Je nutné brát věci tak , jaké jsou , protože jinak to nejde?
Nebo je síla mysli taková , že si realitu opravdu tvoříme sami? Takže v realitě křesťana se Hospodin dostaví jako zpětná odezva , muslim nebe s huriskama rozhodně někde má , protože to chce a polovina civilizace se Covidem nakazit nemůže , protože v jejich reralitě neexistuje?
MG34
Místo (naivní) otázky je lepší se setkat s tím, jak to chodí.
Velmi elegantně se to dá zjednodušit na efekt "placebo" - pokud je někdo postižený chorobou, která má psychosomatický původ, tak na něj placebo klidně i zapůsobí. Ale třeba amputovaná ruka nedoroste ani náhodou (není na to vymyšlené ani placebo ani žádný reálný lék).
Takže i kdyby byla tvorba reality nějak psychicky závislá, má to dost striktní (a omezené) limity.
A ani bych se nijak nedivil, kdyby to vlastně bylo "jinak" než psychicky (neznámé, ale přízemní vysvětlení - třeba podvědomě někdo něco..) a ty limity by souvisely s tím "jinak". Ale to jen tipuju, reálně je ta možnost psychického ovlivnění tak malá, že prakticky nemá smysl se jí zabývat.