Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Vyslovené a nevyslovené - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Vyslovené a nevyslovené
30.06.2020 - 16:07
MG34
Vyslovené a nevyslovené
(resp. napsané a "smazané")
V poslední době jsem začal systematicky přemýšlet nad něčím, co mne tak nějak provází dost podstatnou část života (já většinou v roli toho dítěte, které říká, že císařpán je nahý) a co se mimochodem i nedávno tady vyeskalovalo.
Někteří lidé nejsou rádi, když o nich něco nepříjemného (ale pravdivého) zazní. Většinou je to něco, co jim narušuje masku, kterou se pokouší navenek nosit. Tady se jednalo třeba o tu podvodnici s psaním z cizího profilu a kupodivu i o část jejího fanklubu, který přejal její styl "přepisování historie" (a třeba i vyhrožování, že něco o ní nesmím napsat, protože blablabla).
Fascinující je na těch lidech asi nejvíc to, jak někdy vehementně zkouší sestřelovat jakoukoliv snahu někoho jiného tu (škaredou) věc vyslovit. Přesněji ta vehemence - ta je prostě neúměrně strašně silná proti tomu máslu na hlavě. Člověk, který se normálně chová +- přijatelně, je v takové situaci schopen jíst dost výrazně přes čáru. Jako kdyby tam byl nějaký motor nebo dokonce uskutečnitelný záměr, po kterém dotyční (pokrytci) vyloženě jdou. Jakoby na tom fakt záleželo. A není to jen o jednotlivcích, týká se to třeba i režimů (Čína např., že ano). Ty režimy jsou možná o dost důležitejší příklad, protože to tady teď začíná být zase dost aktuální.
Jakoby tam byla sázka na to, že co se podaří z historie vymazat, tak se nikdy nestalo, dokonce ani z kosmologického úhlu pohledu. V souvislosti s tím se musím smát třeba nad tím známým GDPR pravidlem "právo být zapomenut" - to je solidní úlet..
A tady nastává ten okamžik, kdy se to ocitá mezi nebem a zemí - je tu nějaká vyšší entita (nějaký bůh třeba), která všechno "eviduje" a dá se na to třeba "napojit", takže je úplně jedno, jestli někdo něco zamlčuje nebo ne - anebo se všechno prostě fakt ztratí v nenávratnu a dál přežívá jenom to, co si v sobě nesou všichni stále živí tvorové? Případně jiný informační mechanizmus?
Anebo je tu ještě jiná strategie, kdy dotyční pokrytci sice ví, že se z kosmologického pohledu nic nezamlčí, ale sází na hlas "neznalých médií", který je pozdvihne a stane se jakousi "polehčující okolností" a případně přebije tu prvotní "vinu"? I to je docela drsné a skoro si myslím, že dotyční to tak většinou mají.
Pokud mám mluvit za sebe, tak samozřejmě klasicky nevím, jak to z toho kosmologického pohledu je. Ale žiju (nebo se snažím žít) jakoby žádné tejmství ani přepisování historie nebylo reálně možné, takže to prostě někde stále je nepřepsané. A současně z obavy před tou "druhou" možností se snažím občas i něco vyslovit, aby to nezmizelo v nenávratnu.
Tahle otázka je dost podstatná, protože je z velké míry určující pro naši životní strategii - možná asi nejdůležitější věc, kterou v životě řešíme. Pokud není žádný "přesah", tak není důležité vůbec nic. Pokud ale nějaký přesah je, pak je tu přesně to, o čem mluvím.
Asi nejdrsnější by bylo, kdyby tu byl přesah a to přepisování historie by fakt bylo možné. Jakože by se zpětně skutečně změnila. To by pak ti přepisovači byly ty nejdravější a nejbezohlednější kreatury, co svět stvořil - hlavně pokud by to "přepisování" bylo cílené na jejich nepřátele (například Čína a její snaha vymazat veškeré zmínky o "ostatních Čínách", atd.). Něco jako kdyby bylo pravdivé egyptské náboženství (samozřejmě není, ale to je teď jedno, pro příklad jakože je) - a někdo někomu s úmyslem uškodit spálil jeho mumii..
V poslední době jsem začal systematicky přemýšlet nad něčím, co mne tak nějak provází dost podstatnou část života (já většinou v roli toho dítěte, které říká, že císařpán je nahý) a co se mimochodem i nedávno tady vyeskalovalo.
Někteří lidé nejsou rádi, když o nich něco nepříjemného (ale pravdivého) zazní. Většinou je to něco, co jim narušuje masku, kterou se pokouší navenek nosit. Tady se jednalo třeba o tu podvodnici s psaním z cizího profilu a kupodivu i o část jejího fanklubu, který přejal její styl "přepisování historie" (a třeba i vyhrožování, že něco o ní nesmím napsat, protože blablabla).
Fascinující je na těch lidech asi nejvíc to, jak někdy vehementně zkouší sestřelovat jakoukoliv snahu někoho jiného tu (škaredou) věc vyslovit. Přesněji ta vehemence - ta je prostě neúměrně strašně silná proti tomu máslu na hlavě. Člověk, který se normálně chová +- přijatelně, je v takové situaci schopen jíst dost výrazně přes čáru. Jako kdyby tam byl nějaký motor nebo dokonce uskutečnitelný záměr, po kterém dotyční (pokrytci) vyloženě jdou. Jakoby na tom fakt záleželo. A není to jen o jednotlivcích, týká se to třeba i režimů (Čína např., že ano). Ty režimy jsou možná o dost důležitejší příklad, protože to tady teď začíná být zase dost aktuální.
Jakoby tam byla sázka na to, že co se podaří z historie vymazat, tak se nikdy nestalo, dokonce ani z kosmologického úhlu pohledu. V souvislosti s tím se musím smát třeba nad tím známým GDPR pravidlem "právo být zapomenut" - to je solidní úlet..
A tady nastává ten okamžik, kdy se to ocitá mezi nebem a zemí - je tu nějaká vyšší entita (nějaký bůh třeba), která všechno "eviduje" a dá se na to třeba "napojit", takže je úplně jedno, jestli někdo něco zamlčuje nebo ne - anebo se všechno prostě fakt ztratí v nenávratnu a dál přežívá jenom to, co si v sobě nesou všichni stále živí tvorové? Případně jiný informační mechanizmus?
Anebo je tu ještě jiná strategie, kdy dotyční pokrytci sice ví, že se z kosmologického pohledu nic nezamlčí, ale sází na hlas "neznalých médií", který je pozdvihne a stane se jakousi "polehčující okolností" a případně přebije tu prvotní "vinu"? I to je docela drsné a skoro si myslím, že dotyční to tak většinou mají.
Pokud mám mluvit za sebe, tak samozřejmě klasicky nevím, jak to z toho kosmologického pohledu je. Ale žiju (nebo se snažím žít) jakoby žádné tejmství ani přepisování historie nebylo reálně možné, takže to prostě někde stále je nepřepsané. A současně z obavy před tou "druhou" možností se snažím občas i něco vyslovit, aby to nezmizelo v nenávratnu.
Tahle otázka je dost podstatná, protože je z velké míry určující pro naši životní strategii - možná asi nejdůležitější věc, kterou v životě řešíme. Pokud není žádný "přesah", tak není důležité vůbec nic. Pokud ale nějaký přesah je, pak je tu přesně to, o čem mluvím.
Asi nejdrsnější by bylo, kdyby tu byl přesah a to přepisování historie by fakt bylo možné. Jakože by se zpětně skutečně změnila. To by pak ti přepisovači byly ty nejdravější a nejbezohlednější kreatury, co svět stvořil - hlavně pokud by to "přepisování" bylo cílené na jejich nepřátele (například Čína a její snaha vymazat veškeré zmínky o "ostatních Čínách", atd.). Něco jako kdyby bylo pravdivé egyptské náboženství (samozřejmě není, ale to je teď jedno, pro příklad jakože je) - a někdo někomu s úmyslem uškodit spálil jeho mumii..
Příspěvky: Všechny | Svá štírka
06.07.2020 - 08:13
| Filtr
MG34
» Svá štírka
Přesně tohle "vlastně faj" je ale přežívání a ne život, bych tipnul.
Je to k něčemu?
Je to k něčemu?
06.07.2020 - 09:15
| Filtr
Svá štírka
» MG34
Proč tipuješ, když o mně a mojí rodině nic nevíš? Takže tě nebudu přesvědčovat, že nemáš pravdu - je mi to fuk. NIkomu neubližujeme a pro nás je tento způsob života vyhovující. Nepotřebuji k životu neustálý adrenalin, abych měla pocit, že žiji nebo spíš, aby ho měli lidé, které ani neznám.
06.07.2020 - 10:32
| Filtr
MG34
» Svá štírka
Divná otázka na to tipování - přece tipování se používá vždycky v případě, když člověk neví všechno. To je naprosto normální. Kdybych věděl všechno, tak netipuju, ale konstatuju.
Nicméně formálně jsem napsal, že "tipuju", ale vpodstatě jsem striktně vyšel z tebou napsaného, takže ve skutečnosti to tip nebyl. Bylo to odvození z toho, cos sama napsala.
"abych měla pocit, že žiji" je další z omylů - i když má člověk "pocit, že žije", tak stejně většinou jenom přežívá - ten pocit totiž neurčuje vůbec nic
"jen přežívá" skoro každý (ani já se z toho nevyčleňuju), ale ne každý reaguje podrážděně, když to o něm někdo konstatuje..
Nicméně formálně jsem napsal, že "tipuju", ale vpodstatě jsem striktně vyšel z tebou napsaného, takže ve skutečnosti to tip nebyl. Bylo to odvození z toho, cos sama napsala.
"abych měla pocit, že žiji" je další z omylů - i když má člověk "pocit, že žije", tak stejně většinou jenom přežívá - ten pocit totiž neurčuje vůbec nic
"jen přežívá" skoro každý (ani já se z toho nevyčleňuju), ale ne každý reaguje podrážděně, když to o něm někdo konstatuje..
06.07.2020 - 12:52
| Filtr
Svá štírka
» MG34
Máš pocit, že reaguji podrážděně? Dle mého šlo jen o suché konstatování, že mi teď můj život vyhovuje a je mi fuk, co si o tom ostatní myslí.
Možná jde o určité přežívání, ale po obdobích, kdy jsem sice cítila adrenalin, ale neměla z něj žádnou radost, si velice vážím klidu, opravdové radosti a vděku.
Možná mi jen více vadí lidé, kteří se příliš šťourají v pocitech a životech jiných, zatímco by si mohli tu energii nechat na svoje problémy. Spousta lidí jen tipuje a ví prd a nakonec udělá závěr z něčeho, o čem vůbec nic neví.(Myšleno všeobecně, není to na nikoho konkrétního.)
Možná jde o určité přežívání, ale po obdobích, kdy jsem sice cítila adrenalin, ale neměla z něj žádnou radost, si velice vážím klidu, opravdové radosti a vděku.
Možná mi jen více vadí lidé, kteří se příliš šťourají v pocitech a životech jiných, zatímco by si mohli tu energii nechat na svoje problémy. Spousta lidí jen tipuje a ví prd a nakonec udělá závěr z něčeho, o čem vůbec nic neví.(Myšleno všeobecně, není to na nikoho konkrétního.)
07.07.2020 - 08:09
| Filtr
MG34
» Svá štírka
Tak ta podrážděnost (v tom doslovném slova smyslu - zbytečně a přehnaně reaguji na něco, na co nemusím a co si vykládám hůř než je ve skutečnosti myšleno) je celkem zřejmá, stejně jako podrážděná reakce na nálepku podrážděnosti. Jakési emotikony, sebeobhajoba, silná slova ("ví prd") a na závěr malé přiznání, když už toho přehánění bylo moc "Možná mi jen více vadí..."
Znovu opakuju - rozdíl mezi přežíváním a životem rozhodně není v pocitech a v adrenalinu. Přežívání je bezcílné, skutečné žití naplňuje skutečný cíl. Absence cíle (byť nějakého pseudocíle, protože skutečný možná ani není a pokud je, nikdo ho nezná) byla z tvého popisu celkem zřejmá.
Zajímavé, jak ti vadí určitá tebou popsaná skupina lidí. Že ti vadí je samozřejmě jenom tvůj problém, ale možná tě to zařazuje do jedné opačné skupiny lidí, na kterou narážím i zde dost často (nevadí mi, ale do svého bližšího okolí takové lidi nepouštím, je to dost "nepohodlné" se s nimi bavit). Mnohem "pohodlnější" je, když to někdo rovnou přizná anebo ho to při jednoduchém popření nepodráždí, když to není pravda.
Lidé s nafouknutým egem na správný tip reagují podrážděně a využívají hradbu Internetu k celkem obligátní obhajobě, že nic takového nikdo nemůže vědět. Z prokazatelné věci (stačilo by přijet na místo a přesvědčit se) tímpádem dělají celkem zbytečně neprokazatelnou. Proč vlastně - ty důvody mne zajímají, protože ničemu to nepomůže, maximálně nějak to ego, ale i to přece není tak blbé, aby se falešně vylepšovalo v očích druhých.. anebo - a to se vracím k hlavnímu tématu tohoto vlákna - je to právě ta snaha o vyslovení a nevyslovení a realizaci "stokrát opakované lži"?
Znovu opakuju - rozdíl mezi přežíváním a životem rozhodně není v pocitech a v adrenalinu. Přežívání je bezcílné, skutečné žití naplňuje skutečný cíl. Absence cíle (byť nějakého pseudocíle, protože skutečný možná ani není a pokud je, nikdo ho nezná) byla z tvého popisu celkem zřejmá.
Zajímavé, jak ti vadí určitá tebou popsaná skupina lidí. Že ti vadí je samozřejmě jenom tvůj problém, ale možná tě to zařazuje do jedné opačné skupiny lidí, na kterou narážím i zde dost často (nevadí mi, ale do svého bližšího okolí takové lidi nepouštím, je to dost "nepohodlné" se s nimi bavit). Mnohem "pohodlnější" je, když to někdo rovnou přizná anebo ho to při jednoduchém popření nepodráždí, když to není pravda.
Lidé s nafouknutým egem na správný tip reagují podrážděně a využívají hradbu Internetu k celkem obligátní obhajobě, že nic takového nikdo nemůže vědět. Z prokazatelné věci (stačilo by přijet na místo a přesvědčit se) tímpádem dělají celkem zbytečně neprokazatelnou. Proč vlastně - ty důvody mne zajímají, protože ničemu to nepomůže, maximálně nějak to ego, ale i to přece není tak blbé, aby se falešně vylepšovalo v očích druhých.. anebo - a to se vracím k hlavnímu tématu tohoto vlákna - je to právě ta snaha o vyslovení a nevyslovení a realizaci "stokrát opakované lži"?
© 2007-2024 Najdise.cz