Jak odpouštíte? - Diskuze a zkušenosti

thééé Netlačím se uměle do žádného takového postoje, kdy bych musela...ale víc respektuju všechno, co cítím..dovolím si ty pocity všechny, a snažím se, abych byla co nejúpřímnější, i v té nenávisti, strachu apod...Snažím se pochopit proč to tak je, co a proč cítím..Je to forma sebeúcty. Nechávám ty pocity projít ven, do těla a učím se skrze ně. Většinou to má samo o sobě nějaký vývoj, který mě posunuje, na kterém se obohatím o zkušenost.
Nejsme přece stroje, abysme si zakazovali pocity. Ale zaseknout se na něčem - třeba na nenávisti, nebo na nutnosti odpustit - podle mě nikam nevede. Lepší je vše pochopit hlouběji.

thééé » Wiké jednak

a druhak právě tím jsem chtěla reagovat - nemyslím, že je to trend, však to Pavlovo křesťanství a "odpustky" vymyslelo, jak je lehké smazat viny..ovečky zajištěny.

Ale tak všeobecně si myslím, že takhle to mají (a pánové sorry) všechny mužské systémy - ať už křesťanství, nebo východní nauky - odosobnit a rychle vymazat, zbavit se emocí a prožitku, ale hlavně dělat, že temnota neexistuje.
Mám naštěstí pocit, že tomuto odzvonilo, a že se ven dere více ženštější, intuitivnější a terapeutický přístup.

..
a k tématu, podle mě důležitější, než odpuštění, je pochopení

Wiké » thééé tak nějak to je, aspoň tu. Muž řekne všechno spláchnu, nemám emoce, vidím jen, jak má být mír, vše u sebe mám vyřešeno.


Připomíná mi to mír z pojednání od Osha, kde si z toho dělá srandu.

Osho píše: Mír je možný, jen pokud jsou všichni mrtví. Tehdy přestanou války, umlknou spory, ale stejně tak se vytratí život. Nastane hřbitovní ticho. Takovýto mír je bezcenný; i válka je pak lepší, protože bojujete -li, jste živí a vitální.

Muž vymyslí nějaký systém, aby byl mír - odpustky.

Nebo když u sebe má vše vyřešeno, zlo (že má chuťana a neměl by mít, protože si vymyslel takovou teorii) promítne do ženy a začne upalování.

To by se našlo věcí, co muži nadefinovali a svět tím více ztuhl. Ale všichni nejsou takoví :-)

thééé » MIKULAS Máte pravdu, nikdo to moc neumíme, vyrůstali jsme v tom pokroucení.
Mě vůbec nejde o to, kdo ty funkční nástroje předává, je jedno, jestli to je žena, nebo muž, důležité pro mě je, aby ta práce se Životem byla tvořivá, odvážná, měnící, přijímající a pečující - jako protipól odmítající, popírající, poslušné a vyloženě solární.
A kdo nás to naučí? - já jsem tady asi utopistka , on se ten princip projeví sám , je mocný... všechny základní životní principy mají život sám o sobě, a jsou schopny nás učit, měnit...a navíc tím, jak byl potlačený, tak se o to větší silou dere ven.
A že naděláme chyb..no to už asi k učení patří..