Tak nějak dumám nad tímto jevem x) Dost možná jsem sama svým způsobem arogantní x) (na sobě to vždycky člověk hůř vidí) Nicméně zajímalo by mě, kde se v člověku taková arogance bere... kde vzniká, co se za ní skrývá, a tak? Co vás k tomu napadá?
Loen
nevzpomínám si že bych tě zažila chovat se arogantně...
asi to má hodně podob a pro mě to je prostě takové to chování, kdy člověk dává najevo, že je víc než ten druhej a snaží se ho posrat... (v libovolné oblasti)
může to být když se cítí jako na koni a nebo právě naopak se tím sám sobě snaží dodat sebevědomí...možná bych ekla že prvozákladem budou asi nějaké pochyby v sobě...
další věc je, že je to dost možná dobře okoukatelné chování - můj otec měl "občas" tendence se tak chovat, jako že sežral šalamounovo hovno a všichni ostatní sou debili, měl/má takovej specifickej slovník a tón hlasu...no a můj brácha to občas použije taky (nemysím si že by to byl základ jeho osobnosti, ale má to prostě nasáklý...a sou to momenty kdy\ mluví úplně jak tata), to samý petr (to co nejvíc nesnášel na svým otci dělá občas taky...a neuvědomuje si to... když ho s tím konfrontuju, tak to pozná, jinak asi moc ne...nevím)... občas to ze mě taky vyleze.
Bosch
» Loen
Občas je to dobré jednat arogantně. Představ si že musíš jednat s nějakým debilem. Tak si ho vychutnáš. Místo na něj pak nadávat jaký to byl debil.