coming-out - Diskuze a zkušenosti

MG34 Je to pár dní, co se mi poprvé od nehody zdál sen. Byl celkem banální, rozhodně ho nepotřebuji vyložit.

Ale uvědomil jsem si jinou věc - sny se zdají pouze mému alteregu (primárnímu egu se nezdají).

Možná je to stará ochranná reakce, protože sny mého primárního ega asi byly v dávném dětství po těch traumatech dost děsivé.

MG34 Vlastně jsem to úplně nerozepsal, ale traumata v dávném dětství byly dvě (oboje zaviněna rodiči).

A "díky tomu" vzniklo to moje alterego.

MG34 Další věc, která s tím hodně souvisí.

Je to asi 2 roky - na naléhání psycholožky jsem začal brát antidepresiva, která mi rok předtím předepsal psychiatr. Byla to obrovská chyba (naštěstí už je mám asi rok korektně vysazená). Jediné štěstí v té tragédii bylo, že jsem si přečetl příbalový leták - tam se psalo, že v začátcích braní můžou mít antidepresiva jako vedlejší efekt myšlenky na sebevraždu (!) Nechápal jsem to, ale zapamatoval jsem si to.

Pár dní po začátku braní to přišlo. Začal jsem trpět pocitem, že nemám žádnou cenu, že tady nemám co dělat a že tady jenom zavazím.. Stupňovalo se to a já jsem začal chápat, že jediným řešením je "ukončit se". Tohle je přesně vliv těch antidepresiv - najednou jsem byl odhodlaný, že musím vytvořit reálný plán, jak se ukončím. A že ten plán zrealizuji.

Nutkavé myšlenky na tento plán se nedaly zahnat, takže jsem plán musel vymyslet až do konce a do všech detailů.

Vybral jsem Macochu.

Přesně jsem naplánoval odkud a jak skočím, jak se zachovám, kdyby mne sevřel strach z výšek, co udělám s kolem (nezamykat, jenom tam opřít o zábradlí), dopis na rozloučenou nebude, ani žádná velká gesta, nic důležitého u sebe, běžné oblečení. Prostě všechny detaily vymyšlené. A tím jsem se sice nezbavil toho odhodlání "ukončit se", ale zbavil jsem se prvotní nutkavosti na to neustále myslet. Spokojil jsem se s tím, že to mám přesně vymyšlené, dám tomu čas do zítra (kvůli varování v příbalovém letáku), ale nepředpokládal jsem, že změním názor. Jen jsem to měl přesně promyšlené a pro zbytek dne jsem to hodil za hlavu - "udělám to zítra a vím přesně jak" a šel jsem spát anž bych na to musel myslet.

Druhý den po probuzení bylo všechno pryč a já jsem se divil, jak jsem takto mohl uvažovat..

Teď zpětně už i vím, proč jsem se cítil tak "bezcenný" a proč jsem chtěl "odejít" - protože mi tehdy stále chybělo to alterego, o které jsem přišel při nehodě. Nebo to alterego i bylo přítomno, ale protože neumí mluvit a já jsem po nehodě neuměl ještě vnímat pocity (kterými jsem s alteregem dřívě komunikoval), tak jsem si asi myslel, že už není na světě.

Ale alterego je zpět a já se zase cítím "celý" a už rozhodně ne tak "bezcenný"...

MG34 Malé doplnění - moje identity nejsou 2, ale 3.

Kromě Autisty a Nezodpovědného je tu ještě Strašná matka.

Poslední dny mi zaplňuje mapování vzájemných vztahů všech identit a pravidel, na základě kterých se dostanou "ke kormidlu".

Teď su doma nemocný (beru antibiotika) a je to trochu specifické - třeba Strašná matka se schovává (ta to špatně snáší). I Autista je celkem stažený a v popředí je tímpádem většinu doby Nezodpovědný. Když je taková krize, tak ostatní identity nechávají za sebe trpět Nezodpovědného - mu je to totiž jedno.

U doktorky to kulminovalo - ona na mne ještě dost nepříjemně řvala, že "jaktože nemám roušku, když vím, že mám zápal plic". Poslala mne na rentgen plic a tam se ukázalo, že na plicích vůbec nic není. Ale přesto (že Strašná matka se chtěla pomstít a Autista chtěl dořešit, že měl celou dobu pravdu) se Nezodpovědný udržel u kormidla a sehrál to u doktorky tak, že na ni vina za zjevně špatnou diagnózu nepadla.

MG34 Dívám se, že to není úplně aktuální. Už někdy před rokem jsem zjistil, že jsme 4. Já a 3 moje alternativní identity. I traumata byly 3 (ke každé identitě jedno).

Moje primární ego - říkám mu Autista.

Alterego, které jsem zatím nezmínil - Vzteklý otec - předobrazem byl můj biologický otec, když se vztekal a nadával, že mne biologická matka nemůže celé dny nechávat v kočáru na náměstí před cukrárnou (když mi ještě není ani rok). Tohle trauma bylo první a od té doby nesnáším, když na mne jiní lidé nějak projevují svoje emoce - tak mi to bohužel dělali náhodní kolemjdoucí před cukrárnou. Takže jsem se vztekal, když to na mne zkoušeli.

Další alterego jsem přejmenoval - už mu neříkám Strašná matka, ale Alena (tak se jmenovala moje teta a měla mne ráda jako svého). Alterego vzniklo při druhém traumatu, kdy jsem byl skutečné Aleně odebrán (sebrala mne ta potvora má biologická matka).

A poslední alterego (kterému říkám Nezodpovědný) má předobraz nečekaně v tchánovi od Aleny. Vnímal jsem ho jako otce. Bohužel 3 roky poté, co mne sebrali jemu a Aleně, tak spáchal sebevraždu oběšením na půdě. Nedávno jsem zjistil důvod jeho sebevraždy - podezřívali ho, že má s Alenou poměr (i když to tak jen působilo, protože často chodili se mnou na procházky). A on to peklo, co mu pak ze života dělala jeho manželka, neustál a oběsil se..

MG34 Další aktualita - na stará kolena se budu muset asi nějak probít psychologií (a pochopit všechny pojmy). Nadhodím pracovní teorii:

4 moje identity jsou 4 různá ega. Nad nimi by mělo být superego - tipuju, že v nemocnici při stanovení diagnózy si mysleli, že jenom jedno. Ale vypadá to, že 3 ega mají nad sebou společné superego a jediné ego "stojí zvlášť" a je také pod jiným superegem.

Jak jsem psal - já tomu moc nerozumím, ale co jsem zatím zjistil, 2 ega v noci spí jako první a současně. Pak po 6 hodinách se k nim přidá třetí ego (krátké probuzení a rozšíření sestavy, která spí - takhle to mám asi půlku života). No a poslední ego spí asi hodinu - až někdy nad ránem, když já (moje primární ego) už nespí.

No a tady to poslední ego, je povahově hodně jiné než já a tipuju, že nad ním je také jiné superego. Vyzná se v tom někdo? Asi naivní dotaz..

funky Víš, každá deprese, i ta antidepresivy vyhajpovaná, má svůj důvod. A podle mě ti podvědomí těmi pocity zbytečnosti sděluje, že život by měl být i nějaká služba. Nejen sezení na pomyslném trůně, kde ti pořád někdo něco dluží. Tak to trochu vsákni, přestaň se už pitvat v tom, kolik máš eg, jaká byla maminka, jaká byla tetička... nech minulost odejít a dej se do kupy, abys nedělal trauma, které tobě způsobili nějací vyšinutí lidé, dalším lidem. Třeba svému synovi.

MG34 » funky Ty pocity zbytečnosti mi nesdělovalo podvědomí, ale jedno z těch vědomí - jedna moje alternativní identita.

Doporučení "přestaň se už pitvat..." rozhodně není dobré - protože kdybych to nedělal, zákonitě bych znovu skončil na stejném místě, resp. tentokrát o kousek dál - na dně Macochy. Kdyby ta jedna moje alternativní identita nespala (a není tak snadné zařídit, aby každý den dostatečně spala), rozhodně se bude cítit zbytečná a bude se chtít ukončit - a to by znamenalo konec pro mne celého..

Dostatečné spaní všech mých identit je pro mne prioritou. I proto jsem teď dal v zaměstnání výpověď a buď zůstanu v důchodu nebo budu pracovat jen na poloviční úvazek.

Jinak narážka na případný přenos trauma na mého syna je dost laciná - nevíš o nás nic a nevíš, jak moc se liší můj přístup k další generaci od toho, co jsem zažil sám..

funky » MG34 Tvoje sebelítost je zničující pro ostatní. A není nic laciného na tom, když ti někdo řekne nepohodlnou pravdu. Ale to ty nechceš slyšet, ty sis přišel pro lítost. V dnešní době je na světě přes 8 miliard lidí, takže lidský život má menší váhu než kdykoliv jindy. Máš takové výdobytky moderního světa, o kterých by si lidé v minulosti mohli nechat jen zdát. Všechny tvé základní potřeby jsou pokryté otočením knoflíku, a tak si vytváříš utrpení sám u sebe, stavíš ho na piedestal a děláš ze sebe mučedníka, a přitom půlka lidí na planetě by s tebou měnila místo hned. Tak si buď važ toho daru, který jsi dostal, nebo ho zahoď, ale nebuď na obtíž ostatním a nečekej nekonečnou lítost. Jsou malé děti bez domova, které mají radost ze života, a ty jsi dospělý chlap, který tady brečí, že se občas zrána nemůže pořádně dospat. Prostě se dej dohromady...

MG34 » funky wow - dívám se, že tvůj text není vůbec o mně, ale o tobě

ok, než se k tobě dostanu, tak jenom shrnu svoje motivace pro tohle vlákno - vím co je to výpadek paměti a vím, jak složitě a bolestně pak cokoliv dohledávám - takže tohle vlákno si tu pěstuju jako takové shrnující, ke kterému bych se případně vrátil (kdyby to bylo zase potřeba) - doufám že smím? už se mi takto hodilo hodně dříve roztroušených kousků mé digitální stopy

tak a teď k tobě:

Tvoje sebelítost je zničující pro ostatní
ty sis přišel pro lítost
si vytváříš utrpení sám u sebe
nebuď na obtíž ostatním a nečekej nekonečnou lítost
brečí, že se občas zrána nemůže pořádně dospat

zjevně vidíš to, co chceš vidět a to, co je nějakým způsobem téma u tebe - nechceš si založit nějaké svoje vlákno? asi by ses tam lépe realizovala a třeba by ti i někdo poradil, politoval tě nebo tak něco?

funky » MG34 Já jsem ti akorát řekla pravdu, kterou nechceš slyšet, a ty to teď obracíš proti mně, stejně jako když se ve škole kritizuje rozmazlené dítě, a ono to pak otáčí s tím, že mu všichni jen závidí. Psát si tady smíš co chceš, ale nepředstírej, že to neděláš vůbec pro pozornost. Ale to je už jedno, chtěla bych se tě jen zeptat na jednu věc: Nemyslíš, že to, že veříš, že máš několik identit, je na stejné úrovni jako když si někdo myslí, že je třeba pes? Nebo jiného pohlaví, než se narodil?

MG34 » funky No, zjevně jsem to trefil - teď se dál nabízí 3 směry.

Jednak "nepředstírej, že to neděláš vůbec pro pozornost" - budeš se divit, ale pozornost je mi celkem šumák - to téma tu visí už přes rok a postupně si sem odkládám, co nově zjistím. Na Internetu existuje spousta možností, jak si něco "odložit", ale jenom málo z nich je stabilních. Namátkou zmíním to, co už odvál čas - diskuze lide.cz, vlastní weby na sweb, různé facebookové skupiny, atd. Oproti tomu najdise funguje už desítky(?) let, technologie je celkem stabilní (PHP), hosting se zaplatí z reklam a jiných projektů, takže jistota (jen nevím na jak dlouho).

Pak je tu to, že přestože to téma tu visí už dlouho, nikdo nereaguje - nevadí mi to, ale pak je celkem jasné, že když najednou někdo reaguje, evidentně se něco děje - u něj - u tebe.

No a pak je tu přímo položená otázka "to, že veříš, že máš několik identit, je na stejné úrovni jako když si někdo myslí, že je třeba pes? Nebo jiného pohlaví, než se narodil?"
tato otázka samozřejmě v první chvíli evokuje celkem jednoznačnou odpověď - samozřejmě ne, v tom je rozdíl .. ale ten rozdíl není zase tak velký, aby nestálo za to se k němu podrobněji vyjádřit - mám celkem dost pochopení pro tyto lidi a myslím, že trochu rozumím i mechanizmu takto vzniklého dojmu u těchto lidí

jinak "věříš" není v mém případě úplně přesné - já to mám lékařsky podložené a mám na to invalidní důchod, takže to není jen "má víra", není to jen můj dojem..

funky » MG34 Je to jenom tvá víra a tvůj dojem, a proto máš ten důchod. Lékařsky nemáš podloženo, že to tak je, ale že jsi totálně ujel z reality.

MG34 » funky wow - zkus to říct posudkovým doktorům na ČSSZ, že je to jenom můj dojem a víra a že by mi ten důchod měli přestat dávat

asi bude potřeba otočit ti další z tvých výroků:
"Já jsem ti akorát řekla pravdu, kterou nechceš slyšet"

jinými slovy důchod se zvlášť v dnešním světě nedává za něčí dojmy, ale musí být podpořený lékařskými výstupy z nějakých projektivních metod, jako je třeba Rorschachův test, který jsem také absolvoval mezi dalšími testy

kdo tady teď "ujel z reality"?

funky » MG34 Je rozdíl mezi imaginací a tím, že věříš ve výmysly, které si vymyslíš. Že jsi přesvědčený o pravdivosti vlastní imaginace. A ten důchod ti nemají brát, ten ti právě dávají za to, že sis příliš ujel, a nikdo tě nemá čas spravovat, pokud je to vůbec možné. A vlastně se ani nechceš spravit, protože ti je ve tvých výmyslech dobře, protože na to vlastně můžeš svést všechno, co ti nevyšlo, a všechny své křivdy, a křivdit ostatním a necítit se vinen.

registrovaná » funky Necítim zo slov zakladateľa sebaľútosť. Rozumiem však, že každý máme inak nastavené vnímanie.
Nevnímam v tom ani snahu upútať na seba pozornosť — a aj keby áno, vôbec by mi to neprekážalo. Možno je to tým, že aj ja sa rada „rýpem“ vo svojom vnútri. Preto mi príde úplne prirodzené, keď sa niekto snaží pochopiť sám seba. Najmä ak si v živote prešiel rôznymi traumami — v takých prípadoch sú sebaanalýzy nielen žiaduce, ale často aj nevyhnutné. Trauma v nás zanecháva hlboké stopy a rany, ktoré nás ovplyvňujú, aj keď si to neuvedomujeme.

Odkláňanie pozornosti na ťažšie osudy iných ľudí, akoby s cieľom pripomenúť, že naše vlastné problémy sú nepodstatné, mi príde ako nepochopenie jedinečnosti každého človeka. Ľudovo povedané: ak nechodíš v niekoho topánkach, nesúď ho — nevieš, čím si prechádza alebo prešiel.

Každý z nás má inak nastavené prežívanie. To, čo jeden považuje za banalitu, môže iného psychicky či fyzicky zničiť.

Uznávam však, že pre niekoho môže byť aj taká „vzduchom chladená facka“ impulzom, ktorý ho prebudí z letargie a pomôže mu postaviť sa realite čelom.

No človeku, ktorý sa potrebuje ponoriť do svojho vnútra, spoznať svoje „démony“, porozumieť vlastnej podstate... takému nestačia povrchné impulzy.

Za minimálne neférové (a to volím ešte mierne slovo) považujem útoky na to, ako niekto pôsobí na svoje okolie — napríklad na syna — obzvlášť, ak toho človeka osobne nepoznáme.

Naozaj si myslíš, že si zakladateľovi napísala pravdu? Na základe čoho?

Tých pár slov, ktoré tu počas pomerne dlhého obdobia zdieľal, pôsobí veľmi jemne, nevtieravo — trúfam si povedať, až pokorne.
Ja by som si netrúfla takto sa verejne „odhaľovať“. Vyžaduje si to veľkú dávku odvahy — alebo schopnosť byť nad vecou a neriešiť, čo si kto o tebe pomyslí.

Mňa zaujala hlavne táto možno otázka alebo hlasné zamyslenie sa, bez očakávania odpovede, ale možno dúfajúc, že sa niekto nájde, kto by vedel reagovať: "No a tady to poslední ego, je povahově hodně jiné než já a tipuju, že nad ním je také jiné superego. Vyzná se v tom někdo? Asi naivní dotaz.."

funky » registrovaná Ale tady si spousta lidí tzv. rýpaním ve svém nitru akorát vytváří halucinace, aby se nemusela stavět svým problémům čelem. A vím, že mezi některými lidmi to tady bude nepopulární názor, ale existuje něco jako exaktní pravda, a to je ta, že nikdo z nás nemá deset osobností, není pes ani se nenarodil do špatného těla. A pokud má někdo otce, který si myslí, že to tak má, tak to zcela jistě nepůsobí na toho syna dobře. A na tom není nic neférového. A pokud ano, co bude neférové příště?

Nunc » registrovaná Nevyjadřuji se moc v příspěvcích, jen je tiše zpovzdálí pročítám, ale teď mám potřebu reagovat a poděkovat paní (lvici), jak to hezky napsala s moudrostí, rozvahou, bez prudkosti, jistou jemností a musím s ní souhlasit, vyjádřila to tak, jak to vnímám i já a nenapsala bych to lépe.

Abelas » registrovaná Hezky napsané, ze zakladatele diskuse též necítím sebelítost. Naopak - vídám jej zde od R. 2009 a teď z něj vnímám větší lehkost a zaujetí badatele, který objevil nový horizont Jeho objevování nových eg je pro mne zajímavý seriál na pokračování (snad to nezní moc cynicky) a to proto, že je citelné, že i pro něj je to zajímavý seriál Pustil se zkrátka do procesu sebepoznání sobě vlastní a osobitou cestou a já mu přeji spoustu zdraví a nových osobností :) A nevím, jestli bych měl trauma z táty, který je občas Alena, myslím, že spíš ne

tajga » funky Exaktní pravda? Když někdo sám sebe prožívá jako deset různých osobností, je to jeho vnitřní, duševní realita. Přijde mi hlavní, že je tam někdo, kdo to celé pozoruje, má odstup a naopak se snaží k tomu celému stavět "čelem". Rýpání se ve svém nitru je přece jinými slovy sebereflexe a to je celkem důležitá vlastnost (nejen) rodičů a myslím, že se na to žádná výjimka nevztahuje, ať už se člověk v sobě setkává se sebevětšími podivnostmi.

funky » tajga To není sebereflexe, ale sebeklam. Asi jako kdybych šla za guruem Járou na odháčkování. A jenom říkám, že to, že má deset osobností, není pravda, ale jen jeho dojem, haluz. To je celé. Když dítě říká, že je dinosaur, tak mu taky řekneme, že není. Proč by to mělo být u dospělého člověka jinak?

MG34 » registrovaná Díky za podporu - a trochu naznačuješ i další důvod, proč jsem tyhle věci zaznamenal právě sem. Tento server se jmenuje "najdise", takže je celkem přirozené, že se tu každý hledá (i když prvotní záměr byl "najít se" podle okamžiku a místa narození.

A ještě k "No a tady to poslední ego, je povahově hodně jiné než já a tipuju, že nad ním je také jiné superego. Vyzná se v tom někdo? Asi naivní dotaz.." - tady to bude chtít trochu zabrousit do významu pojmu superego. Každopádně když vedle sebe postavíme 2 superega, můžou mít vzájemně dost odlišné chápání morálky. A vypadá to, že tohle platí i v mém případě (jedno ego má morálku dost jinde, takže i superego nad ním) - ukočírovat to není úplně snadné, ale asi to nějak jde.

MG34 » Abelas Díky za podporu - což mne vede k jistému záměru.

Možná brzo založím nové vlákno, kde celkem podrobně popíšu veškeré know-how, které by se mohlo hodit každému člověku (co má podezření, že má v sobě více identit).

Zjistil jsem, že o tohle know-how je celkem zájem i mezi některými psychiatry a psychology. Asi protože se o to pořádně zatím nikdo nepokusil nebo v tom tápou(?). Jednomu už jsem to předal a dost jsme nad tím diskutovali, ale přijal to.

Takže základ textu mám - jenom rozepíšu východiska a omezení (což jsem pro psychiatra nemusel, on to chápal). Třeba se to někomu bude hodit a hlavně i já se k tomu tady můžu kdykoliv vrátit.

Na serveru "najdise"..

MG34 » funky Začínám tušit, odkud u tebe vítr fouká. Jsi pod vlivem nějakého bloku, který v sobě máš.

Tento blok ti brání připustit reálnou existenci více identit. Proto tak agresivně kopeš a proto slepě bráníš "svou pravdu".

Tipuju, že ten blok ti způsobila stejná osoba, která ti kdysi způsobila i nějaké trauma. A možná i ty sama máš více identit? Nemusíš tady odpovídat, jen si to sama v sobě poctivě promysli.

Já sám jsem takový blok měl a přišel jsem o něj (naštěstí) při té nehodě. Od té doby věci vidím přímo a bez zkreslení..

registrovaná » MG34 Mrzí ma, že neviem reagovať presne tak, ako by to mohlo byť pre Teba najviac prospešné, ale cítim také jemné „šimranie“ z toho, že sa do tejto témy plánujem viac ponoriť a pátrať...“ :)

Chcela som sa Ťa spýtať, či si to rozoberal s psychológom alebo psychiatrom, pretože si myslím, že by ich táto téma mohla zaujať. Zaujímalo by ma, čo Ti na to povedali, ako na to reagovali.

Freud hovoril o jednom superegu, ktoré sa vyvíja počas detstva a je ovplyvnené najmä rodičmi, autoritami a spoločenskými normami. Moderná praktická psychológia je však dnes už o krok ďalej.“

DID, v niečom by bola zhoda, niečo také neodznelo?

Ale vlastne si už odpovedal Abelas.

(Holotropné dýchanie Ťa nikdy nelákalo?)