Život se zlem, organicky prorostlým do všech vrstev společnosti
Definici už mám hotovou - zlo je "neoprávněná výhoda" (ať už je oprávnění cokoliv - k tomu později založím další diskuzi).
ALE
čím dál více si uvědomuju to určující propojení mezi zlem a prakticky veškerým lidským konáním. Výchova dětí, pohádky, umělý pojem "dobro" jako protiváha zla (přitom se jedná pouze o speciální případ zla a ne o jeho protiváhu). Pak všechno to zesložiťování společnosti (právo, obchod, daně, reklama, předkupní smlouvy o budoucí kupní smlouvě a podobné nesmysly) - to všechno vede k zesložiťování významu pojmu "oprávnění" a ke snazší možnosti vzniku dalšího zla, které se bude zdánlivě tvářit jako oprávnění, takže navenek jako zlo ani nebude vypadat.
Určitě není správně přístup "zlo je přirozené, takže nemá smysl s ním mic dělat". Naopak je na místě hledat ideál beze zla a všem lidem (byť přirozeně zlým) nabízet možnost se sebou něco dělat.
Takže toto vlákno bude více praktické než teoretické. Začnu asi extrémními okrajovými příklady - život sám na opuštěném ostrově - v takové situaci je člověk před zlem celkem účinně chráněn. Život v nějaké chemické bublině (kdy se vjemy z vnějšího světa k člověkovi prostě nedostanou) - droga, antidepresiva. Trochu méně okrajové (ale složitější) jsou psychologicko/společenské přístupy např. v rámci nějakého náboženství/sekty.
aktigram
» MIKULAS
Ja som to povedala okamžite a bola som prekvapená že som sa nevedela dopatrať kedy to bolo a ked som našla ostala som prekvapená ako bolo o tom písané. Niekoľko erupcií odrazu, najviac, nevedia či to prejde aj do našej atmosféry, možno vôbec nie. Nemusíte sa báť, nebudú žiadne veľké výpadky ale prídu si na svoje nadšenci polárnych noci. V takom duchu to bolo písané a ja som za tým cítila ich strach, už museli vedieť že je to už v našej atmosfére. Bolo mi tak zle že som nebola schopná ani chodiť, tentoraz som tuhla, bolo to divné bolenie chrbtice. Myslím že už veľmi nechcú písať o tých erupciách.