- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Terapeutistický koutek
25.08.2025 - 23:04
cimi
Terapeutistický koutek
Příspěvky: Všechny | thééé
Stránka:
1 2
Řazení:
28.08.2025 - 21:06
| Filtr
thééé
Pěkné 
není co dodat. Taky jsem tím prošla. A díkybohu za ty zkušenosti. Je dobré tomu rozumět.
Naštěstí mě asi zachránilo moje přesvědčení, že ty témata se odehrávají v mém vnitřním prostoru, a ve vztahu uvnitř mě.
A právě ten "vztah uvnitř" je moc důležitý. Protože bez zvnitřněné postavy narcise, manipulátora či predátora není ani vnitřní empat, oběť a omezený trpitel, který se dobrovolně té síly vzdává...a obráceně.
Je to prostě mechanismus přežití, záleží ke které roli kdy sáhnum abych získala to, co potřebuji - přijetí, lásku, podporu...
Zní to trochu schizofrenně
ale tak to vidím, jako vnitřní vztahovost.Takže ne - on/ona mě ubližuje a omezuje...ale kde já se omezuji a ponižuji atd...
Bohužel si myslím, že kdo se víc identifikuje s narcisem, má v sobě hlubokou nenávist, tam je ta cesta ven o něco těžší, protože prostě chybí sebereflexe. Kdo se identifikuje s empatem, ten se zase víc točí v kruhu vlastní nedokonalosti a chyb. Ale to je složitější zase z hlediska duše...
Kde asi začalo to selhání, kde byl ten pád...Nejraději jdu ještě před narození...
28.08.2025 - 23:32
| Filtr
dan162
» thééé
Myslím, že částečně rozumím. Než jsem dokázal pochopit tátu a mámu, proč jednali jak jednali, a dostat téma z venkovní situace a následků do svého vnitřního prostoru, uplynulo...ééé...57 let života. Až díky tomu jsem i pochopil proč jsem já jednal jak jednal, a vytvářel to, co mne tehdy semlelo a proč jsem se identifikoval se sobcem i později s rohožkou. Znám tedy dvě protichůdné "role", i když to není narcis/empat, a obě byly scestí. Ne tehdejší chyba, ale nejlepší volba z tehdy omezené palety možností. Do té doby jsem to měl za nespravedlnost, extrémní naplnění tranzitů, zvůli nebo bezcitnost, zatímco dnes to je poměrně logický sled událostí, kde mohu dnes mít jinou volbu v tehdejší své reakci. Ne v rozměru role, abych dosáhl co potřebuji, ale změnou mé energie, jako motivace okolí, aby chtělo samo přijít, co umožní tehdy zastavený rozvoj. Tenkrát jsem právě šel na to rolí, abych vyvolal lásku, podporu kterou jsem potřeboval a tím víc jsem se vzdaloval od možnosti to získat - jednou i druhou "rolí".
01.09.2025 - 20:50
| Filtr
thééé
» dan162
k tomu ééé 57 let...bych taky mohla dodat svojich asi bože 42 
....Mikuláš má pravdu, že prostě ta naše generace se v tom musela vycachtat víc. To je dané poválečnou či válečnou generací našich rodičů. Někdy mě zajímá, díky čemu se to může celé otočit, prohlédnout a změnit úplně náhled na dětská traumata.
Jinak co se týká toho vnitřního vztahu - tak je to asi jako s měřením síly. Musí se změřit odporem.
A možná, že síla je prostě naše přirozená energie, ale jen díky omezení a odporem se k ní můžeme dostat. Ale možná jen tam, kde byla popřená a zlomená a potlačená....
01.09.2025 - 21:16
| Filtr
dan162
» thééé
No jasně že to je celogenerační. Je mi 57, je to tedy velmi čerstvé. Samozřejmě lepší teď, než si vše odnést pod drn :-D Nevím co je míněné slovem "otočit", ale obecně jsme už jasně v individuální době, tak koukáme na to co se děje jednomu člověku, kdežto v kolektivní době byla důležitá jednotka milion a někde ani ta ne.
No nemyslím si, že hrozny dávají nejlepší šťávu, když jsou drceny v lisu, jak říká úsloví. Ano, že síla přežití jako jedna z našich evolučních vrstev se plně ukáže až v průseru, ale není to zadarmo. Kdo bojoval, je navždy bojovníkem, ne láskyplným člověkem. Kdo utrpěl rány, nese si je s sebou jako závaží. K vnitřní síle se lze naštěstí dostat i bez takové ceny.
01.09.2025 - 21:16
| Filtr
thééé
A k tomu, co jsem psala vlastně musím dodat, že bez pochopení jakýchsi karmických souvislostí bych z toho asi nevyšla nikdy.Bez pochopení toho, na čem a jak duch/duše roste...bez pochopení toho, k čemu to všechno utrpení potřebuji (zase z hlediska duše)....a k čemu vlastně utrpení je...bez pochopení toho, že i mezi predátorem a obětí je dohoda a v duchovním světě toto můžou být velmi blízké duše či rodina.
Moc hezky je to do "nadpozemského detailu" popsané v knížkách M. Newtona
https://www.databazeknih.cz/prehled…
Ale já jsem prostě ta ryba, která to potřebuje pochopit a uchopit z toho spirituálního pohledu. Potřebuji vědět, proč to ten druhý "pro mě dělá", pro moje dobro
I když rozumím psychologickým mechanismům, není nad ten nadhled z pohledu vyšších emocí, vyšší lásky.
(a to nejsem sluníčkář, spíš ráda prozkoumávám naše nevědomí a taky nadvědomí)
02.09.2025 - 10:00
| Filtr
dan162
» thééé
Dík za odkaz, podívám se, může být super. Nemám dostupné porozumění, proč si někdy volíme cestu nepohodlím i v případě, kdy na to nemáme aparát, snášenlivost, výhodu atd. U mne to bylo tím, že jsem nevěděl, jak to prožívá ten druhý, v mém případě táta, v jeho vzorcích, výchově, zvyku okolí, a tak chci dnes vědět ne proč kdo co dělá, ale co prožívá, někdy proč prožívá zrovna toto a jak to zpracovává a někdy kde to vzniklo. Na víc nemám. Jenže aby druhý byl ochoten toto sdílet, na to jsem přitahoval jiné typy lidí.
02.09.2025 - 17:51
| Filtr
thééé
» dan162
no právě...žijeme v duálním světě. Velká část nás leží někde v podvědomí (a kdo ví kde ještě). To, že na to nemáme aparát - může být jen přesně ten bod, který máme překročit.a ne a ne a ne...a přitom tudy jedině vede cesta k tzv. té plnosti.
K přechodovým zásadním milníkům v našich životech patří přesně ty nejtěžší zkušenosti, kde padáme na hubu. A to proto, abychom se rozhodli, že uděláme pro změnu cokoliv. A nebo proto, že zjistíme, že naše možnosti leží až za limity...
Blbé to je, když se to odehrává v dětství a týká se to základní výživy - lásky a přijetí, podpory...
Myslím, že "citlivěji" nastavení jedinci (moc vody, neptun, luna) to mají horší v tom překračování jednotlivých schodů. Že hůře dospívají, protože jejich potřeba péče je obrovská. Tak obrovská jako schopnost propojit se žádaným.
Ale i v tom může člověk vidět specifický úkol (z hlediska duše)
Skvělá knížka Přechodové rituály
https://www.databazeknih.cz/knihy/…
Dospět bez dospělého rodiče, bez lásky a přijetí je nemožné...ale komu se to podaří je "šaman"...překročil svoje možnosti a dostal se do jiných rovin vnímání života
02.09.2025 - 18:42
| Filtr
thééé
» Buddha/2
jo to je jako v tom vtipu.(Neřeknu to přesně
)Sedí muž u psychologa a říká: "moje matka, ona umí vždy najít to moje nejslabší místo a strefit se."
Psycholog, noha přes nohu, jen tak ledabyle prohodí.
"Nojo, když ona ty místa generovala "
(Tim se omlouvám každému, kdo mámu neměl. Ale ono to sedí i na otce a ségry, bráchy)
02.09.2025 - 22:04
| Filtr
dan162
» thééé
Tenhle duální svět lze z překvapivě podstatné části časem dostat na světlo si myslím přes pozorování vlastních reakcí. Není zprvu jasné proč něco dělám, jen vypozorovat že to obvykle takto dělám. A pak docvakne intuicí kde se to sebralo, nebo logikou co jsem musel prožívat, že jsem zareagoval právě takto vypadajícím chováním. A je to na světle i bez nejtěžších zkušeností. Nicméně evoluce největší změny udělala právě v okamžiku největšího ohrožení. V dětství - jinde se to nachází málokdy. Někde tedy ještě v břiše a nebo ještě dřív. Později to bývají co sleduju spíš důsledky zranění z dětství, včetně rozvodu jako následku nějaké dětské reakce měnící chování k sobě/druhým. Příklad - byl jsem už jako dospělý docela dlouho sobecký, ale to byl důsledek toho, že jsem nevnímal přes svou snahu pocit druhého. Vzniklo to u mne velmi časně.
K příkladu "moc vody, Luna, Neptun" - u ženy odpadá možnost se dodatečně dosytit, hledejme takového muže, který dává bezpečné prostředí, nikdy se nezachvěje a emočně drží :-D Snad raději Sportku, ne?
Lze tu deformaci přijmout (když je to pocitově neúnosné) přes specifický úkol, ale za mne bych raději našel řešení traumatu/deformace a až pak třeba ten úkol. Podle mne to půjde přes opakované kratší chvíle - v podstatě jde o to, aby spodní vrstvy aspoň na pět minut uvěřily, že je absolutní emoční bezpečí a otevřely se, přerušený vývoj by mohl doproběhnout. Ono totiž hodnocení, zda nastalo takové bezpečí, je zčásti vědomé a zčásti navoditelné volbou prostředí/okolí. Je to jen hypotéza, ale tuším, že tudy by to mohlo jít.
06.09.2025 - 17:32
| Filtr
thééé
» dan162
jj pozorování je skvělá technika. Někdy si říkám, do čeho vlastně odvisí schopnost sebe-reflexe...
Kdo má sebereflexi, tak je za vodou....no aspoň z velké části.
"že jsem nevnímal přes svou snahu pocit druhého. Vzniklo to u mne velmi časně"
považuju kozoroží asc.za karmický. On je taková tíha na bedrech, člověk brzy přebírá zodpovědnost, i za celek, za druhé, tlačí na sebe, myslí si, že musí obstát za každou cenu, má na sebe velké nároky. A když to někde tlačíme, tak energie neproudí a tím nepřijde ani nic od druhého...
"K příkladu "moc vody, Luna, Neptun" - u ženy odpadá možnost se dodatečně dosytit, hledejme takového muže, který dává bezpečné prostředí, nikdy se nezachvěje a emočně drží :-D Snad raději Sportku, ne?"
nojono
většina lidí řeší vše přes vztahy 
. Občas na to nemám trpělivost.
To je asi tím, že jsou nám jediným zrcadlem, že tu zpětnou vazbu potřebujeme..
A ženy daleko víc, to je pravda.
06.09.2025 - 18:24
| Filtr
Buddha/2
» thééé
Za sebereflexí je snaha vyhnout se chybám. Teda až poté, co nějakou pořádnou uděláš 
. Dokonalí chyby nedělají a proto sebereflexi nepotřebují 
Si tak říkám, že sebe-reflexe je bezvadně názorné slovo.Znamená schopnost podívat se na sebe do zrcadla. No a pro natvrdlejší z nás, nebo pro ty, co nemájí zrcadlo máme partnerské vztahy
06.09.2025 - 19:10
| Filtr
Lupi
» thééé
Nevím jak máš zkušenosti ty, ale ono to není snadný, ani když se člověčka rozhodne. Moje starší to vyřešila zkrátka tak, že se odstěhovala, ale mladší jsem musela mentálně vykopat a připadala jsem si jako vlčice, co si ukusuje vlastní tlapu, za kterou se chytla do pasti. Zvládla jsem to popravdě důstojně jen proto, že jsem byla pevně rozhodnuta. Takže já v soudech nejsem tak striktní, ovšem že to nadělá paseku, když máš to dítě ostře zahákovaný, o tom žádná.
06.09.2025 - 19:14
| Filtr
cimi
» thééé
Tak určitě ať už se člověk zdá jakkoliv “hotový a celistvý” tak vztahy (především ty těsné) ho vždycky náramně prověří Jelikož člověk je tvor který tak nějak přirozeně lne k různým druhům iluzí tak někdy ten náraz kontaktu reality je prostě potřeba aby vůbec měl co reflektovat
06.09.2025 - 20:16
| Filtr
thééé
» Lupi
Ještě nemám dospělé děti, a dost možná to taky nedám a budu žárlivá a budu je emočně lákat zpět, abych měla trochu jistoty, že mě pořád milují 
a určitě to i obrečím...určitě to není lehká záležitost.Ale to trhání pupečníků (a myslim, že jich je vždy víc) se děje postupně. Jsou určité fáze, kdy je dobré si uvědomit, že je dobré popustit uzdu. Jestli to dávám? Jistě, že ne
Striktní jsem kvůli jednomu příkladu z okolí, který mi naskočil a je fakt nechutný.
Jeden příběh: dospělý muž, ženatý musel po smrti otce spát vedle matky na manželské posteli. Bydleli s rodiči v jednom domě.Intimní a sexualni život těch dbou šel do háje (pokud tam nějaký byl).A teď asi chápeš moje
Mentálně vykopat, tak to je ale jiný případ, ty jsi mladší nesvazovala...věřím, že to bylo těžké.
Ale asi je to drsnější v případě, kdy dítko matky je syn.
06.09.2025 - 20:30
| Filtr
Lupi
» thééé
Tak to je síla - ještě vedle té matky spát 
Jenže to záleží i na tom dítěti. Brácha byl maminčinej duhovej jednorožec, abych tak řekla a trhání bylo zvlášť bolestivé, ale vybral si ženu, která mu s tím hodně pomohla.. Můj muž byl stejný případ a bojoval s tím až do smrti jeho mámy - statečně, musím uznat.Že ty svoje děti obrečíš, to si piš. My ta mláďátka vychováváme strašně dlouho a tohle je holt daň.....
Mimochodem, třeba ti pomůže moje zkušenost: jak já se bála, že jsem o svoji starší přišla a co jsem toho nabrečela - ona se s námi zhruba tři roky totiž moc nebavila a já neumím nikoho nutit, nebo někam cpát, tak jsem jen trpěla
Jenže to nenucení nakonec neslo sladké ovoce - po těch asi třech letech přitančila, dospělá a báječná. Já to pak pozorovala na jejích kamarádkách a děckách mých kamarádek a bylo to pořád totéž - necháš je a vrátí se ti to stonásobně.Dneska mám s holkama skvělé vztahy, ony mezi sebou taky, bydlíme blízko a vídáme se nejmíň jednou tejdně.
06.09.2025 - 20:54
| Filtr
thééé
» Lupi
To je úžasný příklad. A představ si, že jsem si to v určité míře musela vyřešit u starší holky už když byla malá. Nějak ten strach přišel a tak jsem to zkusila přijmout. Souviselo to se vztahem s mojí matkou. A od té doby vím, že ji dovolím se vymezit, kritizovat mě a taky mě nemít ráda.
Stopro to bude těžké, pokud to přijde, ale věděla jsem, že je to nutné.
U druhé to bylo v době, kdy byla hodně nemocná. To bylo taky "pouštění" do božích rukou.
Naše děti nejsou našimi dětmi, žejo, jak říká Džibrán...přesto tu musí vzniknout silné závislosti, abychom se mohly o ně dobře postarat, jako matky.
06.09.2025 - 20:54
| Filtr
Lupi
» thééé
Jestli skvělou....každopádně, když jsem držela to novorozené miminko, zařekla jsem se a rozhodla, že nebudu dělat ty chyby, co dělali naši a to rozhodnutí bylo tak razantní, že jsem fakt nedělala. Samosebou jsem nadělala spoustu vlastních, ale to jsem si říkala, že se s tím už vypořádají, když to nebude balast řady generací.Já si myslím, že je naprostý minimum matek, které to jakoby flákají, že každá dělá, co je v jejích silách.
Lvu
© 2007-2026 Najdise.cz