Přijde mi, že poslední dobou kam pohlédnu, témata jak myšlenková tak emoční směřují jen velmi omezeným směrem :-D tak jsem se rozhodla založit diskuzi na téma :
"Jak se vám vlastně daří?"
...jak se vám daří být sami se sebou? : ) Na co jste v poslední době přišli v souvislosti se sebou? Změnili jste se teď nějak? Jaký je ve vás pocit, když odmyslíte ten zbytek světa?
PS: Kdysi jsem tvořila jednu práci, kterou jsem začínala myšlenkou, že těch podnětů zvenčí je tolik, že člověk skoro neslyší/nevidí sám sebe. Zajímalo by mě, jak moc je takové zvnitřňování a sebereflexe, objevování prostoru a třecích ploch uvnitř sebe atd. pro vás přirozené a příjemné...třeba i v závislosti na reakcích okolí a k okolí...já sama se to učím už docela dlouho
Bosch
Je to cim dal tim horsi. Starsi, blbejsi, seschlejsi.. A tak se mi stale lepe a lepe dari odpoutavat se od pomijivych veci. Je to takove stridani strazi. Jak postupne ubyva v tele faktor nesmrtelnosi tedy lymfa, produkty brzliku a s tim spojene pocity vecnosti a tedy i netecnosti k pomijivemu, jsou postupne nahrazovany zrikanim se povrchnich banalit. Napriklad lpeni na forme a tvaru, biologickych atributech druhopohlavniho pritahovani. Tudiz do popredi se dostava vice duse na ukor tela. Hósaná Ale boj jako princip prolinani zivlu v jejich vsech podobach nekonci. Jen se presouva na jine pole.