sepíšu to trochu zjednodušeně a později v diskuzi mohu rozvinout - moje osoba (ego) není jenom jedna, ale jsou dvě
nejedná se o žádnou schizofrénii, ale o disociační poruchu identity - vznikla nadvakrát v pomerně raném dětství, jako obrana před dvojnásobným traumatem
moje alterego (říkám mu "Nezodpovědný") neumí mluvit (vzniklo v době, kdy jsem ještě nemluvil) a s mým primárním egem (říkám mu "Autista") komunikuje tímpádem pomocí pocitů - no a protože je potřeba mluvit občas i s někým "cizím", Autista při té příležitosti Nezodpovědnému "překládá" do lidské řeči (reálně mluví Autista, ale o tom, co říct, rozhoduje Nezodpovědný).
Takže ti dva se znají, sdílí (až na pár výjimek) stejné vzpomínky - a mají se rádi - jeden pro druhého by udělali cokoliv. Jenom jsem o tom prostě dříve nevěděl - myslel jsem si, že tak to mají všichni.
Před pár lety jsem ale měl nehodu s poškozením mozku - a pár let mi vůbec nefungovaly pocity - spojení mezi nimi se ztratilo.
Mezitím mi dělali spoustu vyšetření - nejdříve se oficiálně zjistilo, že su autista - a nedávno se zjistila i ta disociace - a kruh se uzavřel.
Budoucnost vypadá dobře - Nezodpovědný je zpět, takže už mi nehrozí žádné fatální psychické problémy a autismus už mám také pod kontrolou..
Nunc
» registrovaná
Nevyjadřuji se moc v příspěvcích, jen je tiše zpovzdálí pročítám, ale teď mám potřebu reagovat a poděkovat paní (lvici), jak to hezky napsala s moudrostí, rozvahou, bez prudkosti, jistou jemností a musím s ní souhlasit, vyjádřila to tak, jak to vnímám i já a nenapsala bych to lépe.