Přijde mi, že poslední dobou kam pohlédnu, témata jak myšlenková tak emoční směřují jen velmi omezeným směrem :-D tak jsem se rozhodla založit diskuzi na téma :
"Jak se vám vlastně daří?"
...jak se vám daří být sami se sebou? : ) Na co jste v poslední době přišli v souvislosti se sebou? Změnili jste se teď nějak? Jaký je ve vás pocit, když odmyslíte ten zbytek světa?
PS: Kdysi jsem tvořila jednu práci, kterou jsem začínala myšlenkou, že těch podnětů zvenčí je tolik, že člověk skoro neslyší/nevidí sám sebe. Zajímalo by mě, jak moc je takové zvnitřňování a sebereflexe, objevování prostoru a třecích ploch uvnitř sebe atd. pro vás přirozené a příjemné...třeba i v závislosti na reakcích okolí a k okolí...já sama se to učím už docela dlouho
Já si jen tak "předu" (vlákno), tedy zkouším na vlastním kanále youtube a FB... Zatím jsem vždycky "kecala" jen na vysloveně profesní témata, tak teď jsem zkusila trochu vedle.. a je to docela něco jiného. Když má člověk mluvit v kuse bez překecu delší dobu, bez přípravy, bez střihu. Takové cvičení do této doby. A ty kratší formáty jsou fajn (ZEN), člověk může navázat vždycky dalším nápadem, který vyplyne...
Abelas
» Jyotis
Dík za optání, tak vzhledem k okolnostem vůbec ne zle :)
Youtuberství dneska skoro patří k bontonu, ale zase ne každý hovoří plynule, příjemně a k věci, takže "thumbsup" :) Já jsem tě začal registrovat až od "manter", tak mě jen napadlo, že tohle by se tady na NS nemuselo ztratit...
EDIT K videu jako takovému - mám pozitivní zkušenost s přístupem, který označuješ za dálnovýchodní. Jeho úskalím je ale pokušení stát se pasivním činitelem a nechat se tím "bezejmenným" polknout. Pamatuji si na jeden jungovský rozbor mýtu o Perseovi a jeho boji s Medůzou od pana Rudolfa Starého. Slovo/pojmenování bere jako symbolické zrcadlo, které odráží paralýzu způsobenou dopadem "holé skutečnosti" nevědomí (zkameňující pohled) reprezentované monstrem. V tomto je rozdíl mezi západním a východním přístupem. Východní více staví na bezprostřední a zcela bezpodmínečné důvěře k bytí. Západní štěpí realitu na únosné fragmenty.