Jak odpouštíte? - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 V poho, Tvoje zkušenosti jsou stejné jako kohokoli jiného

Nakonec je to stejně jen otázka rozhodnutí k projevu dobré vůle

diké Podľa toho komu, ako veľmi je mi ten človek blízky...cudziemu odpustím a nechám ho ísť,zároveň odpustím aj sebe. Ľuďom ktorých stretávam častejšie odpustím, no nieje to už potom ako bývalo. Ale rešpektujem ich, rešpektujem aj seba. Problém mám ale s blízkymi, rsp. so sebou napokon, pretože aj keď im odpustím, nedokážem sebe odpustiť to, že som im dovolila ublížiť mi. Deje sa mi to opakovane. Som totiž naivná račica...

charlie600 Odpouštím ale jizva na srdci zůstane.

Háňa* Neodpouštím, není co. Každý se chová v souladu se sebou, jak on potřebuje nebo cítí, ne kvůli mně.
Že já jeho chování neschvaluji nebo chci, aby se choval nějak jinak, není důvod, abych se na něj zlobila. Je to můj problém, když se cítím ublížená činy druhých.
Každý žije sám za sebe, ne aby mě uspokojoval a mně vyhovoval..

Nutno ještě podotknout ... samozřejmě, že se mi taky někdy stane, že pocit ublížení cítím, jsem jen člověk. Jenom prostě vím, že to není vina toho druhého, jen moje připoutanost k němu.
Pokud si někdo svoje štěstí a spokojenost postaví na činech druhých a svoji hodnotu bude odvíjet od jejich chování k němu, bude trpět stále.

tndr Život je daleko jednodušší od té doby, co ve mě konání druhých vzbuzuje minimální emoce. My všichni jsme nedokonalí - proto jsme ostatně pořád tady. Pokud vzniknou jakékoliv negativní emoce, je to pouze z důvodu nepochopení toho druhého. Pokud mi druhý ublížil, je to proto, že to ještě nedovede jinak, nebo lépe. K odpuštění druhým mi tedy pomáhá, když se na to podívám z pohledu věčnosti. Jestliže nyní nezvládnu tuto lekci, která mi byla předložena, budu se k ní stejně později muset vrátit, abych se to naučil. Ta příští lekce může být totiž klidně 10x intenzivnější, když jsem to nedokázal "po dobrém".

Ježíš, Boží Láska, se za nás přibitý a umírající na kříži přimlouval, aby nám Jeho Otec odpustil, neboť nevíme, co činíme... Existuje tedy nějaký limit pro naše odpuštění? Těžko. Všechny naše spory, zraněné ega a city se při pohledu z této strany musí stát pouhou malicherností, kterou se pouze brzdíme ve vzestupu mnohdy na desítky a stovky let. Ale to je pouze můj názor.

Ale odpuštění sám sobě, to je zcela jiná kapitola. Někam jsem tu moji pannenskou kritiku musel usměrnit, abych s tím neotravoval pořád ostatní a tak jsem to obrátil proti sobě. Ale i na to naštěstí existuje lék - nedělat nic proti mému přesvědčení, abych se potom nemusel omlouvat a odpouštět si!

tronco Odpustit se dá, i když to nezapomeneš do smrti smrťoucí.
Musel jsem odpustit, abych nezavraždil.
A musíme si odpouštět i nenávist k druhým. Chceš-li být něčím otrokem, chovej k němu nenávist. Je to totožné, či někdy silnější puto, než Láska.

tronco A pomohlo mi uvědomění si, že mi na druhých vadí nejvíce a v první řadě mé vlastní chyby.

fanik vivit et vivet
Každý má nárok na vývoj a chyby, ti bezchybní maj houby život a nudu.
Vyplatilo se mi prostě to spláchnout,ale jasně se rozhodnout,jestli mi to stojí za to pokračovat v tom,nebo ne.

player Já se snažím odpouštět už předem a všechno...

jsme lidé. Člověk je tvor , který sem tam zklame sebe , sem tam své okolí. Pravda ale , nebylo tomu tak vždy. To až po třicítce jsem se začal dívat na svět z vesmíru.

Ono takhle - držená zloba čí pomstychtivost nemá v podstatě žádnej smysl , jenom si z toho člověk užene nemoci. Velkorysost je překrásná vlastnost. A potom - vyrábět průsery je přeci zábavné a společensky skoro nezbytné , z čeho jinak by vyžily drbny, že?

Bé át Chovam se tak, jak chci, aby se druzi chovali ke me. Spoustu věcí odpustim, protoze povznesenim zjistim, ze to je malichernost. Ale to co me raní, tak to neodpustim a pridavam na seznam. Kdyz uz me nebavi pridavat na seznam, tak Zapalim most. A jsem bez seznamu

špejlička Nepotřebuju odpouštět :-) není co...každý je nějaký a když mě někdo bodne nožem do zad nebo je to rádoby kamarád co vane jak plášť ve větru, tak na něho kašlu, v životě takového člověka nepotřebuji. Ale odpouštět? nenechám se přece zasáhnout dovnitř a poškozovat se někým jiným, aby z toho ještě měl radost, co. Ani náhodou.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pomáhá mi věk a s ním spojené zkušenosti,

thééé Netlačím se uměle do žádného takového postoje, kdy bych musela...ale víc respektuju všechno, co cítím..dovolím si ty pocity všechny, a snažím se, abych byla co nejúpřímnější, i v té nenávisti, strachu apod...Snažím se pochopit proč to tak je, co a proč cítím..Je to forma sebeúcty. Nechávám ty pocity projít ven, do těla a učím se skrze ně. Většinou to má samo o sobě nějaký vývoj, který mě posunuje, na kterém se obohatím o zkušenost.
Nejsme přece stroje, abysme si zakazovali pocity. Ale zaseknout se na něčem - třeba na nenávisti, nebo na nutnosti odpustit - podle mě nikam nevede. Lepší je vše pochopit hlouběji.

Wiké Tak je to trend.
Může vést až do přeháňky, balit věci do růžového papíru.
Píše o tom Viilma Luule: Odpuštění skutečné a zdánlivé, má i více knih, ve kterých odhaluje tyhle věci, dá se to číst jedním dechem, je to vtipné.
Má pozorovací talent, jak se lidé staví do póz odpuštění a šíření dobroty a kdy skutečně odpustili

Najdise.cz » Wiké Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Souhlas

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Fenix , který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj.
Podle mého uvážení je to přímoúměrná otázka vůči odpovědi. K napsání odpovědi na tuto složitou otázku je důležité osvětlit děj událostí týkající se zůčastněných. Myslím, že na tom bude hodně záležet. Potom bych dokázal zaujmout stanovisko.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pokud je opravdu co, tak postupně, časem.

"Odpuštěním si člověk hraje na boha.", jsem někde četla...

tronco » Prairie Chybit je lidské,
odpustit je boží

cimi Neodpouštím. Moje současná fáze uvědomění. Buď všechno zaklapne, dotyčnej se úpřímně omluví s tím že to není fráze ale chápe. Nebo to zaklapne mně, pochopím a osvobodím se. Nebo to nezaklapne. Takový ty čáry máry jako vyzmízíkovat něco co se stalo jdou mimo mě. Přijmout to co se stalo je už věc jiná. To mi nic jinýho nezbývá a fakt se blbě žije neustále "v opozici"....

Lupi Nejvíc mi v tom pomáhá pud sebezáchovy

Najdise.cz » tndr Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Georgeus, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Moc se mi líbí tvoje meditativní úvaha. Když to zkratim, tak nakonec obrátit pozornost k sobě sama je spolehliví způsob pro všechny životní otazky. Jen to má krapet háček, položit si otázku, kdo jsem v pravdě já.

Sireni Hmm, každý asi máme co odpouštět... a určitě nám má co být odpuštěno, ne?:)
Co nejvíce pomáhá? Milosrdenství, soucit a pochopení, řekl bych láska, ale ta je často zraněná neb podmíněná...
co brání?:-) jen my sami, naše zarputilost, paličatost a sebedůležitost, prostě sobectví, egoismus...
Osvobodit se od otroctví vàšní a stát se vládcem sebe sama je výzva, druzí se kritizují mnohem snadněji. Možná najít pochopení pomáhá odpustit, a vlastní příklad pomáhá měnit.
Ať se daří!:-)

Light at Soul Ahoj. Já moc neodpouštím, ale přitom je to dle mého názoru jedna z těch pouze lidských schopností.
Snažila jsem se používat různé afirmační techniky, pak mi vysvětlovali, že pocítím teplo a klid, když to proběhne pravdivě a docela fajn, ale žádná extra sláva to nebyla.

Nakonec mi nejlíp funguje taková budhisticka průpověď opakující se 3x-mnohokrát, ale největší sílu toho cítím tak kolem 9 opakování a to pak můžu skončit.. super je, že pak vidím i ten vliv na tu druhou osobu. Tak to mi pomáhá. Je to vlastně takové žehnání lidem, kteří ti ublížili.

Putes Zkoušela jsem odpustit všemi možnými prostředky. Nedařilo se. Jednou mi kamarádka řekla, když nemůžeš odpustit, zkus zapomenout. Nešlo to, protože jak se dá zapomenout a odpustit 25 let zničeného života? Odpuštění musí jít od srdce, jen tak to funguje.
Nakonec jsem našla řešení a byla to regreska. Stálo mě to sice 2 hodiny práce a 1.500 Kč, ale dokázala jsem to . Můj tyran byl už dávno mrtvý a tak jsem si za ním musela zajít až nahoru a světe div se, on tam na mě čekal. Bylo to velmi emotivní a já jsem vyplakala všechnu bolest světa a hrozně se mi ulevilo.
Všechno v mém životě se změnilo. Vzala jsem si zpět těch 25 let a stejnou dobu se znovu těším ze života