Zůstat, nebo odejít? - Diskuze a zkušenosti

cimi Ano je to těžké. Někdy je těžké se v sobě vyznat. A přitom zrovna to pomáhá vyjasnit všechny nejasnosti.
A nic nemusí být špatně...možná je dobrý se zaměřit na to, která místa z nás vlastně mluví a co vlastně o nás říkají...

cimi » evíí

player » cimi Chlap se většinou v sobě vyzná. V ženský se moc vyznat nelze...moc proměnných , málo konstant.

cimi » Háňa* Já asi nejsem úplně dobrý příklad ale pokud bych měla rozhodovat takto, tak nejsem s nikým. Mně se v každým těsným vztahu dýchá hůř i když ostatní pocity nasvědčují třeba o opaku...

aktigram » cimi Aj to sa ti stáva že aj príliš veľa prejavov lásky ti nedá dýchať? - lebo mňa aj to dusilo, potrebovala som nájsť ten stred a svoju vlastnú pozíciu vo vzťahu.
Ospravedlňujem sa tým autorovi vlákna, no nedalo mi to nenapísať.

cimi » aktigram Nejsem si jistá. Já projevy lásky dost filtruju a ve většině případů tomu nedávám zas až takovou hodnotu. Důležitější je pro mě jak se partner zachová v určitých okamžicích než jestli mi říká miluji tě. I když je to pěkné, ale asi jako když si připiješ šampaňským. Jen na chuť a když je toho příliš tak tě z toho bolí hlava a přichází vystřízlivění a rozpaky. Radši jsem za dobrou večeři. (Obrazně)
Ale to vědomí svého středu a vlastní pozice ve vztahu na stoprocent potřebuji cítit. U mě to souvisí s tématem hranic ve smyslu uvědomovat se a vyjádřit se. Obtěžuje mě když musím nastavovat hranice, ale pro vztah je to nezbytné. Když jen doufám, že to partner vycítí, tak se nedočkám, čím víc se projevuju, tím jsem spokojenější a tím dřív se dá odhalit jaká je vlastně kompatibilita....myslím si že pokud neexistuje ve vztahu zralá komunikace a uvědomění si sama sebe, tak ani člověk nemůže uvažovat o tom, jestli mu vlastně někdo vyhovuje nebo mu někdo vadí...to je logické...
Ale ten pocit, nemoci ve vztahu dýchat...to je téma ještě nějakého kontaktu s vnitřní bolestí a nedůvěrou...

Také se omlouvám...kdyžtak smažu...

Buddha/2 » cimi Vlastně s tebou souhlasím, i když to tak třeba nemusí vypadat .
Jen se mi chce říct, že velmi často i bez zralé (verbální) komunikace dokážeš jasně poznat jestli ti někdo vadí ... prostě proto, že to není jen otázka logiky.

Chvíli jsem nad tím přemýšlel a napadlo mě tohle: Přemýšlíme o kompatibilitě buď příliš jednoduše, nebo víc do hloubky. Asi jako když vidíš něco na hladině a protože nevíš přesně co to je, nemáš možnost odhadnout jak velká je část pod hladinou.
Třeba u ledové kry je to 9/10. Ten, kdo vidí věci jednoduše nemá problém s "maličkostmi", ale zkušenější člověk ví, že kouká jen na špičku ledovce - pak je celkem pochopitelná jeho opatrnost.

cimi » Buddha/2 S tím ledovcem jsi to napsal přesně.
Život alespoň v mém případě mě přísně prověřuje jak moc jsem byla nebo jsem naivní nebo naopak namyšlená v tom, že si myslím že do toho druhého člověka vidím…nebo že on vidí do mě…
I to jsou ty části mimo logiku…
A vlastně mě zaujalo co píšeš: “velmi často i bez zralé (verbální) komunikace dokážeš jasně poznat jestli ti někdo vadí ... prostě proto, že to není jen otázka logiky.”
Jednak tady ty části “něco mi na tom člověku vadí” se začínají odhalovat až s postupným odhalováním toho ledovce. A to je proces. Když se do toho přidá ještě nerespekt a nedůvěra tak to může být hodně třeskuté.
Takže já si myslím že ta zralá komunikace je spíš pozvánka k tomu naprostému otevřenému a neodsuzujícímu vnímání se navzájem. Je to takové bezelstné vyložení karet na stůl. Je to velká bolest toho, co se vyplavuje ven a co je rozhodnuto nechat odevzdávat. Pak ty slova mohou i léčit a vést. Ale to vůbec neznamená že to je zárukou že ti dva budou spolu…jen mohou ty slepá ramena dřív odpadat…

Nedávno na mě při podobném rozjímání vykoukl tady ten obrázek…

Buddha/2 » cimi jasně

Když to napíšu ještě trochu jinak, tak zralá komunikace je možná jen mezi zralými partnery. Trochu ironie je v tom, že oni už nebudou mít nic moc zásadního k řešení ve srovnání s nezralými partnery. Ale beru to tak, že je to spravedlivé ... dobrá karma není zdarma

cimi » Buddha/2 x)