Další příběh na pokračování...?


04.11.2008 - 08:53
(Vodnář) Renor
Další příběh na pokračování...?
Dobrý den, přejete si?Rád bych koupil….Ano? Rád bych koupil jednu vaši řasu….kolik by stála?No, ta bude hodně drahá…Tak kolik?Jednu růži z pouti…Máte ještě nějaké přání? Rád bych si koupil jeden váš polibek, kolik, ten by stál?Tak za polibek, chci opravdovou růži…Ještě si něco budete přát…? Rád bych vás zulíbal po celém těle….Tak to bude hodně drahé…za to chci básničku…Dobrá: „Ty máš kukadla, jako dvě zrcadla…“Tak to už jsem nevydržela, vyprskla smíchy a hodila po něm polštář, co jsem měla pod hlavou. Miláčku, to není básnička, to je blbost…víš, že „Básníky“ nesnáším…To už se smíchy válel po zemi i on. Tyhle chvíle štěstí jsem měla nejraději…jen tak si kupčit, jen tak se tulit, smát se, milovat…prostě být…škoda, že je to pryč. Dala bych všechno aby se to vrátilo. Ale nikdy není nic tak, jak bychom chtěli.To ráno jsme se loučili jen tak zběžně, samozřejmě, že jsme zaspali…noc byla příliš krátká na naše hrátky, byla příliš krátká, abychom šli vůbec spát…Jasně, nakonec jsme usnuli, ani nevím kdy, ani nevím jak…Ale probudit se v jeho teplém náručí, mít jeho hlavu na svém rameni, cítit jeho dech, tep srdce…to bylo nevýslovné štěstí…a určitě stálo za to věčné vysvětlování v práci, proč jdu zase pozdě…Ještě jeden letmý polibek, pohlazení po tváři…a pak jsme si šli každý svou cestou, do svých zaměstnání, které nás oba stejně nebavili…stejně děláme jen proto, abychom si vydělali na vysněnou cestu na Nový Zéland. Už abychom jeli, nedá se to tu vydržet. Sakra, mobil jsem si zapomněla doma, ach jo. Nechce se mi vracet. Snad Martin nebude volat, aby třeba neměl strach. Ne, vrátit se fakt nemám čas…Sluníčko dneska tak krásně hřálo, paprsky si pohrávaly s malými kapkami deště, jež se najednou začaly linout z naprosto čistého nebe. Roztáhla jsem ruce dokořán a nechala se jimi celá zmáčet…Tak teď už svůj pozdní příchod do práce budu vysvětlovat jen hodně těžko…No a co, vždyť je to jedno. Do práce jsem přišla mokrá jako vodník a dost vysmátá, najednou mi přišli směšní všichni, kdo tu seděli v kanceláři úplně suší a ty výrazy v obličejích…Jděte do háje, říkala jsem si…jste mi úplně ukradený…Šéf měl strašně tragický výraz v jeho už tak vrásčité tváři, myslím, že mu přibyly alespoň tři vrásky…asi kvůli mně…Začala jsem se omlouvat, když v tom mi vstoupil do řeči. Sedněte si. Ne, děkuji.Vy s sebou asi nemáte mobilní telefon? Ne, zapomněla jsem si ho doma. Děje se něco? Volali z nemocnice, váš přítel měl nehodu. Najednou mi bylo líto, že jsem si nevzala nabídnutou židli, protože se mi podlomila kolena a já se neudržela na nohou. Co se mu stalo? V tuhle chvíli jsem musela mít víc vrásek než on. Jste strašně bledá, nepotřebujete napít? Co se s ním stalo? Proč mi to tu nikdo nechce říct? Nakonec jsem nabízenou židli přijala. Petro, váš přítel…Jelikož mě napadá pouze tragické pokračování, doufám, že někdo vymyslí lepší, méně smutný.... :17: :17: :17:

Řazení:
04.11.2008 - 17:37 | Filtr
(Štír) Zitto » Beed
...a pak mně vede k židli poblíž sesterny.
"Vy jste asi Petra, mám pravdu?"
Přikývnu.
"Já nemůžu podávat bližší informace, to smí jen lékař, ale musíte být statečná. To víte, je to závažnější zranění, ale teď už se to může jen lepšit..." a pohladila mě úsměvem i rukou. Bylo to velice milé. Do toho jí zazvonil zvonek a musela odběhnout k jinému pacientovi. Ještě mi v běhu stačila podat sklenici vody.
Seděla jsem, ždímala v rukou tu skleničku div jsem jí nerozmáčkla a hlavou se mi promítala naše společná minulost s Martinem...
Chvíle nádherné i náš nedávný skoro-rozchod. Jak jsem se teď styděla za to, že jsem tenkrát tak strašně žárlila a téměř od Martina utekla. Začala jsem podezírat jeho kolegyni Nelu, že po něm jede, čím dál víc jsem podezírala i Martina, že mu to přinejmenším lichotí, hledala jsem trapně důkazy a pak jednou udeřila přímo. "Tak co? Máš něco s Nelou?" Zčervenal a ve mně se probudila divoká lvice. Asi s ní opravdu nic neměl, ale byli si blízcí, velmi blízcí a mně to vadilo. Moc mi to vadilo. Chtěla jsem se tenkrát odstěhovat. Ale on se trochu omlouval a trochu tomu smál, že prý v tom opravdu nic není, ať neplaším. Přešlo mě to a teď se mu za to moc omlouvám já. Hlavně ať se mi uzdraví. Zůstala jsem a dobře jsem udělala. Po Nele není ani pamaátka a naše noci jsou ještě divočejší a krásnější, jako třeba ta dnešní. Kde jen je ten doktor, rozhlížím se kolem sebe. Chodbou někdo přichází, ale to je nějaká návštěva v civilu. Nějaká žena. Ve chvíli, kdy se zeptá sestřičky na pana Pospíšila, jí jasně poznávám: to je Martinova kolegyně Nela...
04.11.2008 - 21:21 | Filtr
(Štír) buba » Zitto
Cože,Nela?Co ta tady dělá?Jak se to dozvěděla?Mám co dělat,abych nevyletěla.Musím se honem hodit do klidu,vždyť je to jeho kolegyně z práce,tak to musí vědět,na co,hned nervy ztrácet.Doktor ukazuje mým směrem,támhle čeká paní Pospíšilová,pán je zatím ještě na operačním sále,jeho stav je stabilizovaný,co se úrazu ledviny týče,ale jinak je ještě v mírném kómatu.Nela se přibližuje ke mně,pozdravíme se.Podává mi ruku,a projevuje upřímnou lítost,vysvětluje kdo je atd.snažím se o mírný úsměv,a pravím,že jsem o ní už od manžela,mnohé slyšela,musím uznat,že je velmi sympatická.No,možná až moc,to mě začne trochu hlodat,ach ta protivná žárlivost.Nějakou dobu bude ještě trvat,než mě za ním pustí.Navrhnu Nele,že by jsme si mohli,dát zatím kávu,aspoň ji ještě trochu poznám,a třeba se něco dovím.
Nela souhlasí s kávou,a pak praví,že se hlavně přišla zeptat,jak na tom je.Že když je zatím v komatu,nemá smysl aby tu čekala,stejně ji k němu asi zatím nepustí,jen mě,protože já jsem jeho nejbližší.Já v to samozřejmě taky v skrytu duše doufám,i když ona je jemu taky dost blízká.Nela je rozhodnuta vrátit se zpět do práce.Trochu si u kávy ještě povídáme,najednou mi příjde strašně komické,že na miláčka čekají dokonce dvě pěkný ženský,a on..?On si klidně spí...
05.11.2008 - 17:00 | Filtr
(Štír) Zitto » Renor
:3: :1: :27:
:17: :17: :17:


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Váhy Vahách
ukázat kalendář »