Někteří lidé si samotu vybírají zcela vědomě, jiní by chtěli vztah, ale nedaří se jim a tady bych asi hledal někde hluboko. Osobně jsem o holku nemohl “zakopnout” do nějakých devatenácti, pak bylo pár románků a cca od 22ti jsem žil s jednou slečnou cca 17let. Bylo to ale z mé strany hodně o samotě. Za těch posledních pár let je to většinou tak, že když se líbí mě, tak se nelíbím jí a naopak. Takže možnosti na vztah jsou, ale nechci být s nějakou ženou jenom proto, abych nebyl sám. Jak, nebo čím, si bráním k láskyplnému vztahu?
26.2.1978 02:15 Počátky okres Pelhřimov/ Jindřichův Hradec
Lupi
Nevím, jak ty; já jsem například na stará kolena "objevila", že jsem si jako dítě říkala "proboha, nechte mě všichni na pokoji, ať si mě nikdo nevšímá! " No a pak jsem se celý život divila a řešila. Jenže to bylo sakramentsky zasutý. Ono je taky pozornost a pozornost, o tu, která se v hojné míře dostávala mně jako děcku, bys doopravdy nestál. Já bych zkusila takovou hezkou afirmačku - žiju s holkou, se kterou je mi dobře po všech stránkách. A poslouchala bych, co se mi uvnitř vyvrbí (takhle jsem mmch vydolovala z nevědomí i to moje)
Maek
» Lupi
No moc vzpomínek na dětství nemám, ale vím, že do čtvrté třídy jsem se těšil jen na jednu spolužačku, jinak bych do školy snad ani nešel Z té jsem byl hotovej hodně dlouho (možná do sedmnácti), i když nikdy nic nebylo
Já znám tuhle: Je při mě Žena co se ke mě hodí a jsme spolu nekonečně šťastní
player
» Lupi
Nebo-li sis vypěstovala odtažitost? Může bejt. Ono totiž - i když si to lidé tolik nepřipouštějí , základy , na kterých stavíme se rodí už od školky.
Lupi
» player
Tak. A teď zas pracně vymejšlím, jak si vypěstovat přitažitost - ale tu příjemnou, co se mi bude líbit. No a tyhle školkový základy, to je práce jak na kostele.