Zamýšlím se nad tím, jak vlastně vnímají muži ženy? Jak je vnímají ve vztazích? Jaké jsou jejich představy o ideálních vztazích s nimi? Jaké mají muži očekávání? Jestli vnímají potřebu toho, aby žena nějak tyto vize/role naplňovala? A taky jak si muži myslí, že matky a vztahy s matkami ovlivnily tu jejich vizi/představu/potřebu?
Dívám se na to zatím jen z pohledu ženy, která má v podstatě vždycky několik rolí, jelikož může být matkou, přítelkyní, milenkou, dívkou (a někdy i otcem x)) )...víc mě nenapadá x) A tak se ptám i žen, jak se vidí a jak se cítí být ženou a jak balancují mezi jednotlivými rolemi a jestli se jim při tom všem daří být ve svém středu...?
A pokud někdo dokáže žít mimo tyto role, jak se mu to vlastně daří? Co je tzv klíčem?
Lupi
» Sosna zvlčelý
Chlapi. Často zaměňujou. Ne lidi. I když i takovou ženskou znám, ale jen jednu. Jenže je to logický, že zaměňujou. Možná by se měl vymyslet nějaký jiný termín, postup.......nebo co. Já myslím, že kardinální otázku jsem kdysi položila kamarádovi, kterej mě děsně nasral mačistickejma kecama. Zeptala jsem se ho, že když je teda takovej bojovník (a to je v pořádku, že je bojovník) jestli chce bojovat pro ženu, nebo proti ženě. Na zbytek večera zmlknul, ale jestli to mělo dalekosáhlejší dopad, to nevím Takže co mně se týče - chlapa, který bude bojovat za mně, ne se mnou. Přijetí a takový věci.....to se s tím tak nějak sveze, myslím.
Najdise.cz
» LupiSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Já vím, že u mě je to spíš profesionální deformace, ale já takových žen znám více než chlapů. Těch zaměňujících. Je to však logické. Ženy si totiž nechají pomoci, snáze si problém přiznají a tudíž se jej dokáží zbavit. Takže zvláště s věkem se váhy překlápějí. Chlapi si často nedokáží přiznat, že by si měli říct o pomoc. Oni popřou často i svůj nos mezi očima. Nakonec ten tvůj popsaný mi přijde typický. Nezbývá než doufat, že se nebude dále rozmnožovat.