příběh, proč se asi chodí na zem, asi minulácký život


10.02.2019 - 11:00
(Panna) Wiké
příběh, proč se asi chodí na zem, asi minulácký život
Zkusím něco napsat, co se mi ráno vyprodukovalo. Je to jen takové obrysové, třeba to bude ke čtení nijaké, já to zkusím.

Ve snaze uzdravit se pátrám po zdrojích, událostech, smyslu, kdy to ještě bylo v pořádku.
Střih:
Žila jsem mezi nudlovitě protaženými bytostmi, je to tam různorodé, žijeme bez těl. Zajímavé, že spodek –„ jakoby nohy“ nebo to protažení dolů- můžou být dlouhé a sahat hluboko dolů, aniž by je někdo napadl nebo ohrožoval břicho. Pohoda, nikdo nikoho nenapadá.
Můj problém tady je, že cítím hluboký mráz v kostrči, který mě škubnutím budí v noci, omrzám pod peřinami večer v posteli, je to tak otravné, že se člověku nechce nic dělat, jen nebýt a přečkat to do rána a nasedají na to nemoci. Takové bezedné mučeníčko.
No a tam to nebylo, nešla žádná zima do páteře.
Nějaký výsadek – pár nás se šlo podívat na Zemi. Jak jsme se navtělili, tak jsme ucítili, jak to vše jde ztuha, moc se toho nedá používat, musíš se držet těla, je to svázané, zatuhlé divné a nepříjemné, když člověk není zvyklý. Nebylo jasné, k čemu to slouží, žít takhle omezeně v tělech a kymácet s nimi pomalu odněkud někam. Bylo srandovní, jak vypadáme – říkali jsme si-ty ale vypadáš cha cha. Jak když si člověk vymyslí nějaký strandovní nick na PC v nějaké hře.
No ale když se přichází na Zem, tak ona člověka vítá a vyživuje. Prostě ta obrovská koule se toho ujme a je mateřská. To je ten zážitek, to je něco. Ten pocit v nohách, to uvítání, spolupráce. To je asi ten zážitek, proč se sem chodí. Tam, kde jsme byli nudlovití, tam jsme každý sám za sebe.
Byli jsme na té Zemi v tom místě (písčitém spíš) rodina rod- bylo dost místa, země se stříbřitě leskla energiemi a my jsme nohovali – cítili se dobře při tom spojení nohama, byli jsme tu dobrovolně a byla tam i láska v srdci – větší než tam, kde jsme byli nudlovití, asi proto – no jak když kolektiv stmelí společný adrenalinový zážitek, když to vše bylo nové a spolupracovali jsme. Byli jsme tam my noví a myslím i původní místní.
Je to pro mě z dnešního rána prazáklad, jak to může vypadat, když to dobře funguje, je dobré to vědět.
No a tehdy nám všem někdo řekl: otočte se a nastavte mi zadky, já si z vás vezmu energii (z páteře), protože mi ten pozemek patří. Nějak jsme nedošli nevím proč k tomu, jak ho vyš´touchat nebo to ignorovat. Volba byla tak podle té vize ho zabít nebo odejít se se Zemí pospojovat někam jinam. Tak jsme odešli, žádný vývar to nebyl, asi 2 nebo 3 a někde jsme byli.
Sice jsme se pak na nějakém místě zase spojili se zemí, ale bylo to takové bezdomovecké, nebyli jsme tam tak moc doma, byli jsme sami, smutek, tak jsme brzo umřeli, protože nás to tolik neba.
Má to další 2 díly, více a více drsnější, ve snaze jak to řešit – uf uf.
Co myslíte, dá se to číst?

Příspěvky: Všechny | Wiké

Řazení:
10.02.2019 - 11:09 | Filtr
(Ryby) Maek
Ano, číst se to dá :3:
10.02.2019 - 11:13 | Filtr
(Váhy) Mera
Určitě se to dá číst! :15:
Fajn sci-fi..
10.02.2019 - 11:25 | Filtr
(Panna) Wiké » Maek
Dik
10.02.2019 - 15:27 | Filtr
(Ryby) thééé
Těším se na pokračování :3:
Moc se těším ..a věřím... na souvislost nudlí směřujících hluboko pod zem a mrazení v kostrči :15: a příjemného pocitu při spojení se Zemí
Obzvlášť silné místo mi přijde vítání Země :12:
:29:
10.02.2019 - 16:03 | Filtr
(Panna) Wiké
tak já tu dám díl 2, je krátký - ale 3. je pak veledlouhý a sado maso..

2. díl - Velmi soft život

Šla jsem se tam znovu podívat, narodila jsem se nějaké mamince, nebyla na tom tak špatně, měla kousek nějakého trochu oprýskaného, ale bílého domečíčku někde blízko moře. Ale byla smutná, že se cítila odtržená od své rodiny.

Byla by byla trochu fixlá na mě, ale já se snažila na to nehledět, kamarádi, kumpáni, asi i svoje rodina, pořád jsme nohovali, tak to šlo.

Pak maminka umřela, tak jsem si říkala, ať se z toho smutku dobře vyspí, co už.

Když jsem byla zpátky u našich doma – protáhlých bytostí, tak jsem si říkala, že s tím něco musím dělat. Že se příště podívám do příčiny, proč to vzniká, do epicentra. Ale to jsem asi neměla dělat, nebo se na to musí s lepší výbavou a rozvahou. Ještě teď z toho nejsem moudrá..
11.02.2019 - 01:57 | Filtr
(Blíženci) fanik
No tak přečíst se to asi dá,ale přijde mi to docela zbytečný :4:
30.03.2019 - 12:03 | Filtr
(Panna) Wiké » Annie Tea
tak já to pohledám v compu, zapsala jsem si to, ale je to uchylárna.
30.03.2019 - 12:18 | Filtr
(Panna) Wiké
3. díl - Kterak neradno chodit do temných míst bez pořádného vybavení a bez svého teamu
Tak jsem byla někde, kde kradení energie už bylo velmi propracované a rozšířené jak rakovina.
Pozemek už nebyl nějaký začínající „ranč“, ale něco jak zaběhlá civilizace. Stavby, hierarchie moci, pyramidy, ale Egypt to asi nebyl. Okolo bylo moře.
Byl tam poněkud temný obrovský tatíček, trochu jak pytel žumpy a jeho 2 synové, jmenovali se nějak stejně - Jabčičko a Jabčičko. Ten tomu vládnul. Moje matka, které jsem se narodil, nebyla tak rozplizlá jak pytel žumpy, byla ostře specializovaná na to, jak ukrást vše pozemské. Nějak okolo něj poskakovala a naplánovala si s ním otěhotnět. Jeho synů se zbavila a vladaře taky. Byla to pravá manipulativní bytost. Nehleděla na to, že výhody podle nepsaného pravidla přechází dědičností. Považovala to za svou „chytrost“, když jsou ostatní tak hloupí a nevyužijí to, tak to využiju já – to byl její pocit. Jsou hloupí a já mám nad nimi veškerá práva. Úplná jistota převahy a práva nad druhými, tak o 3 hlavy vyšší, pocity pohrdání - to je jádro její myšlenky.
Neměl jsem jako syn vůbec dobrý pocit, obrazně 2 rodiče na dvou různých kopcích a od nich fičí tma, nad hlavou víří temné mraky. Matka byla přehnusná, jak nějaká pavučina, která je všude a držela mě přeneseně řečeno psychicky za šulinka jak za nějakou ojku, (cítil jsem ho škaredě, nejapně, nechtěl jsem, aby na něm byla pozornost, ale byla), hnusilo se mi to, hnusil jsem se i sám sobě, byl jsem rozbředlý, měkký, sesunutý, plný vzteku a nenávisti, ale nemohl jsem si to ozřejmit, porovnat a vybuchnout k nějaké akci. Spíš jakobych měl sám sebe zdokonalovat, ať nemám tak škaredé pocity.
Mohl jsem se zpevnit, matku z něčeho obžalovat a dát ji za mříže, ale nebyl jsem takový – ostrý, rychlý, uvědomělý..neměl jsem páru, která bije.
Spolčil jsem se sice s nějakými jejími rádci, co mi nabídli příslušnost a zasvěcení k něčemu dračímu – jakoby mi nic jiného nezbývalo, abych se mohl vzepřít nebo být sám sebou. Dávalo to sílu, opíral jsem se přeneseně o svůj dračí ocas – o energii, která zpevňovala nohy, vedla do země a propůjčovala sexuální sílu.
Ta síla vypadala svého času dobře, nevěděl jsem, že je vypůjčená a že je na závadu. Vypadá to jako dar, ale vlastní síla je jinačí a hlavně je pravá. To jsem ale v tom zmatku tak nepocítil.
Poznal jsem ženu, která pro mě byla sluncem, připadala mi zářivá a moudrá, vzal jsem si ji za ženu a měli jsme syna.
Sám nevím, jaká byla, jestli plná slunce nebo taky by ráda vládla. Miloval jsem ji, viděl jsem se v ní, zbožštil jsem si ji, jakoby mě měla zachránit, ale cítil jsem, že s nimi nemůžu kráčet ani nést syna v náručí. Nějaká porucha mi překážela, nešlo to.
Matce samozřejmě taková sebevědomá žena vadila a poslala ji i se synem do vyhnanství. Já jsem je neochránil, poškození ve mně bylo veliké. Ve vyhnanství mou ženu podřízli a syn šel pracovat do dolů.
Byli mi světlem a po smrti ženy můj život úplně zčernal do úplné šedi, do nehnutosti a vyhoření, že jsem se jakoby roky nemohl ani pohnout a nic už jsem nechtěl.
Co k tomu říct. Vůbec nevím, když na začátku byla taková touha po akci před příchodem do těla, proč taková paralýza a úplná bezmoc a propad..
V té civilizaci byly ze začátku duhové energie a pak díky nějakým výzkumům v podzemí se udělal energeticky „černý ocas“. Nebyl vidět a obyvatelstvo o něm nevědělo. Obyvatelům se ale duhová skutečnost přibarvovala, jak když se dnes přesytí fotka, aby kalendáře, časopisy a tváře byly lákavější. Přitom už to je něco nepřirozeného a původně to bylo hezčí.
Zlo tam tehdy využívalo všechny strany – vládce i ty, co jsou proti nim (nějaké kulty a zasvěcení). Bylo to jedno a to samé zlo, ale radovalo se, když ještě poštve proti sobě několik stran. Zlu byli ukradení i ti vládcové i ti proti nim, nemiluje je, jen to rozšiřování nákazy miluje.
Tak se mi to objevilo několikrát a dodnes nevím, kde se to všechno nabralo. Můžu říct, že dračí energie nemám ráda – když je má nějaký léčitel ve znaku, tak mě zamrazí a že mě zamrazí, když někdo mluví o pyramidách a nepřitahují mě.
30.03.2019 - 16:51 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A nějakej střih, kdy to zase bude v pořádku ...třeba IV. díl...dík :74:
30.03.2019 - 17:34 | Filtr
(Panna) Wiké » AL8EX
:1:
4. je úplně šílená :28:, to sem ani dávat nebudu
a na na 5. která bude v pořádku se pracuje, ale ještě nic.
30.03.2019 - 22:26 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Wiké
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A odkud že se ty tví "střihy" berou?? :25: :27: :15:

nějak moc reálný,,none.. :4:
31.03.2019 - 10:50 | Filtr
(Panna) Wiké » AL8EX
třeba ráno ležím, mám čas a něco z noci v těle cítím, třeba takový tah za páteř, tak dám třeba zadání, a´t mi tělo ukáže, co to je a vybublá nějaká vize nebo příběh.
Nejvíc ráno o víkendu po probuzení, když mám čas.
Ale kdysi se mi to vyjevovalo, když jsem chodila se psem po cestičce kolem řeky.

Ovládnout bych se nic nepokoušela - vytvoří se tím něco umělého.

Spíš rozlišit, co je čí, nechat to vybublat a pod tím nebo skrze to do šířky se rozroste něco vlastního, co už jsem já. Jakoby za těma strašnejma věcma je ještě něco - vlastní svoboda.
31.03.2019 - 11:18 | Filtr
(Panna) Wiké » Annie Tea
Díky Annie za napsání.
Ty draky jsem řešila dřív, teď už mě to neotravuje.

Jsou v tom příběhu symbol něčeho predátorského. Viděla jsem se tehdy i uvnitř draka, jak vnímá svět predátorsky - škvírkama očí sleduje všechny postavy, aby věděl, jak je použít. V těch představách, když měl člověk vraženou do páteře dračí energii, tak byla jak laminátový prut, vedla hluboko dolů a nahoru.

Vypadá mocně, ale je to jen lákačka na hovínko, protože když má člověk v páteři vlastní energii, tak se nádherně rozlívá dělá krásný pocit, že je člověk konečně doma.
v té představě tam tehdy byli, ale hlavní humus představovaly asi dogmata toho vládnoucího rodu.

Pyramida dál v tom příběhu byla a v ní se kázaly nesmysly (škaredé jak čuránky tekly zvrchu dolů) o nádherném slunečném světě a probíhaly tam nějaké hromadné sexuální rituály.
Děti z toho vzniklé se daly na výchovu do nějakého dost hranatého domu, teda chlapečci, učili se všemu možnému. Co dělaly holčičky, to nevím.

Patronát nad tím barákem měla matka vladařka a ta si to tam pěstovala a vychovávala podle svého. Pak už to mělo hodně hranatou symboliku jako znázornění robotizace, snížené stropy, odříznutá 7mička, bez ní byli všichni nějak bez sebe, schematičtí, šla z toho hrůza, jakoby nikdo neměl svoji duši a byli ti lidé prázdní.
Takhle nějak to tam bylo dál, úplně mi to stiská hlavu, když si na to vzpomenu.
Fuj.
31.03.2019 - 20:00 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Wiké
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jsem chlap...musím mít ten pocit že ovládám...teda jen sebe :4: :61:

ženský "přímaj"...však jste dál než my.. :34: :74:
31.03.2019 - 20:14 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Wiké
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jj...už chápu co máš pod tím obrazem "draka"...ono jich může být více..ale chtít, aby to takhle lidi našli jen v sobě...jooo to je už dávno :63:

takže tam ty "dogmata" a zástupný magický vzorce, který se infiltrují ...to tak bylo/JE...I TEN EGYPT PADL..ale ne vždycky - víš?


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »