Bolest, prázdnota, láska?


31.01.2020 - 08:56
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Bolest, prázdnota, láska?
Zatím jsem zjistila, že nejvíc bolí dvě věci. První je to, když někdo, na kom vám záleží, trpí, a vy nemůžete udělat vůbec nic, abyste jeho utrpení alespoň trochu zmenšili. Prostě nic, protože je to celé o něm/o ní. Můžete tu pro něj "jenom" být, a ani to vaše bytí stačit nemusí...Takže první, co cítíte, je obrovská bezmoc.

A druhá věc - když někoho, koho si velmi vážíte a máte rádi, všechno co se kolem vás děje vás k dotyčnému táhne a všechno s ním je tak přirozené (takové to "jo, tak tohle je domov"). A pokaždé, když se na toho člověka podíváte, tak máte pocit, že ve vás umírá a znova se rodí tisíc fénixů (doslova).
Ten dotyčný s vámi ale být nemůže - ve smyslu sdílení životní cesty, přinejmenším teď. A přichází paradox: kdyby přeci jenom udělal to, co byste si tak moc přáli a co se vám zdá tak přirozené (záměrně nedefinuji CO, ale primárně nemyslím sex), tak by tím zároveň ztratil kus té hodnoty, pro kterou si ho tolik vážíte a která je v dnešní době skoro vzácná.
Opět přichází pocit bezmoci, dead end, žádné vyústění. Ať tak nebo tak, je to vlastně bezmoc, která přechází v bolest a v totální prázdnotu. V obou případech. Je to ale jiný typ prádnoty, než prázdnota depresivní. Je to druh prázdnoty, která je všude a nikde, která se rozprostírá ve vás a kolem vás a díky které chápete, jak jste malí a zároveň všemohoucí, jak jste všude a nikde. Je tohle láska?
A je něco dál?

Příspěvky: Všechny | MG34

Řazení:
31.01.2020 - 12:39 | Filtr
(Ryby) MG34
Tohle jsou oboje zrovna typy bolestí, které si generujeme sami. Ve skutečnosti to samo o sobě vůbec nebolí a dá se to i vypnout. Když někdo trpí, tak trpí - spolutrpění ničemu nepomůže, takže nemá smysl se tím zabývat. Když je někdo "nedosažitelný", tak zase trpěním se situace nijak nemění, spíše naopak.

A k tomu "vypínání" - za oběma případy bolesti je chtění, které pramení z dost silného ega. JÁ chci, aby netrpěl (a abych se na to nemusel dívat). JÁ chci toho druhého pro sebe. Pokud se člověk dokáže povznést nad tyhle svoje pseudo-potřeby určovat světu, jak má vypadat a jak se mu má podřizovat, nebude to pak už vůbec bolet.

Fyzická bolest a strádání je výrazně horší. To se vypnout úplně nedá a ani to není účelem, protože to neřeší příčinu (na kterou to má upozornit). Existuje k tomu jedna koláž, nechce se mi to hledat, já na tyhle sdílené nesmysly nejsu - ale je tam nějaká dekadentní emoška, která fňuká, jak ji strašně bolí nějaká bezvýznamná "emoční výchylka" a do toho fotka vzpěrače, jak uklouzl a asi 200kg činka na něj padá a pravděpodobně mu v příští chvíli úplně vyvrátí nějakou končetinu a on při té příležitosti něco té emošce pěkně od plic říká na téma skutečné bolesti.
31.01.2020 - 12:46 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » MG34
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Myslím si, že bolest a její pociťování je silně subjektivní a zároveň relativní. A nelze srovnávat, co je větší či menší bolest, co je horší. Každý to prožívá jinak.

To, že mnou vyjmenované typy bolestí si generujeme sami, s tím s tebou souhlasím. Obojí bolest vlastně vychází z přání, představy, potřeby, aby situace byla jinak. Z neschopnosti či neochoty akceptovat situaci takovou, jaká momentálně je. Z obavy se jí poddat. Neznamená to ale, že taková bolest není svým způsobem obohacující. Viz můj zakládající příspěvek níže.
31.01.2020 - 13:04 | Filtr
(Ryby) MG34 » Prairie
Větší a menší u bolesti skutečně objektivně srovnávat nelze (i když.. no, nebudu odbočovat). Ale "horší" můžeš poznat skoro vždycky. Uvedu to na příkladu "normální bolesti" - někdo spadne a asi má zlomeninu - bolí ho holeň a koleno. Je fakt celkem jedno co bolí víc - když to bude otevřená zlomenina, tak pro názornost třeba ta holeň. Ale horší je to koleno - proč? Protože holeň vždycky nějak sroste, ale koleno se hojí dost špatně a už nikdy nebude jako dřív.

A pokud si někdo nějakou mentální bolest způsobuje sám "z ničeho", tak sice to může třeba momentálně bolet jakože víc než cokoliv jiného, ale to je jedno - to je každého boj, když je masochista a ve své bolesti se takto nimrá aniž by musel. Koleno by bylo prostě horší - tam se to musí (celoživotně) přetrpět bez pardonu.
31.01.2020 - 13:16 | Filtr
(Panna) Mici Angóra » MG34
To je zajímavá myšlenka-chronická (myslím jako opravdu dlouhodobě) sama o sobě dokáže být skutečně jen bolest fyzická, tu psychickou opravdu musíš aspoň čas od času (o)živit sám (jen pro úplnost odhlížím teď od nejrůznějších psychiatrických diagnóz). :15: :17:
31.01.2020 - 13:19 | Filtr
(Ryby) MG34 » Prairie
"Neznamená to ale, že taková bolest není svým způsobem obohacující. Viz můj zakládající příspěvek níže."

tohle jsem nepochopil a ani nedohledal

přínos bolesti je v tom, že příště si dám ve stejné situaci pozor (když to byl neúspěch) - spálím se o kamna, takže příště bacha
případně vím, jak něco bolelo, tak si výsledků té snahy víc považuju (když to byl úspěch) - díky tvrdé dřině na tréningu pak vyhraju závod, takže ta bolest byla přínos - obohatila mne

a ty mluvíš o tom, že se spálíš o kamna a je to obohacující jako kdyby to byl úspěch?


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »