Vyslovené a nevyslovené - Diskuze a zkušenosti

(resp. napsané a "smazané")

V poslední době jsem začal systematicky přemýšlet nad něčím, co mne tak nějak provází dost podstatnou část života (já většinou v roli toho dítěte, které říká, že císařpán je nahý) a co se mimochodem i nedávno tady vyeskalovalo.

Někteří lidé nejsou rádi, když o nich něco nepříjemného (ale pravdivého) zazní. Většinou je to něco, co jim narušuje masku, kterou se pokouší navenek nosit. Tady se jednalo třeba o tu podvodnici s psaním z cizího profilu a kupodivu i o část jejího fanklubu, který přejal její styl "přepisování historie" (a třeba i vyhrožování, že něco o ní nesmím napsat, protože blablabla).

Fascinující je na těch lidech asi nejvíc to, jak někdy vehementně zkouší sestřelovat jakoukoliv snahu někoho jiného tu (škaredou) věc vyslovit. Přesněji ta vehemence - ta je prostě neúměrně strašně silná proti tomu máslu na hlavě. Člověk, který se normálně chová +- přijatelně, je v takové situaci schopen jíst dost výrazně přes čáru. Jako kdyby tam byl nějaký motor nebo dokonce uskutečnitelný záměr, po kterém dotyční (pokrytci) vyloženě jdou. Jakoby na tom fakt záleželo. A není to jen o jednotlivcích, týká se to třeba i režimů (Čína např., že ano). Ty režimy jsou možná o dost důležitejší příklad, protože to tady teď začíná být zase dost aktuální.

Jakoby tam byla sázka na to, že co se podaří z historie vymazat, tak se nikdy nestalo, dokonce ani z kosmologického úhlu pohledu. V souvislosti s tím se musím smát třeba nad tím známým GDPR pravidlem "právo být zapomenut" - to je solidní úlet..

A tady nastává ten okamžik, kdy se to ocitá mezi nebem a zemí - je tu nějaká vyšší entita (nějaký bůh třeba), která všechno "eviduje" a dá se na to třeba "napojit", takže je úplně jedno, jestli někdo něco zamlčuje nebo ne - anebo se všechno prostě fakt ztratí v nenávratnu a dál přežívá jenom to, co si v sobě nesou všichni stále živí tvorové? Případně jiný informační mechanizmus?

Anebo je tu ještě jiná strategie, kdy dotyční pokrytci sice ví, že se z kosmologického pohledu nic nezamlčí, ale sází na hlas "neznalých médií", který je pozdvihne a stane se jakousi "polehčující okolností" a případně přebije tu prvotní "vinu"? I to je docela drsné a skoro si myslím, že dotyční to tak většinou mají.

Pokud mám mluvit za sebe, tak samozřejmě klasicky nevím, jak to z toho kosmologického pohledu je. Ale žiju (nebo se snažím žít) jakoby žádné tejmství ani přepisování historie nebylo reálně možné, takže to prostě někde stále je nepřepsané. A současně z obavy před tou "druhou" možností se snažím občas i něco vyslovit, aby to nezmizelo v nenávratnu.

Tahle otázka je dost podstatná, protože je z velké míry určující pro naši životní strategii - možná asi nejdůležitější věc, kterou v životě řešíme. Pokud není žádný "přesah", tak není důležité vůbec nic. Pokud ale nějaký přesah je, pak je tu přesně to, o čem mluvím.

Asi nejdrsnější by bylo, kdyby tu byl přesah a to přepisování historie by fakt bylo možné. Jakože by se zpětně skutečně změnila. To by pak ti přepisovači byly ty nejdravější a nejbezohlednější kreatury, co svět stvořil - hlavně pokud by to "přepisování" bylo cílené na jejich nepřátele (například Čína a její snaha vymazat veškeré zmínky o "ostatních Čínách", atd.). Něco jako kdyby bylo pravdivé egyptské náboženství (samozřejmě není, ale to je teď jedno, pro příklad jakože je) - a někdo někomu s úmyslem uškodit spálil jeho mumii..