Podvědomí negace vztahu - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » mbplacebo Já se do určité doby setkávala spíš z opakem - že se mnou chlapi něco společného mít chtěli. Takže jsem se musela cíleně naučit chovat se rezervovaně. Oni si prostě obyčejnou srdečnost, takovou tu lásku k lidem obecně, nebo jak to nazvat, vysvětlovali jako znak přístupnosti k těm jejich choutkám.
A potom, když byli odmítnuti, se cítili zhrzeni, možná až skoro zrazení. Byl to sice jejich problém, mě to nemuselo zajímat, ale přesto jsem se naučila chovat se v jejich přítomnosti trochu jinak, než je mi přirozené, aby ze mě necítili výzvu, která tam sice nebyla, ale oni ji viděli, protože ... protože jsou to prostě muži.
Potom jsem sice zase pro ně byla "namyšlená kráva", ale to mi nevadilo, ať si to zdůvodní jakkoli, hlavně, když mi dají pokoj a nebudou po mně chtít ty věci

Dneska už jsem jsem ve věku a stavu opotřebení, kdy můžu zase být jaká jsem, aniž bych byla stále někde "balena". Mám klid - dokonce mě občas, jako bonus, některý z těch nadupaných hochů, pustí v tramvaji sednout a já mu klidně můžu říct, že je miláček, aniž by z toho vyvozoval něco

Tak nevím, jestli z toho vyvodíš něco pro sebe. Když chceš opak, třeba bude fungovat to nechtění, aby po tobě šli. Mně se totiž párkrát stalo i to, že někoho bych chtěla já a ten zrovna zájem nejevil. Tak možná to chtění, prahnutí po tom, je cítit a odrazuje.

Háňa* » mbplacebo Ještě dotaz. Píšeš "snažím se vůbec netlačit na pilu".
V čem přesně ta snaha spočívá ? Není náhodou jakákoli snaha právě to tlačení ?
Netlačit na pilu není stejné, jako SNAŽIT se na ni netlačit, jestli mi rozumíš.