Život se zlem, organicky prorostlým do všech vrstev společnosti
Definici už mám hotovou - zlo je "neoprávněná výhoda" (ať už je oprávnění cokoliv - k tomu později založím další diskuzi).
ALE
čím dál více si uvědomuju to určující propojení mezi zlem a prakticky veškerým lidským konáním. Výchova dětí, pohádky, umělý pojem "dobro" jako protiváha zla (přitom se jedná pouze o speciální případ zla a ne o jeho protiváhu). Pak všechno to zesložiťování společnosti (právo, obchod, daně, reklama, předkupní smlouvy o budoucí kupní smlouvě a podobné nesmysly) - to všechno vede k zesložiťování významu pojmu "oprávnění" a ke snazší možnosti vzniku dalšího zla, které se bude zdánlivě tvářit jako oprávnění, takže navenek jako zlo ani nebude vypadat.
Určitě není správně přístup "zlo je přirozené, takže nemá smysl s ním mic dělat". Naopak je na místě hledat ideál beze zla a všem lidem (byť přirozeně zlým) nabízet možnost se sebou něco dělat.
Takže toto vlákno bude více praktické než teoretické. Začnu asi extrémními okrajovými příklady - život sám na opuštěném ostrově - v takové situaci je člověk před zlem celkem účinně chráněn. Život v nějaké chemické bublině (kdy se vjemy z vnějšího světa k člověkovi prostě nedostanou) - droga, antidepresiva. Trochu méně okrajové (ale složitější) jsou psychologicko/společenské přístupy např. v rámci nějakého náboženství/sekty.
MG34
» cimi
zajímavá věta, ale trochu jinak - napíšu podobnou větu - "co když někdo předbíhá sám sebe ve frontě?"
jinými slovy jsou dvě možnosti - buď to z principu nejde (předbíhat sám sebe nebo činit zlo sám sobě) - anebo člověk sám má v sobě 2 osoby - například hlavní já (navenek) a nějaké temné já (v pozadí všeho) - každopádně temné já získává nějakou neoprávněnou výhodu vůči hlavnímu já - přesně podle definice..