Co si o tomto tvrzení myslíte je to vždy pravda? Proč to tak je?
Jen když já sám mám vinu, tak odsuzuji.
Když jsem sám nevinný, tak mi ani ten druhý nepřipadá ničím špatný. Je zajímavé že já sám v obchodě nikdy nekradu a když slyším že někdo krade tak mě je to jedno neštve mě to ani netrápí. Lidé co je to štve by možná sami rádi kradli nemyslíte? A co když někdo odsuzuje třeba homosexuály nebo lidi s úchylkama? Co to o něm vypovídá? A nedělá to alespoň co se týče některých úchylek skoro každej? Třeba to znamená že když někoho odsuzuji tak jen proto že mě na mě samotném něco vadí. Když jsem spokojený se sebou i se svým životem tak neztrácím čas odsuzováním. Jako malé šťastné dítě. Doporučuji si přečíst konstelaci na stránkách grafologie a psychologie mapování viny a jejích dopadů. Pak mi můžete říci co si o tom myslíte.
adelina_vla
Řekla bych, že se to dá aplikovat na mnoho situací. Zkrátka když jsi spokojený sám se sebou, přijal si svá rozhodnutí a kroky, pak nemáš potřebu odsuzovat. Odsuzování je jen stín nás samotných, mnohdy si ho ani neuvědomujeme, protože jsme ho potlačili a nalhali si vlastní pravdu, ale v jádru duše víme, že máme problém hlavně sami se sebou.