Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Jak jsme mlčeli, aneb mužské kruhy jinak - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Jak jsme mlčeli, aneb mužské kruhy jinak
11.12.2019 - 17:46
Sosna zvlčelý
Jak jsme mlčeli, aneb mužské kruhy jinak
Stojím na štaflích a ruka automaticky šmrdlá: sem, tam, sem, tam… namočit! Opravit čmouhu a zase sem, tam… Občas se ozve cákanec na zem, mlasknutí štětky, výdech, zafunění, vrznutí štaflí a pár kroků. Toto se dá docela hezky dělat bezmyšlenkovitě a tak myšlenky poletují, ale ne až tak daleko. Třeba do vedlejší místnosti, kde se ozývají tytéž zvuky. Ne ode mě, ale od mého otce. A tak mlčíme a funíme a mé myšlenky zalétají k němu.
Přemýšlím o tom, jak se naše světy míjí, názory různí. To by nebylo nic neobvyklého, ale popravdě mne to netěší, že kolikrát vedeme jalová témata hovoru, protože vlastně nevíme, co si říct. Skoro jako když se bavíte s někým o počasí. Jenže s cizím člověkem mluvit vůbec nemusíte, ale když už přijedete k rodiči na návštěvu, nebo on k vám, vyplňujte čas zdvořilostními frázemi. Ne že by to nešlo, ale mrzí to, pokud vám dotyčný není zcela lhostejný. A pokud mu jdete pomáhat s malováním a stěhováním, tak asi není.
Hledal jsem cestu už dříve, ale nenašel. Někdy jsem měl pocit jako když se ocitnete v jednom výtahu s někým, koho nemusíte. Nebo kdo vám přímo ublížil. Těch pár pater jízdy je v takovém případě asi pěkně dlouhou jízdou. To uvěříte, že každá místnost je stovky metrů vysoká. A to se i zapotíte, jako kdybyste to šlapali po schodech, přestože stojíte a pozorujete mlčky čísla pater; jen ať se výtah nezasekne v mezipatře! A vidíte, někdy by měl osud dopřát lidem tuto šanci a v tom výtahu je s někým zanechat. Možná by si ti dva konečně promluvili. A až by je vyprostili, vysedli by možná dva jiní lidé, kdo ví?
Jenže toto těžko napasuji ke svému otci. Nemyslím, že my bychom měli mít nějaký důvod k negativním vztahům, k pocitům ublížení. A nejsme ve výtahu. I citová vazba zde je. A ctím ho jako jednoho z dárců mého života. Nesouhlasím s mnoha jeho názory a činy, ale přesto toto ctím. Proto mi nejsou lhostejné ty dva jiné světy, dvě jiné jiné řeči „náhodných“ příbuzných. Také jsem po něm zdědil mnohé vlastnosti, nejen štíří ascendent. Určitě bych rád byl otcem jiným, než byl on. Vím, že zde je z velké části původ toho všeho. Jen nevím, zda skutečně se lze poučit z chyb jiných, nebo si musíme za každou cenu počkat na ty vlastní.
Ještě před deseti lety jsem se tím až tolik nezaobíral. Je pravdou, že za poslední tři roky se stalo mnohé. A taky jsem se stal sám otcem. Najednou jsem v pozici jeho, sám jsem otcem. A tak mi nějak více začal tento nelad vadit. A taky je nám více let. Vidím, jak stále méně může. A vnímám, že může jednou být docela osamělý.
A toto vše mi táhne hlavou a ruka dál stereotypně šmrdlá: sem, tam… A mně je náhle hezky. V tom mlčení. V tom čase stráveném na jednom projektu, na společném cíli. Najednou vím, že k porozumění a blízkosti nemusíme mluvit. Stačí makat na tom samém. A to jsme kurva dlouho nedělali. A mlčením se rozhodně nic nepokazí. A že slova „táto, mám tě rád“ se dají říct i takto nehalasně.
Vrátil jsem se domů s vyčištěnou hlavou. Myslím, že kromě nového bytu jsem si vybílil i nějako komnatu v sobě, na níž visí visačka s čtyřmi písmeny: táta. A to se dneska namluví o mužských kruzích a podobně. Přitom někdy stačí vzít do ruky štětku a jít makat společně.
A tak Vám přeji, ať i Vy dokážete s někým jen tak hezky mlčet a aby Vám při tom bylo dobře. Třeba se štětkou v ruce, zednickou lžící, pilou, kladivem, krumpáčem, ba i trakařem (ty ovšem obouručně). Nebo i jen tak. Stojí to za to.
Přemýšlím o tom, jak se naše světy míjí, názory různí. To by nebylo nic neobvyklého, ale popravdě mne to netěší, že kolikrát vedeme jalová témata hovoru, protože vlastně nevíme, co si říct. Skoro jako když se bavíte s někým o počasí. Jenže s cizím člověkem mluvit vůbec nemusíte, ale když už přijedete k rodiči na návštěvu, nebo on k vám, vyplňujte čas zdvořilostními frázemi. Ne že by to nešlo, ale mrzí to, pokud vám dotyčný není zcela lhostejný. A pokud mu jdete pomáhat s malováním a stěhováním, tak asi není.
Hledal jsem cestu už dříve, ale nenašel. Někdy jsem měl pocit jako když se ocitnete v jednom výtahu s někým, koho nemusíte. Nebo kdo vám přímo ublížil. Těch pár pater jízdy je v takovém případě asi pěkně dlouhou jízdou. To uvěříte, že každá místnost je stovky metrů vysoká. A to se i zapotíte, jako kdybyste to šlapali po schodech, přestože stojíte a pozorujete mlčky čísla pater; jen ať se výtah nezasekne v mezipatře! A vidíte, někdy by měl osud dopřát lidem tuto šanci a v tom výtahu je s někým zanechat. Možná by si ti dva konečně promluvili. A až by je vyprostili, vysedli by možná dva jiní lidé, kdo ví?
Jenže toto těžko napasuji ke svému otci. Nemyslím, že my bychom měli mít nějaký důvod k negativním vztahům, k pocitům ublížení. A nejsme ve výtahu. I citová vazba zde je. A ctím ho jako jednoho z dárců mého života. Nesouhlasím s mnoha jeho názory a činy, ale přesto toto ctím. Proto mi nejsou lhostejné ty dva jiné světy, dvě jiné jiné řeči „náhodných“ příbuzných. Také jsem po něm zdědil mnohé vlastnosti, nejen štíří ascendent. Určitě bych rád byl otcem jiným, než byl on. Vím, že zde je z velké části původ toho všeho. Jen nevím, zda skutečně se lze poučit z chyb jiných, nebo si musíme za každou cenu počkat na ty vlastní.
Ještě před deseti lety jsem se tím až tolik nezaobíral. Je pravdou, že za poslední tři roky se stalo mnohé. A taky jsem se stal sám otcem. Najednou jsem v pozici jeho, sám jsem otcem. A tak mi nějak více začal tento nelad vadit. A taky je nám více let. Vidím, jak stále méně může. A vnímám, že může jednou být docela osamělý.
A toto vše mi táhne hlavou a ruka dál stereotypně šmrdlá: sem, tam… A mně je náhle hezky. V tom mlčení. V tom čase stráveném na jednom projektu, na společném cíli. Najednou vím, že k porozumění a blízkosti nemusíme mluvit. Stačí makat na tom samém. A to jsme kurva dlouho nedělali. A mlčením se rozhodně nic nepokazí. A že slova „táto, mám tě rád“ se dají říct i takto nehalasně.
Vrátil jsem se domů s vyčištěnou hlavou. Myslím, že kromě nového bytu jsem si vybílil i nějako komnatu v sobě, na níž visí visačka s čtyřmi písmeny: táta. A to se dneska namluví o mužských kruzích a podobně. Přitom někdy stačí vzít do ruky štětku a jít makat společně.
A tak Vám přeji, ať i Vy dokážete s někým jen tak hezky mlčet a aby Vám při tom bylo dobře. Třeba se štětkou v ruce, zednickou lžící, pilou, kladivem, krumpáčem, ba i trakařem (ty ovšem obouručně). Nebo i jen tak. Stojí to za to.
Příspěvky: Všechny | player
11.12.2019 - 20:18
| Filtr
player
Hezký. Skoro spíš do literárního. Člověk si pak uvědomí , jakou má kliku , že s dárci života udržoval celoživotně dobrou partu...díky bohu.
Hezký. Skoro spíš do literárního. Člověk si pak uvědomí , jakou má kliku , že s dárci života udržoval celoživotně dobrou partu...díky bohu.
12.12.2019 - 10:34
| Filtr
Sosna zvlčelý
» player
Dík.
O literárním jsem přemýšlel, ale pravdou je, že nešlo o počin literární (tak jo, chtěl jsem tomu dát formu), ale o pojednání o vztahu otce a syna. Tak je to ve vztazích.
Ono je hezké udržovat si dobrou partu. Ne vždy ji máš od počátku.
Je snadné souhlasit s někým, s kým jsme v souladu. Ale dosáhnout souladu s někým, s kým nesouhlasíme, již tak snadné není. Ale jde to.
O literárním jsem přemýšlel, ale pravdou je, že nešlo o počin literární (tak jo, chtěl jsem tomu dát formu), ale o pojednání o vztahu otce a syna. Tak je to ve vztazích.
Ono je hezké udržovat si dobrou partu. Ne vždy ji máš od počátku.
Je snadné souhlasit s někým, s kým jsme v souladu. Ale dosáhnout souladu s někým, s kým nesouhlasíme, již tak snadné není. Ale jde to.
12.12.2019 - 16:19
| Filtr
player
» Sosna zvlčelý
Já jo. Já byl od pěti let tak silná osobnost, že mým životodárcům nezbylo , než mě plně respektovat.
Ale možná to bylo tím , že jsem skoro nežádal jejich čas a zabavil se sám.
Ale možná to bylo tím , že jsem skoro nežádal jejich čas a zabavil se sám.
13.12.2019 - 10:54
| Filtr
player
» Lupi
Je to problém , no. OSHO by řekl , že správný otec by měl svému dítěti říct:
Mě se rozhodně nesnaž podobat. Byl bys mou nedokonalou kopií (a při troše sebereflexe , kdo z nás může sloužit za předlohu lidstva. Dalajláma?).
Jenže pohříchu - takhle to povětšinou lidé zpizdí.
Mě se rozhodně nesnaž podobat. Byl bys mou nedokonalou kopií (a při troše sebereflexe , kdo z nás může sloužit za předlohu lidstva. Dalajláma?).
Jenže pohříchu - takhle to povětšinou lidé zpizdí.
14.12.2019 - 15:23
| Filtr
Lupi
» player
Jelikož mám děti i vnoučata, tak z praxe hádám, že by se na tebe dítě podívalo jako na debila Nebo tys to zkoušel?
Ono se to těm všelijakým Ošům teoretizuje, když jim jídlo přinesou pod nos a jinak mají na práci jen tu slavnou meditaci.....
Já se dětem omlouvala - vždycky, když mi to ujelo a často, když se zdálo, že jsem se blbě trefila.
S tátou jsme se - kromě jiného - taky omluvili - vzájemně. Ale on musel samozřejmě začít.
Protože jsem holka, tak by nám holt nestačilo spolem něco dělat, jako Sosnům - ale ono je to jedno, hlavně, že to dopadlo.
Myslím, že úplně stačí, když se na to dítě koukáš asi tak, jako když ti někdo doveze semínko dejme tomu z Austrálie a ty netušíš, co z toho vyroste a za pochodu se učíš, co to potřebuje.
Ono se to těm všelijakým Ošům teoretizuje, když jim jídlo přinesou pod nos a jinak mají na práci jen tu slavnou meditaci.....
Já se dětem omlouvala - vždycky, když mi to ujelo a často, když se zdálo, že jsem se blbě trefila.
S tátou jsme se - kromě jiného - taky omluvili - vzájemně. Ale on musel samozřejmě začít.
Protože jsem holka, tak by nám holt nestačilo spolem něco dělat, jako Sosnům - ale ono je to jedno, hlavně, že to dopadlo.
Myslím, že úplně stačí, když se na to dítě koukáš asi tak, jako když ti někdo doveze semínko dejme tomu z Austrálie a ty netušíš, co z toho vyroste a za pochodu se učíš, co to potřebuje.
17.12.2019 - 14:29
| Filtr
player
» Lupi
To máš tak , dítě se na rodiče podívá minimálně v pubertě jako na debila ať děláš tak či onak. Já teda ne , já to měl specifický , protože pubertu (myšleno tím období vzdoru) jsem měl jenom asi měsíc a to jsem zrovna ležel ve špitále upoután na lůžko, takže já jsem se teda na rodiče jako na debily nekoukal(odsrala to staniční sestra ) , ale taky je fakt , že ve čtrnácti jsem vzal roha o patro níž, kde se uvolnil kvartýr po babičce a začal jsem si žít zcela svůj život. Ale ježto to byl život sportovně - umělecký , tak nikdo neprotestoval a nahoru k našim jsem se chodil napapat a při tý příležitosti pokecat na chvíli. I když se naše názory na něco občas různili a došlo na třeba i ostřejší výměnu , tak jakmile jsem slezl o patro níž , tak už to byla minulost - a pro tu já nežiju.
Průser byla akorát , když mi hrozil propadáik na gymplu , pak tam bylo hodně dusno , to jo , ale v momentě zažehnání okamžitě pohoda , klídek a muzička.
Průser byla akorát , když mi hrozil propadáik na gymplu , pak tam bylo hodně dusno , to jo , ale v momentě zažehnání okamžitě pohoda , klídek a muzička.
17.12.2019 - 17:51
| Filtr
Lupi
» player
No to mi povídej. Jedno moje dítě mělo navíc velice, ale velice výživnou poubertu! Kdyby jako na debila.....cháchá.
No ale právě proto, kdybych pronesla cosi výše ošovského....no, vlastně by to možná zapadlo mezi ostatními debilními výroky to je pravda.
Každopádně by si to harant tak strčil za klobouček, co si budeme povídat o dopadu mouder. Na všechny - a na děti zvlášť.
Vlastní byt je pěkný řešení - ještě lepší, než vlastní pokoj, kde běžně tráví pubertu ostatní
No ale právě proto, kdybych pronesla cosi výše ošovského....no, vlastně by to možná zapadlo mezi ostatními debilními výroky to je pravda.
Každopádně by si to harant tak strčil za klobouček, co si budeme povídat o dopadu mouder. Na všechny - a na děti zvlášť.
Vlastní byt je pěkný řešení - ještě lepší, než vlastní pokoj, kde běžně tráví pubertu ostatní
© 2007-2024 Najdise.cz