Slepá jsem,bledá a mlčícírukama do oken bušimv nehybném pokoji na poplach bijícízradu svý duše zas tušimMÁ DUŠE TY NEPOSLOUCHÁŠ !ŽE TY MÁŠ OBDOBÍ VZDORU ?A tak každej den bezmocně řítím se k peřejímna tom svým děravým voru
alassea
» buba
Ja ani neviem,mám pocit,že sa prevteľujem do básničiek,čo sa mi páčia,akoby som chcela byť na chvíľu niekým iným? Ale sestry Steinovy sú
buba
» alassea
Ale to je pravda,že člověk často soucítí,i s básněmi,jinými,i v nás se mění světla a stíny. Někdy jak na hopačce se houpeš,nevíš či dobrý skutek udělat,či spáchat loupež.Pak zas vyrovnaná,čistá rovina,vše krásné se v slunci a světle rozlíná.