Solar 2024 - Diskuze a zkušenosti

tulačka_gryf Jen tak letmo:
K Marsu s Chironem v Beranu a zároveň 8.domu mě napadá "přijmout to, že sebeprosazení bolí". Neuhýbat, nevzdávat to, neházet flintu do žita, nesklouzávat do nějakého pesimismu, pasivity a programu "stejně to nemá cenu", a prostě se prosadit, ať to stojí, co to stojí. Přijmout (navzdory tomu, že jsi spíš elfka) i svoji vnitřní "divoženku", Amazonku, Kálí a "tu, která stíná hlavy".
Ad Saturn na DS: je to v Rybách, takže pustit se představ, kontroly a potřeby cokoliv řídit, a přitom to vlastně mít v rukou. Saturn v Rybách je trošičku jiný, nekontroluje, spíš dohlíží, spřádá všechny vlákna dohromady, a je v tom opravdu dobrý. Pevnost a jistota, kterou ti dává tvá fluidita, přizpůsobivost.
Hodně planet v 9.domě - možnost vrcholných zážitků, neobyčejnosti a prožitků, které tě přemístí jinam, ať už fyzicky nebo v představách - ale zároveň i příležitost, jak to stáhnout do hmoty a ztělesnit. Vize, které se mohou stát realitou, díky Merkuru s Uranem to může znamenat úplně nové nazírání na věci, co ti dřív přišly běžné, Slunce/Venuše a Jupiter jsou víc větrné a nestálé, na druhou stranu jim dává jistou stabilitu Vodnářský Pluto. Většinou to dává takovou nenápadnou neotřesitelnost a nevyvratitelnost z kořenů...což ten vzduch docela potřebuje ;).
Neptun v sedmém domě v Rybách zdůrazňuje - další voda ve vodě - že ve vztazích se je třeba totálně položit a plavat s proudem. Receptivně, ale nikoliv pasivně, vědomě, skoro jako nějaký tanec/cvičení čchi-kung/hudba, která plyne sama ze srdce. Vodnářská Luna ukazuje na "hlavně se z toho neposr...", ale kvádr na MerUra může ukazovat na rozpor mezi "nechat to být, plynout, svému osudu" a "snažit se to analyzovat, přemýšlet o tom". Pravdou nicméně je, že to fakt nevymyslíš. Možná přijmout?
Celkově to je ale solár, který se mi fakt líbí, navzdory tomu, že ti AS soláru jde na Saturn. To by se dalo vyložit jako: "téma tohoto roku (Ascendent) je nalezení jistoty a pevnosti (Saturn) uprostřed bouře a krizí (8.dům)". Solární Luna na jižním Uzlu může vytáhnout nějaké potlačené představy o vlastní nehodnotě a zároveň ponaučení, že to je minulost, kterou už můžeš s klidem odložit, kvádr na Urana radix a solární Uran proti Uranu radix by mohl udělat něco jako "přestat lpět dokonce i na nelpění" nebo prostě puštění něčeho, co ve tvém životě už nemá místo.

cimi » tulačka_gryf Spousta zajímavých postřehů, které se teď strefují do současného stavu : )
To sebeprosazení se stává úhlavním tématem - téma síly...i téma jistoty pevnosti i navzdory krizím a bouřím...
Díky za ten saturn v rybách protože s ním mám fakt problém ho nějak uchopit...stejně jako ten neptun v rybách - zaujalo mě "receptivně nikoli pasivně" a "pevnost a jistota kterou dává fluidita a přizpůsobivost"...
Jak mám sama saturn a planety v zemské panně v té osmičce, tak si uvědomuju jak tam ten tah ke lpění a ke kontrole je silnej, takže tohle je holt výzva...
Vlastně je vše co píšeš pro mě motivující a inspirující, tak za to moc děkuji : )

Vidíš tam i nějaké z těch konkrétněji směřovaných témat?

tulačka_gryf » cimi Ty témata tam konkrétně právě nevidím...ale když se na to zkusím podívat cíleně, řekl bych, že skrze Mars s Chironem to i zdravotně bude o tom nebrzdit svou fyzickou energii, jinak se přemění v něco, co může působit (sebe)destruktivně. Šestý a desátý dům ve vzduchu je o pohybu a proudící energii, kontaktech, všestrannosti...nemusí to být stabilní, mělo by to být pohybující se, v neustálém tvůrčím procesu. A v kontaktu s druhými lidmi. To se týká i peněz i vztahů...Saturn na DS jakoby tě tak trochu držel v nějaké potřebě mít od lidí odstup, můžeš samozřejmě s někým být, a přesto jakoby ses cítila sama. Ta izolace je ale tvá vlastní, i když může bejt nevědomá. Je dobré jí cíleně odbourávat, jít lidem naproti, i když si vystačíš v mnoha věcech sama. Je dobrý si připustit, že lidem nejspíš úplně neporozumíš, neprotneš se s nimi, ale i tak se vyplatí se s nimi nějak propojovat.

cimi » tulačka_gryf Hmm...tu izolaci opravdu cítím(už nějakou dobu a poslední dobou ještě víc), na jednu stranu je to ozdravný proces, jakože vytváření zdravých hranic a ždímání všeho co člověk zaplácne když je jinak naopak s někým stále v kontaktu...ale na druhou stranu mi opravdu chybí opravdové hluboké propojení, mám pocit, že vše jde tak trochu mimo mě...ale pokud se tam ty energie protnout, tak jsem za to fakt vděčná, vycucat z prstu to moc nejde...

tulačka_gryf » cimi Jo, to mi dost sedí. Sám mám Chirona na konci Berana na DS a občas to je peklo. Je to takový jako že když jdu do sebeprosazení, chca nechca se dotýkám nějaké své staré rány, která jakoby říkala "nemůžeš". Přitom můžeš. To ale zjistíš až když to zkusíš. Vlastně je ten Beran super v tom, že tam to je fakt jasný a čistý. Uděláš, uvidíš. Buď to jde, anebo to nejde. Easy peasy. Nejhorší na tom je ten paralyzující strach. Je to skoro jakoby celé naše narození byla jedna obrovská chyba...kterou se snažíme odčinit.
V konjunkci s Marsem to máš ve své čisté formě, a je tam ten největší potenciál s tím něco udělat...ale stále to je osmej dům, kterej je skrytej a spíš pasivní a prostě bude vytahovat nějaký velmi niterný záležitosti, nepřiznaný vášně, popudy, tendence. Něco jako "nejsem náhodou skrytej sadista nebo masochista? Nemám náhodou ráda v sexu něco pořádně perprnýho, co jsem si zatím sama před sebou ani nepřiznala? Nejsem na nějaký nevědomý úrovni tak trochu fascinovaná smrtí, přechody do jiných realit, a to tak, že občas nevědomě dost riskuju, snad abych ukojila zvědavost "co bude poté"? Nemám tendenci druhými nějak brutálně manipulovat a tlačit je tam, kam já chci? Nejsem náhodou tak nesnesitelnej workaholik, že mým nárokům nedosahuje skoro nikdo, a pokud už někdo jo, tak to dopadne většinou tak, že padá vyčerpáním? Atd. Jsou to jenom příklady, myslím, že ty sama, pokud budeš sama k sobě poctivá, tak najdeš v tématech svého osmého domu to, o čem je řeč...

cimi » tulačka_gryf jo...to se mi nedávno prohnalo hlavou: že jsem se neměla narodit...jako ledacos vysvětlíš, ale tohle tam mám nějak uložený...
Přemýšlím od včerejška nad tím vztekem a já jsem měla období, kdy jsem se fakt hodně vztekala, bylo to hodně když byl můj syn malý a já si připadla zahnaná do kouta, byla jsem s ním stále sama a stále na něj sama...
já si myslím, že nejvíc vzteku cítím sama k sobě a ke světu, k životu obecně...a v současné době jakékoliv takové rozpoložení cítím velmi intenzivně i fyzicky...
ten incident s tím chlapem mi připomněl velice situaci která se mi stala když jsem byla jako 18ti letá poprvé v klubu a povalil mě tam na zem týpek, kterýho ode mě museli odtrhávat...dokonce měl přezdívku Vlčák...já si připadala jako Karkulka...možná bych se měla podívat na význam téhle pohádky symbolicky...bylo to první co se mi seplo...a ta fascinace smrtí tu samozřejmě je, stejně jako neustálá přeskupující se obsese nějaké mé části v struktuře oběti...cítím, že to bude asi hodně jako "tnout do živého" odhalit všechny ty tendence, které můžou zatím být přítomny a odkud vlastně pramení...

tulačka_gryf Já se ti vlastně divím, že se ještě nevyjadřuješ umělecky. Že neskládáš něco na klavír. Nebo nezpíváš. Vlastně bych skoro i řekl, že to jediný by mohlo dát aspoň nějaký smysl tomu tvému Marsu v Panně. Jeho jedinej problém je, že se furt ptá "co je správně?" Zatímco Mars v Beranu, podpořený Chironem, by řekli "správně je to, co ti právě vyvstalo na mysl", co je "ráz na ráz", co děláš automaticky a bez přemýšlení.
Já jsem třeba dlouho měl problém s polykáním špatných emocí, prostě jsem je utišil, ale ony se samozřejmě vrátily, navíc v tu nejnevhodnější dobu. Pak jsem zjistil, že s nimi můžu pracovat, skrze poezii, skrze psaní horoskopů. Našel jsem cestu, kudy je jde vyjádřit. Tobě bych doporučil to samé. Hledej v sobě škvíru, neumlčuj žádný emoce, jen je posílej někam, kde se mohou přetransformovat v něco zajímavého. Věřím, že ten klavír by mohl být jednou z cest. Ale je jich samozřejmě vždycky víc...

cimi » tulačka_gryf Já v málo v čem vidím smysl. A neumím dotáhnout věci do konce. Mám napsaných stovky básní ale nebyla jsem schopna vydat sbírku. Měla jsem možnost napsat knihu o metodice ale už jsem vnitřně jinde a nedokážu navázat a ani nemám kapacitu nořit se do toho do hloubky.
Tvořím občas s kamarádem muziku, aranžmá na klavír ale ani to mi teď nejde.
Nově se mi začaly objevovat vize tak je aspoň maluju ale i to je pro mě utrpení protože malovat neumím a když máš v hlavě představu kterou neumíš zobrazit tak je to dost naprd…

Pochopila jsem že chci li dávat ze sebe něco víc potřebuji k tomu úplně extrémně mnoho prostoru a ticha. Cokoli mě “zakalí” mě odpálí na mnoho týdnů ne-li měsíců…

Jakmile se podaří otevřít stavidla tak se spustí proud tvorby, ale to úplně nejde kontrolovat…

tulačka_gryf » cimi Pro mě bylo důležitý se tomu naprosto otevřít, říct si, že sice vlastně vůbec "nevím", co dělat, co je moje poslání, ale zároveň tam někde hodně vespod byla odpověď "cokoliv, co s tebou zarezonuje". Jakmile to najdeš, je to, jakoby ti to brnklo na tvoji strunu.
Další věc, kterou se taky učím, připomněla jsi mi to...že je fajn se vrátit zpátky do dětství a naprosto se do toho ponořit. Do pocitu, že neexistuje nic jiného, než ty a tvoje hra. Takový ten pocit, že pokud to je opravdu "to ono", pak tě z toho nevytrhne žádný vnější vzruch. Úplně zapomeneš na svět kolem. Když se to poštěstí v dospělosti, projevuje se to tak, jakoby spadla tvoje vytvořená persona, jako šaty, které nosíš, a objevila se tvá duše. Takový ty praktický věci jakoby v tu chvíli vůbec nebyly důležitý