Izolace a osamělost v horoskopu - Diskuze a zkušenosti

Nabi* Jediné, co mě napadá je ten 3d. v souvislosti s 12d jak říká Mici.
Mělas to tak vždycky?
Já to mám totiž dost podobně a 3d. mám v Rybách, obě máme Neptun v aspektu na Merkur a Saturn (přičemž ten Saturn je v aspektu na Merkur). Já samozřejmě nemůžu vědět, co by pomohlo tobě, ale mě zatím pomáhá jenom přijetí toho, že prostě small talk pro mě není, že mě unavuje mluvit, když se mi mluvit nechce a když cítím, že nemám CO říct. Ale já to mám celý život, více či méně s tím občas bojuju, protože mi často přijde, že tady do toho světa nezapadám. A třeba se někdy cítím i dobře s lidma, rozhovor mě zajímá, ale prostě nemám co bych řekla (chtěla říct), tak mlčím a poslouchám. Ale mám i takové pocity, že cítím vnitřně demotivaci k rozhovoru, zvlášť když mám období, kdy jsem přetížená a už jenom myslet mi dělá problém. Napadá mě, že to může mít souvislost i s tím, že mám bohatý myšlenkový a vnitřní život a že možná na nějaké úrovni (u mě rozhodně) jsem "overthinked" - upřemýšlená :) - v rámci zastoupení planet v merkurických znameních. Z čehož pak přirozeně vyplývá izolace. U mě se to projevuje tak, že jsem nejradši o samotě v přírodě, nemám chuť na interakci s lidma a zároveň si uvědomuju, že mě to vlastně hrozně omezuje a izoluje.
Stokrát jsem přemýšlela nad tím, jestli kdybych měla jinou práci, jiný vztah a život (míněno klidnější, šťastnější, takový kde bych si víc byla schopná naplňovat svoje potřeby), jestli by to bylo lepší. A myslím, že ano, protože jakmile mám víc času pro sebe, více spím, jsem víc na čerstvým vzduchu, tak mám i náladu být více s lidma (ale to je právě proto, že mám vykompenzovanou tu samotu a ticho) a pak jsem i víc spontánní v rozhovoru a obecně.
Ono samozřejmě jinak se projevuju tady psanou formou a jinak naživo, jinak s někým, kdo mi je blízký a jinak když jsem s někým cizím... a taky záleží na energii, kterou generuje druhý člověk (druzí lidé). U mě to souvisí i s tím, že se buď cítím sama sebou a pak to prostě plyne a když ne, tak nic nevymyslím. Není mi to příjemné, ale co už, nevím jestli budu schopná to někdy změnit. Možná to i souvisí s tím, že si dovolím být i taková jak mi to není příjemné, protože to prostě v tu chvíli tak cítím (dost krkolomná věta :D)a možná SI nemusím ve všem vyhovovat. Uvědomuju si jak divně to asi zní, nicméně momentálně nevím jak mám uchopit tu myšlenku

cimi » Nabi* Ano small talk není pro mě to pravé ořechové, i když jsem se samozřejmě naučila některé fráze, tak ze slušnosti x))

"že si dovolím být i taková jak mi to není příjemné, protože to prostě v tu chvíli tak cítím" - jj je to tak...a protože to znám i ze druhé strany, tak zas myslím na ty druhé, aby se se mnou necítili blbě, necítili se odstrčení nebo odmítaní...a současně je tam nějaká ta skrytá touha zůstat ve spojení a když se na to podívám hlouběji, tak je to vlastně obráceně, že se tak nechci cítit já...

Mimo tuhle diskuzi ještě padlo a napadá mě k tomu, co píšeš, že je možné, že si podvědomě takový stav mohu navozovat, protože si sama sobě nedovolím dostatek prostoru a ticha (jako duševní hygienu - což při mé práci prostě taky nejde úplně zrealizovat)...a ono by to souviselo s tím co jsem psala výše - to sebeuvědomění a prostě bytí v té své bdělé přítomnosti...