Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
(Ne)zapadající slunce - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
(Ne)zapadající slunce
18.11.2008 - 17:54
Zitto
(Ne)zapadající slunce
Jednoho krásného slunného dne se sešli Amad a Ena na břehu moře. Slunce prozařovalo vše kolem a oni byli tak šťastní. Drželi se za ruce a rozhodli se, že spolu poplavou přes moře až do místa, kde slunce zapadá za obzor, aby stále mohli vidět slunce a aby jim bylo stále tak krásně. I postavili spolu pohodlnou prostornou loď a pojmenovali ji AMADENA. Nelitovali námahy, potu a krve, protože se těšili na společnou plavbu za sluncem, protože toužili být spolu tam, kde slunce už nezapadá a kde je vše neustále krásné a zářivě barevné. Nevadilo jim, že slunce mnohokrát zapadlo než postavili loď, protože se na cestu teprve chystali. Konečně nadešla chvíle, kdy jejich loď mohla vyplout na společnou cestu. Ena se starala o útulnost na lodi a o společné jídlo, Amad ze všech sil vesloval po oslnivě lesklé hladině moře. Avšak přestože vyrazili za ranního svítání, nepodařilo se jim do večera dorazit do místa, kde už slunce nezapadá, kde svítí pořád. Mrzelo je to, ale pevně věřili, že snad zítra svého cíle dosáhnou. Noc na moři nebyla příjemnou, ale dobře věděli, že zase přijde ráno, slunce vyjde a oni poplují dál až do míst, kde slunce nezapadá. A kdo ví, snad už zítra dorazí do cíle. Takto uplynulo mnoho dní. Síly i zásoby se tenčily. Nepozorovaně však začala slábnout také jejich naděje, že jednou skutečně dosáhnou svého cíle, vysněného místa, kde slunce nezapadá a kde je pořád jen prosluněný den. Jejich prostorná loď jim začala být stále těsnější a těsnější, stále obtížnější bylo vidět jen a jen jeden druhého, celý den slyšet totéž a večer znovu zakoušet stmívání a čekat celou noc na rozednění. "Ta loď mne svazuje, nemám žádný prostor, dusím se tady", řekl jednoho dne Amad a vzal sekeru a zlostně prorazil dno lodi. Ena byla zprvu vyděšená, ale pak přiskočila a rychle díru ucpala a pluli dál. Za několik dní se situace opakovala. A tu Ena ztratila trpělivost a na druhém konci lodě rozdělala ohýnek z vesel, která jim dříve tak dobře sloužila. Amad vztekle vysekal díru v lodi ještě větší. Ena přiložila na oheň jejich improvizovaný stůl z velké bedny, kolem kterého sedávali u společného jídla a s divokou nenávistí sledovala, jak jej olizují plameny. Amad s neskrývanou zuřivostí vysekal kousek vedle další díru. Ena přiložila na nenasytný oheň i lehátka, na kterých denně spolu odpočívali a spřádali své sny. A tak zatímco jeden konec lodě se nenávratně potápěl do hlubin, na druhé konci oheň pojídal všechno to, co pro ně bylo dříve posvátné. Jaká škoda, že oheň a voda se ne vždy vzájemně doplní nebo vyruší. Jaká škoda, že oheň a voda ne vždy jen slouží. Možná, kdyby vydrželi Amad a Ena ještě několik dní, pochopili by, že den s nocí se střídá pravidelně na všech místech světa. A kdyby toto pochopili, možná mohli společně jednoho dne dojet až tam, kde slunce skutečně nezapadá.
18.11.2008 - 17:59
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Vlčí.., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Krásné!
=====
Krásné!
18.11.2008 - 18:36
| Filtr
Piháček
...znám tuto loď ze života...znám i tuto nemoc ze života....naděje umírá poslední,ale ty poslední chvilky naděje jsou někdy utrpení...
kéž bychom pochopili aspoň několik stěžejních situací v našem životě...bylo by vše možná úplně jinak... děkuji
kéž bychom pochopili aspoň několik stěžejních situací v našem životě...bylo by vše možná úplně jinak... děkuji
19.11.2008 - 00:13
| Filtr
buba
Moc krásně poddaná životní pravda,moudrá zkušenost,dobré poznání,i připomínání.Hezky napsaný.
19.11.2008 - 08:38
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak smutne, presto krasne...
Možná
až se loďka
potopí
možná
potom k nebi
vystoupí
Amad a Ena
a jejich
jména
ve hvězdy budou
proměněná
pro ně to
znamená
že snad v nebi
slunce nezapadá
na oblacích
že mohou sedět
na žhnoucí kouli
spolu hledět
která nikdy
nikdy nezapadne...
=====
Tak smutne, presto krasne...
Možná
až se loďka
potopí
možná
potom k nebi
vystoupí
Amad a Ena
a jejich
jména
ve hvězdy budou
proměněná
pro ně to
znamená
že snad v nebi
slunce nezapadá
na oblacích
že mohou sedět
na žhnoucí kouli
spolu hledět
která nikdy
nikdy nezapadne...
19.11.2008 - 09:20
| Filtr
alassea
Spomienka na jeden západ slnka.
Boli sme pri mori,schyľovalo sa k búrke,k veľkej búrke.Obloha skoro čierna,v ďiaľke nad obzorom blesky šľahajúce svoj hnev do rozbúrenej vody.Zvláštny-krásny pohľad.
Ja a on.A biely piesok.
Búrka sa priblížila,začalo pršať.Strašná leja.Utekali sme sa schovať,každý pod iný strom.Búrka zosílila a tak on utekal zachrániť drahý fotoaparát,ktorý chránil pod tričkom.Napadlo ma,že tiež utečiem.Ale niečo ma zastavilo.Nikdy-alebo možno veľmi dávno, som takto nestála v búrke a nechala kvapky,nech ma celú zmáčajú.Vykročila som smerom k moru,odvaha sa zrovna niekam schovala pred dažďom.Dala som si dole veci a vplávala som doň.Kvapky udierali na rozbúrenú hladinu ako kladivká do strún klavíra.Bol to koncert.Do toho bubny a činely nad mojou hlavou.Kúsok odomňa sa rovnakému ošiaľu oddával mladý muž s dlhými vlasmi.Bola som tam asi dlho.Trochu som zmrzla,ale dala som sa dobrovoľne napospas-osudu,moru,zime,bleskom a tiež slnku vykukujúcemu z trhajúcich sa mrakov.Bolo tesne nad morom,slnko tesne pred západom,jeho červené lúče sa po hladine plavili priamo ku mne.keď som odplávala kúsok ďalej,znovu išli ku mne,akoby svietili len pre mňa.Bola som tam večnosť.Zmrznutá som vyšla z mora.Aspoň na malú chvíľu morská panna.Na chvíľu bez strachu,ponorená do samotného osudu.Vrátil sa moj muž,s foťákom.Na oblohe sa spravila nádherná dúha,čajky sedeli na drevených koloch týčiacich sa k nebu.Všetko sa zas vrátilo do svojich zabehnutých koĺají.A v albume pribudlo pár fotografií.
Boli sme pri mori,schyľovalo sa k búrke,k veľkej búrke.Obloha skoro čierna,v ďiaľke nad obzorom blesky šľahajúce svoj hnev do rozbúrenej vody.Zvláštny-krásny pohľad.
Ja a on.A biely piesok.
Búrka sa priblížila,začalo pršať.Strašná leja.Utekali sme sa schovať,každý pod iný strom.Búrka zosílila a tak on utekal zachrániť drahý fotoaparát,ktorý chránil pod tričkom.Napadlo ma,že tiež utečiem.Ale niečo ma zastavilo.Nikdy-alebo možno veľmi dávno, som takto nestála v búrke a nechala kvapky,nech ma celú zmáčajú.Vykročila som smerom k moru,odvaha sa zrovna niekam schovala pred dažďom.Dala som si dole veci a vplávala som doň.Kvapky udierali na rozbúrenú hladinu ako kladivká do strún klavíra.Bol to koncert.Do toho bubny a činely nad mojou hlavou.Kúsok odomňa sa rovnakému ošiaľu oddával mladý muž s dlhými vlasmi.Bola som tam asi dlho.Trochu som zmrzla,ale dala som sa dobrovoľne napospas-osudu,moru,zime,bleskom a tiež slnku vykukujúcemu z trhajúcich sa mrakov.Bolo tesne nad morom,slnko tesne pred západom,jeho červené lúče sa po hladine plavili priamo ku mne.keď som odplávala kúsok ďalej,znovu išli ku mne,akoby svietili len pre mňa.Bola som tam večnosť.Zmrznutá som vyšla z mora.Aspoň na malú chvíľu morská panna.Na chvíľu bez strachu,ponorená do samotného osudu.Vrátil sa moj muž,s foťákom.Na oblohe sa spravila nádherná dúha,čajky sedeli na drevených koloch týčiacich sa k nebu.Všetko sa zas vrátilo do svojich zabehnutých koĺají.A v albume pribudlo pár fotografií.
© 2007-2024 Najdise.cz