Poslední dobou jsem si všimla, že někteří lidé preferují tzv.milosrdnou lež, aby se nemuseli konfrontovat s pravdou.Platí to tedy hlavně ve vztazích, což je pro mne naprosto nepochopitelný.
Co děláte, když jsou po vás vyžadovány tyhle milosrdné lži? Pro mne, jakožto štíra je to docela problém.... ...ale zas nechci být zlá, abych řekla rovnou "Když to nechceš vědět, tak se neptej"....takže už z mlžení přecházím na "ok...vím, co chceš slyšet...ano, je to tak..."
Lupi
» thééé
No to se ale doost razantně změnilo! Já a brácha jsme zažili časy, kdy se na nás pokřikovalo a plivalo na ulici (krátký sukně, dlouhý vlasy) bráchu dokonce chytili na ulici a ufikli mu kus hára......například bílý punčochy, to byl důvod k dehonestaci, chachá! Nebo taková ta pletená hadra přes ramena. Co se pravdy a pravd týče - pravda je jen to, co vpravo leží. Neboli uskutečněný sen. Je to prostě to, čemu dáme tvar, pozornost a vážnost.