Čím jsem starší, tím víc schvaluji a v mnoha případech se ztotožňuji, s radikálním přístupem k věci. Hledání kompromisů a dobra v každém z nás, je fajn věc a jako mladší, jsem to také tak viděl a mnohdy i za tyto ideje "bojoval". Lidé jsou ale stále jen lidé a vzorec chování se jen málo mění v úplných základech.
Ano násilí plodí jen násilí a naopak dobro může plodit opět dobro, ale.. Některé věci jsou ale neměnné a mám-li je plně akceptovat a respektovat, jako něco, přes co vlak nejde, musím je řešit striktně a bez výjimek, i přesto, že se v některých případech přímo nabízí.
Být úplným fundamentalistou, asi není zcela v pořádku a já ani neschvaluji tento způsob prosazování si svých stanovených principů, ideí a zájmů, ale...
player
Já to mám jako Morti. Nežil jsem v nějak radikálním prostředí , ale v určitých směrech jsem radikál byl. Tak do dvaceti. Pak to postupně začalo řídnout až nakonec člověk dojde k tak vysokýmu nadhledu , že radikální postoj mě osobně přijde jako právo zamindrákovaných.
Nebo takhle - i fundamentalista by si měl stále klást otázky a hledat na ně správné odpovědi.
Na mě nejvíc působí lidé , kteří se zamýšlejí a kladou na misky vah pro a proti.
LemmOny
» player
V tom případě ale chápeme oba radikální postoj trochu odlišně. A je dost možné, že můj pohled na věc není radikální, ale jen striktní. Možná se sám pletu
Nadhled se nevytrácí, naopak, zintenzivňuje, to souhlasím. Ale občasné chození do kolečka kolem horké kaše postupem času přestává bavit a tak se zaujme trochu radikálnější postoj k dané věci. Nemám na mysli fundamentalismus jako takový, to už je zcela jiný extrém, možná jen slabomyslných jak popisuješ a já s tím souhlasím, ale možná se jenom špatně vyjadřuju.
Jinak na ty dvě neposedný hejbací mísy to kydám celej můj život, jinak to u mě ani nejde