Tak nějak dumám nad tímto jevem x) Dost možná jsem sama svým způsobem arogantní x) (na sobě to vždycky člověk hůř vidí) Nicméně zajímalo by mě, kde se v člověku taková arogance bere... kde vzniká, co se za ní skrývá, a tak? Co vás k tomu napadá?
Nabi*
Schválně jsem si vyhledala definici: Arogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří dávají najevo nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupování vůči druhým lidem.
A tam nepočítám nasrání, když mi dojdou nervy. Když stokrát něco říkám a pořád to není bráno v potaz, tak pak už mi nezbývá než se nasrat a říct to tvrdě a jasně. Arogance je hlavně pro mě pohrdavé vystupování, to že si někdo skutečně myslí, že je lepší než druhý. Na to mám tykadla až do Vesmíru To, že se občas naštvu a zpříma vyjádřím co cítím pro mě není arogance. A kde vzniká pocit, že je někdo lepší než druhý, to fakt nevím. M"že to být být přes Lví ego, které tomu věří až po zakomplexovaného jedince, který se naučil přežít tímhle způsobem a neumí jinak (což taky není omluva, že). Pak ovšem musí počítat s odezvou, přičemž se ale právě takoví nejvíce diví reakcím okolí. Takže vlastně vtipné, když sleduješ "z dálky". A méně vtipné, když musíš s takovým člověkem jednat často, nedejbože denně.
Lupi
» Nabi*
Kdysi se tomu říkalo pýcha. Myslím, že to bylo jasnější a přehlednější........možná by se to dalo charakterizovat jako "zachází s lidmi, jako by to byly věci - a navíc věci, které mu mají sloužit." Všechno ostatní mi přijde jako obyčejné nasrání.
cimi
» Nabi*
S tím lvem... Někde jsem četla, že není nic horšího než když lev (teď myslím to znamení) prožije špatné dětství (ehm myslím, že to platí na všechny)...že pak nemůže prožívat ty kvality lva, ale stále žije nějakým deficitem, který si potřebuje vynahrazovat...a je velmi arogantní...