A je to tu zas - partnerské trable


12.02.2021 - 10:54
(Rak) Cole
A je to tu zas - partnerské trable
Jako malá jsem věřila na všechno, náhody, sny a jejich plnění...no prostě všechno.

Tohohle muže jsem potkala už když nám oběma bylo 11.. jezdili jsme spolu na dětské tábory, kde jsem já velmi okatě projevovala zájem o toto individuum :2:, házela mu písek do vlasů a snažila se ho vyprovokovat, aby si mě všiml.

Mohla jsem si s ním povídat snad hodiny a pamatuji si, že mi v té době běhalo hlavou, jestli je to vůbec kluk, protože jsem si s ním rozuměla, jako s nikým jiným. (Nejevil o mně tehdy ještě zájem)

Léta šla dál, našli jsme se na internetu, sem tam jsme si napsali... vždycky to mezi námi tak zvláštně jiskřilo. (jevil zájem, pak se zase vypařil a tak to šlo pořád)

Až minulý prosinec mě opět kontaktoval, poté, co jsem přijela v lednu z Koreje a ukončila vztah, který už tak měl skončit, jsme se poprvé po dlouhé době potkali.

Modré růže u mých dveří a muž, o kterého jsem vždycky měla zájem o mně taky jeví zájem. Nebudu to protahovat. Zamilovali jsme se (alespoň to tak na začátku vypadalo) přešli jsme do vztahu a téměř ihned spolu začali skoro-bydlet. Už jednou přišel rozchod kdy mi bylo řečeno, že partner vlastně neví co chce, nepřijde si zamilovaný a bere mě spíš jako nejlepší kamarádku. To se během pěti minut změnilo a ihned mě chtěl zpět. Dodávám můj partner trpí depresemi (nelehkými).. jeho nálady a postoje se mění často. Přešli jsme to, přišla korona a jeho maminka chytla virus... já se o ní trochu starala a bála se o ní, bydlím tu s nimi a pochopitelně jsem uvízla v karanténě. Během těchto chvílí jsme k sobě přirostli ještě víc. V jeden moment se na mě podíval a řekl "jak jsem mohl pochybovat". To bylo někdy mezi prosincem. Téměř jsme se zasnoubili. A včera to přišlo zase.. změny nálad, chlad, odtažitost...já tě vlastně miluju ale jako kamarádku.

Asi nemusím pokračovat... jen přidám že jsem první láska tohohle muže a samozřejmě vím, že když jsou deprese těžké, je jedno kde jsem a s kým jsem...nebudu šťastný/á dokud si to nevyřeším sama se sebou. Říkám první, protože vím, že napoprvé člověk ani vlastně neví, že je normální být nahoře a dole a čeká, že láska bude vypadat pořád stejně. Obzvlášť když to nemá člověk s kým/čím porovnat. Jen už jsem si u tohohle vztahu myslela, že už mi bude osudným. Měli jsme tolik možností se už potkat, byli jsme na stejných místech, šli stejnými směry...potkali jsme se až teď (resp. minulý rok)

Vlastně to sem píši pro hlubší pochopení a také, protože mě zajímá, zda tu nějaká šance stále je (uvnitř sebe cítím že ano, ale co já vím) a další má otázka je, jestli se můj milý vůbec někdy uzdraví a bude šťastný... napadlo mě, že to může být jeho Plutem v jeho nativ. 6 domě... domě zdraví ..ale třeba bych spíš měla v těchto okolnostech koukat do domu 12...

Přidám sem náš společný radix i jeho nativ. A budu vděčná každému, kdo dočetl až sem a za každou ochotu... V podstatě se ptám také, proč cítím tu osudovost ohledně tohoto vztahu a co si z něj mám vzít. Nebudu přemlouvat, nebudu klepat na zavřené dveře. Moc mu přeji aby byl zdravý a šťastný. Víc by mě asi bolelo kdyby si něco udělal, než že spolu nebudeme.

Taky si myslím, že to je tím, že partner si nechce přiznat své emoce... když jsem se ptala, jestli někdy byl zamilovaný, řekl mi, že asi ano a když mi popsal do koho, tak mi došlo...že vlastně ani nechce být zamilovaný a nebo ve vztahu (popsal někoho, s kým už od začátku nemohl být a věděl, že to nemá budoucnost a spíš platonicky)
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)

Příspěvky: Všechny | player

Řazení:
15.02.2021 - 15:26 | Filtr
(Býk) player
No - deprese jsou dvojí pojem u lidí. Pokud má skutečně medicínsky diagnostikované deprese , tak to značí , že jeho mozek má chemický problém a ty jsou za života psychofarmakama tlumitelné , ale nevím , zda se z nich někdo zcela vyléčil. Možné to je.

Něco jiného je běžmá negativita , trudomyslnost střídající se s euforií. Tam je to trochu jinak. Člověk má možnost tohle asi ovlivnit ,ale musel by si najít k tomu optimální prostředí. A třeba i bez partnera.

Jinak ještě ti chci říct , že v pětadvaceti je v drtivá většině člověk se svýma hormanama úplně vypatlanej ichtyl (platí i pro mě) , protože si myslí , že by věci měly nějak fungovat , ale ony tak nefungují. Člověk toho musí strašně moc odžít a strašně moc přečíst a strašně moc vypozorovat ve svém okolí , aby zjistil , jak věci fungujou doopravdy.

V zásadě - jsme otroky své sexuality a možná i sobeckosti (nic proti , to ja výraz krásného člověčenství) , jenže žijem v naprosto pošahaným světě z hlediska kodexů , principů a věci jsou ve skutečnosti daleko jednodušší. Ale - svět se ještě nepřetvořil do stavu , kdy se oprostí od tisíciletí zavedených dogmat. Ale bude to. Tipnu ještě dvě generace abude všechno jinak.
15.02.2021 - 17:25 | Filtr
(Rak) Cole » player
Děkuji moc pánové, za Vaši reakci... Jak Sosnovi, tak Plájovi. Jste jedni z mála co mi opravdu odpověděli z toho hlubšího pohledu i na tu depresi hlavně a toho si nesmírně vážím, nic mě neurazí.

Ano, jedná se opravdu o silné deprese a nepíšu to proto, abych si říkala jaký je to chudáček a že mě nechce vlastně jenom proto, že má deprese a přitom je to něco malého. Jsou to ty deprese, na které bere celkem silný prášek sice 1x denně ale pořádný oblbovak... Vím to, protože má blízká kamarádka studuje na 3lf KU a obeznánila mě s účinky toho léku. Ty deprese tady jsou už asi 5 let a neléčené, sice chodí ke známému jeho mamky, ale ten pán sice má papíry i diplom na psychologii.. Ale ne v tomto oboru... A milý si nedá říct. Můj otec má kvalifikaci hypnotizera, sám si pomohl od kouření a pití a spoustě lidí pomohl zbavit se fobií.. I jeho služby jsem mu nabízela.. Ale on opravdu musí chtít sám..

No možná ale ten můj Jupiter není v jeho 6 domě nadarmo.. Ale to si zase klidně můžu něco namlouvat..

Ano, asi by bylo horší, kdyby tu byly i děti v takovém stavu momentálně.

Není zase úplně nestabilní... Není takový, že by utíkal, odcházel nebo neřešil problémy... Vaří, uklidí, má rád pořádek.. Ale ty znaky už tu jsou.. Vždy to přijde zničehonic.. Ten pocit že není jako ostatní, že se neumí zamilovat... Že nikdy nebude normální, že z toho nechce dělat i můj problém a stahovat mě dolů.. Ta odtažitost, ten chlad... To už vycítím a čekám to... Ale není to nějaký floutek co by nechal ženu s dítětem samotnou nebo ji nezabezpečil. Právě on je ta hlava rodiny od té doby, co mu umřel otec a to ho taky částečně trápí.. Byl malé dítě a najednou musel hodně rychle a nuceně dospět.. A to je jeden z těch střípků, který nechce být svázán.. Snaží se vrátit to, co už nejde. A taky se nejednou za tu svou maminku postavil, když byl jeho otec zlý. Proto jen přemýšlím, kde se mohla stát chyba, že to člověka dovedlo do tak těžkých psychických problémů.

Na druhou stranu já si to tolik neberu, přece jenom ta jeho Venuše v Kozorohu a malý sedmý dům nejsou úplně náhodou.. Není to ten typ, co bude někde vyskakovat a hlásat lásku. Nikdy nebyl... A to není můj problém, mě to vážně nevadí, já mám kozoroží typy mužů asi nejraději.. Protože ta láska se buduje a dává se najevo prací a službou ostatním (v jeho případě platí) ale jeho mamka si myslím má určitě představy o něm, které on úplně nenaplňuje co se vřelosti a citovosti týká.. Ale jak říkám, je to fyzický typ, nedává city najevo slovy. A láska u něj se musí zasloužit... Já si myslím, že jsem ji vyhrála během té doby, kdy jsem se mu částečně starala o maminku. Tím chci říct, že je víc kozoroh než Střelec..
16.02.2021 - 13:22 | Filtr
(Býk) player » Cole
Máš evidentně tendenci býti samaritánkou. Ok - to je svým způsobem hezké. Ale pamatuj , pomoci můžeš , ale nespasíš. A ještě je potřeba do té rovnice zaimplementovat čas. Protože člověk není statický , ale dynamický. Vše kolem je v neustálém proudu.
Řeknu jednu věc: já už slyšel ve svém životě tolikrát výraz:osudová láska od lidí , kteří si pak vyráběli semtex , aby druhého vyhodili jednou pro vždy z čiré nenávisti do luftu...Čas je děsnej sviňák. On umí léčit , ale zároveň nepřetržitě hraje proti nám. Čas nám jde po krční žíle a má z toho škodolibou radost , ale problém je v nás.
Pakliže chceš ochraňovat a konejšit jednu jedinou duši , pak už to hold musíš vzít jako závazek či poslání. Těžkost se naučit nevnímat a ledabyle nad problémama krčit rameny a prostě je neřešit. Jsem tu , abych ti byla co nejvíc ku prospěchu , vše ostatní druhotné. V podstatě být jeptiškou , která akorát není zaslíbena bohu , nýbrž jednomu konkrétnímu člověku. Je to na první pohled velmi povznášející a navíc ti to umožňuje sexuálně žít. Pozoruj své nitro , nakolik je schopné toto akceptovat natrvalo. Ono ti odpoví.
Pokud ti odpoví záporně - ve smyslu - jdi a poddej se pro změnu svým snům , nezlob se naň. Pokud setrváš , hodně tě to obohatí a hodně ti to vezme.
Moje kamarádka má deprese. Už 24 let. Žije v garsonce s přítelem , ale zcela bezkontaktně. Oni jenom prostě jsou. Ale ve shodě. Jsou. Jejich osobáček pomalu drnká po kolejích , na jejichž konci je krematorium.
Jeden bere antidepresiva , druhej si zapálí trávu. Jsou a čas kolem nich pomalu plyne aniž od života něco nového očekávají. Sami o sobě tvrdí - jsme ztroskotanci , ale na pustém ostrově , kde jsme si zbyli. Jeden si pouští televizi , druhý muziku. A takhle jsou.
17.02.2021 - 14:44 | Filtr
(Rak) Cole » player
Samaritánkou... To je hezky řečeno i se to celkem blíží k pravdě... Ale mě osobně se to vnitřně nelíbí... Je to takový vnitřní boj... Jak to říct :1:

Ano jsem, ráda pomáhám lidem, ráda pomáhám partnerům, když mám pocit že by se měl o mně někdo starat, nepřitahuje mě ten vztah a myšlenka (skoro jako kdyby měl můj partner také být můj projekt na kterém pracuji) .. A zároveň mi to je vnitřně nepříjemné, že to tak mám protože za to z části nemůžu. Nebyla jsem vychovaná matkou ale spíš babičkou a ta mi vnukla tyhle vzory... Vytáčí mě, když mi říká "Tak jsi konečně našla důvod proč žít"... Proč by měl být můj partner vše, pro co žiji? Musí to tak být? Kdo určuje ta pravidla? Proč je tento svět tak nastavený? Je to takové rozpolcené a hodně hluboko v podvědomí... Pomalu to dostávám na světlo a vidím ty vzory od rodičů, prarodičů ale zároveň ať se snažím sebevíc.. Pořád se točím v kruzích, které opakuji. Můj otec tu chvíli byl, chvíli nebyl... Dlouhou dobu mě shazoval dolů když měl tu příležitost... Jakmile jsem ukázala jakoukoli emoci, nějak mě strhl dolů (časem jsme se naučila doma uzavírat vše, co by na mě mohlo být vidět).. Později jsem zjistila, že to samé mu dělal jeho otec, můj dědeček... Můj druhý dědeček je již po smrti a byl to alkoholik, také střelec... Nemám nic moc vzory toho, jak vztahy a muž či můj partner má vypadat a tak takhle bloudím... Nejsem ale taková, že si vše nechám líbit... Všechno jsem se musela naučit tou hrubou cestou na vlastní kůži... Vlastní hodnotu skrze lidi co mě buď ponižovali, shazovali, slovně uráželi nebo podváděli (platí pro partnery i přátele) pomohlo mi to ale ukázat, co chci v životě a co ne

A zároveň, když mě vychovala žena s Lunou v Rybách, která žije pro to, aby byla potřebná, potřebuje být potřebná, potřebuje cítit emoce ostatních lidí i ty nejhlubší a nejhorší... Plakala se mnou, smála se se mnou, byla mým nejlepším přítelem v dětství, když jsem neměla a žádné kamarády.. Je nejtrpělivější a nejsilnější žena v mé rodině (babička) .. Co můžu dělat, když část z toho dostanu pryč a část je zajetá uvnitř, naučená z toho, co znám...

Na jednu stranu je to můj přístup, přijdu si potřebná, potřebuji ten pocit, na druhou stranu část mě to ráda nemá. Ale je příjemné to, co je známé... Lidi si za partnera nevybírají cizince co neznají, chování které ještě nemají zpracované... Lidé si vybírají podvědomě to, co je jim známé... Lidé si vyberou za partnera toho více náročného rodiče se kterým nemají zpracovaný vztah....

Můžu jít proti zdi a zaběhnutým pravidlům, já to i zkouším.. Ale není úplně jednoduchý to dělat, když je člověk naučený,že ženy v jeho rodině na sebe berou veškeré problémy. Babiččin tatínek její maminku mlátil, vzala si našeho dědu, který ji občas shodí a štípne (Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars ve Štíru) a shodí ji dolů (slovně znemožní nebo zesměšní) . Moje mamka jako taková je silná, ale můj otec jí pohrdal nějak do jeho 35 let dokud si neuvědomil, co v ní má (a mě meli ve 20ti,takze jsem to jako dítě musela nějak podvědomě vše vnímat a nasávat) ... (otec moji mamky byl zase alkoholik a choval se vždy tak, že v lásce upřednostňoval jejího bratra)
09.03.2021 - 17:29 | Filtr
(Býk) player » Cole
Proč by měl být můj partner vše, pro co žiji?

Nikdy ! Tohle by platilo v jediném případě. A to kdybyste spolu tvořili nějakou totálně nadčasovou hodnotu , pak dejme tomu...ale jinak ne.


Já jsem kdysi dávno slyšel od jednoho uznávanýho maníka výrok: žena je ženou tím , že se vzdá svých ambic ve prospěch svého mažela.
K zblití.
Možná někde v poválečných letech se to takhle ještě bralo , ale dnes?
Lépe je jet si svou cestu sólo piko , než vše "své" odhodit ve jménu opačného pohlaví. Nikdy , nikdy , nikdy. Nestojí to za to.

Je tady jediná věc k řešení - když přijdou děti. Pak nastává jiná životní struktura. ale pokud nejsou - každý dle svého vnitřního nastavení. Lépe je celibát , než usínat s nejistotou , pořípadě frustrací. Člověk by měl žít tak , aby usínal , jako andílek , medvídek...v těšení se na další den. Dá se to. Ale hold - tak funguje svět - nic není zadáčo.
09.03.2021 - 18:02 | Filtr
(Rak) Cole » player
To je moc hezky a vkusně napsáno... Adekvátní k tomu věku vodnáře :4: :75:
09.03.2021 - 18:28 | Filtr
(Rak) Cole » player
Zrovna čtu knihu Cesty z úzkosti a deprese - Heinz-Peter Rohr a co člověk nenajde, v další den otevření knihy :6:
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v KozorohKozorohu
ukázat kalendář »