Věčné kruhy, vlasy co vlají,spánek pomotaný čímsiLabutí křídla zamávajístromkům rostoucím z římsyA tak málo hlíny k tomu je třebaživot rve se o život a křičíSurově zuby rve svůj chlebaať mráz si je, ať fičíA věčné kruhy láseka věčné touhy jíta kolik je třeba maseka kolik je možností žíta kolik je našich přánía kolik jich osud svála kolikrát míváme zdání...že kdosi nás miloval
Piháček
Ve spánku já mnoho kruhů mám však za světla ramp jen jednu tvář světlu dám je li to herec?chci herečkou snad být? sladký polibek mu dát a ústa jemu nastavit? Jak bláhové to snění jest kdepak chci býti svou a netkát na lásku lest... Svou tvář já větru nastavím své srdce podám Ti věř mi, já čístá jsem...