Zamýšlím se nad tím, jak vlastně vnímají muži ženy? Jak je vnímají ve vztazích? Jaké jsou jejich představy o ideálních vztazích s nimi? Jaké mají muži očekávání? Jestli vnímají potřebu toho, aby žena nějak tyto vize/role naplňovala? A taky jak si muži myslí, že matky a vztahy s matkami ovlivnily tu jejich vizi/představu/potřebu?
Dívám se na to zatím jen z pohledu ženy, která má v podstatě vždycky několik rolí, jelikož může být matkou, přítelkyní, milenkou, dívkou (a někdy i otcem x)) )...víc mě nenapadá x) A tak se ptám i žen, jak se vidí a jak se cítí být ženou a jak balancují mezi jednotlivými rolemi a jestli se jim při tom všem daří být ve svém středu...?
A pokud někdo dokáže žít mimo tyto role, jak se mu to vlastně daří? Co je tzv klíčem?
tajga
» thééé
dokáže se vzdát závislosti na přijetí od okolí (bradavice na kůži), dokáže zůstat sama (na samotě v lese), zesílí jí vnímání (obrovský nos), zžije se s přírodou a pozná instiktivně čím léčit..
moc hezké, i to ostatní.
zajímavé, že v ruských pohádkách se Baba Jaga vyskytuje mnohem častěji a má tam výrazně lepší postavení, než naše, co jen chce žrát malé děti :D
Vlastně je to stav vnitřní svobody, takový ideál, kdy už neni třeba přemýšlet nad rolema, kdy je všechno samozřejmé, přirozené.
thééé
» tajga
mě ta ruská docela děsí ona lítá v nějakém dřevěném džberu, a přijde mi taková nezničitelná. Ale už nevím, z které přesně to mám pohádky.
V Ženách, které běhaly s vlky, se Baba hezky rozebírá (V moudré Vasilise) Teď se na to dívám. Jednoduše je to jako dospět z hodné, uhlazené holky, která se bojí - být sama, divná, jiná, svá, divoká, živá a autentická. Je tu něco důležitého o přijetí vlastní síly. (proto asi to pozření dětí) Možná je v tom opravdu jen symbolika "bytí sama sebou" s odvahou.