sebeúcta a sebeláska - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý Já si myslím, že tyto dvě vlastnosti žijí si vedle sebe vlastním životem.
Někteří si sice myslí, že když získají sebeúctu, tak přijde i sebeláska, ale v reálu vidím spíše opak: Lidé s přehnanou (opravdu chorobnou) sebeúctou trpí nedostatkem sebelásky. Mezi tím nedávám rovnítko, nemusí to být pravidlem, ale takové případy skutečně znám. Dokonce si dávají ambiciózní cíle a myslí si, že jejich dosažením se budou moci i začít milovat. Nikdo je totiž nenaučil a sami na to zatím nepřišli, že tento druh lásky patří k těm bezpodmínečným. Naučit se milovat takového, jaký jsem a pak se snažit něčeho dosáhnout. A ne doufat, že až něčeho dosáhnu, přijde tím i důvod k sebelásce. Tito lidé si totiž sebelásku odpírají už v její vlastní podstatě. Proto nemohou být šťastní.

P.S.
Někdy se také přehnaná sebeúcta pojí s vyžadováním uznání (úcty) od druhých. Třeba workoholismus. Peklo pro dotyčného i okolí.

thééé » Sosna zvlčelý Nad tím workoholismem poslední dobou přemýšlím, a mám pocit, že víc, než uznání, tu člověka žene závislost na uspokojení, na adrenalinu..
Ale???

Sosna zvlčelý » thééé I workoholici jsou různí. Já třeba znám takového, který je workoholikem pouze z toho důvodu, že si myslí, že všichni ostatní jsou neschopní. Podceňování druhých plus sebepřeceňování.

Buddha/2 » Sosna zvlčelý Jsou rodiče, kteří své děti nemilují bezpodmínečně, ale "jen když" - za odměnu (často dědičný model). Když dítě nevyhoví/nestačí vyhovět nárokům, vznikne mindrák nedostatečnosti. Dítě se pak v dospělosti snaží dokazovat druhým i sobě svou výkonnost. Takhle vznikají např. šéfové, kteří vyžadují pracovní nasazení 120% a sami jsou v práci do večera. S podřízenými nemají soucit (sami ho nepoznali) a ani uznání.

Takže přehnaná sebeúcta je vlastně převlečený mindrák. Klidně se může projevovat i tak, že dotyčný je patřičně hrdý na svoje vzdělání a proto vyžaduje oslovování titulem (tragikomické postavičky )