Slepá jsem,bledá a mlčícírukama do oken bušimv nehybném pokoji na poplach bijícízradu svý duše zas tušimMÁ DUŠE TY NEPOSLOUCHÁŠ !ŽE TY MÁŠ OBDOBÍ VZDORU ?A tak každej den bezmocně řítím se k peřejímna tom svým děravým voru
..Tak proč se bojíš říct že to končí tak proč se bojíš to říct. Vždyť já ti na cestu posvítím loučí a odvedu hady od těch míst Tak proč se bojíš..................
alassea
» buba
Ja ani neviem,mám pocit,že sa prevteľujem do básničiek,čo sa mi páčia,akoby som chcela byť na chvíľu niekým iným? Ale sestry Steinovy sú
buba
» alassea
Ale to je pravda,že člověk často soucítí,i s básněmi,jinými,i v nás se mění světla a stíny. Někdy jak na hopačce se houpeš,nevíš či dobrý skutek udělat,či spáchat loupež.Pak zas vyrovnaná,čistá rovina,vše krásné se v slunci a světle rozlíná.
Bosá tančím na betóne srdce moje bije ako v starom zvone kľačím pred sebou...
Prosím,nech vyberiem si správne keď miska váh sa ku zlu nahne...
Betón tráve málo podobá sa na ňom žiadna rosa nechytá sa nohy bosé prahnú po živote maska v tvári mojej po istote
Istota však studí-čaro nemá morská panna v studni uväznená 7.rok a všetko na mňa padá v duši chovám stočeného hada prebúdza sa,chce ma jedom svojím zlákať a 100 dlhých rokov musím potom čakať zvliekam svoju kožu,som tak obnažená každý do mňa vidí,vidí,že som žena ženská duša v tele uväznená