy, vlasy co vlají,spánek pomotaný čímsiLabutí křídla zamávajístromkům rostoucím z římsyA tak málo hlíny k tomu je třebaživot rve se o život a křičíSurově zuby rve svůj chlebaať mráz si je, ať fičíA věčné kruhy láseka věčné touhy jíta kolik je třeba maseka kolik je možností žíta kolik je našich přánía kolik jich osud svála kolikrát míváme zdání...že kdosi nás miloval
buba
Ty věčné kruhy života, láska nebo nahota, splynutí duší,a taky těl, motýlí a labutí krása, obalená do křídel. Co všechno vzniklo a vzrostlo z hlíny, tam život odchází, a rodí se jiný, každý se rve o život, a lásku svou, ač slyší v mrazu, píseň tesklivou. Za životní dar, pokládán je třeba, dozlatova,s krásnou kůrkou, upečený chleba. Též ze země pochází, jak základní dobrota, poddat chléb a sůl, i to je kruh života. A věčné kruhy lásek, zas zakládá se kvásek, lidi zbavte se masek, ať vidíte kolik možností je žít, zas bude třeba do země zrno sít, a to nekonečno přání, kde jejích splnění se shání? nemám ani zdání, však žiju stále touhou, po věčném milování. Ve věčném kruhu života, světlo,tma,láska,zklamání,stydlivost,nahota,slepota....