Problém s plodností a mateřstvím, nemožnost - jaké bývají důvody? - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý Vzpomínám na mého strýce (byl to vlastně praprastrýc) Vojtěcha a jeho ženu Boženu. Když o děti začali usilovat a dlouho se nedařilo, došlo na lékařská vyšetření. Ta ukázala, že teta mít děti nemůže. Dnes by to bylo možná i řešitelné (nevím, přesnou diagnózu nevím), ale ve 30. letech 20. století medicína takové možnosti neměla. A tak v dobách, kdy děti měli běžně šest sedm sourozenců (sám strýc byl z devíti dětí), zůstali bezdětní.
Pamatuji si, jak to teta vyprávěla, že kupodivu ten verdikt lékaře byl úlevou. Možná zde pomohla i jejich víra v Boha. "Bůh to tak chtěl," říkávala, "proti jeho vůli nesvedeme ničehož." A nezatrpkli, naopak prožili, řekl bych, velmi hodnotný život.

Časy se změnily. Dnes jsou takové možnosti, o jakých jim se nikdy ani nesnilo. Léčba neplodnosti, umělé oplodnění, i náhradní matky... Ale že by lidé byli kvůli tomu šťastnější? No nevím...
Nechci to hodnotit. Být v takové situaci, těžko říci, kam až bych byl ochoten zajít. Ale přeci... Pořád se zde skloňuje touha po mateřství, biologická touha, právo být matkou atd. A je to skutečně to nejlepší pro dítě? Myslí někdo v tu chvíli na něj? Zejména ona matka? Přivést na svět sobecky dítě, které se nechtělo (třeba jen ne teď) narodit?

Ou, ou, už jsem na hodně tenkém ledu, tak raději zamířím ke břehu. Ale než tam dokráčím, tak ještě pár slov:
Lidský organismus jako celek (nejen fyziologicky, ale i duševně) je něco úžasného. A přeci o něm stále ještě víme prd. Přesto bychom mu měli více důvěřovat.
Když se něčím nakazíme, náš organismus to detekuje a reaguje. Vytvoří protilátky a bojuje s tím. Spustí horečku, v při které cizí organismus nepřežije. A spoustu dalších mechanismů umí uvést do pohybu. My vůbec o nemoci (nákaze) ještě nevíme, ale organismus již dávno bojuje. Nakonec to vědí i lékaři, oni také neumí odhalit samotného původce nemoci přímo, ale pomocí zjištěných protilátek jej následně identifikují.
Co když se nedaří otěhotnět, protože náš organismus ví mnohem více, než naše vědomí? Co když prostě ví, že těhotenství v této situaci (s tímto partnerem, v této době, v tomto psychickém rozpoložení, v tomto zdravotním stavu atd.) je pro něj (člověka i plod) ohrožující? Děláme v takovou chvíli skutečně to nejlepší, když se snažíme tuto obranu organismu za každou cenu prolomit (např. umělým oplodněním)? Jsou vždy vyčerpány ty přirozenější možnosti pomoci otěhotnění? Nechodí už lidstvo příliš často zkratkou, místo aby šlo po cestách k tomu určených? Odbouráváme skutečně překážky, které v sobě máme?
Já se obávám, že nikoli. Ale na druhé straně kolika ženám (párům, ale klidně i mužům) v takové situaci to řeknu takto zpříma z očí do očí, když uvidím jejich zoufalství? Nevím...

morgiama » Sosna zvlčelý vubec nebereš v potaz páry, které prošly umělým oplodněním a následně měly štastné a zdravé děti, podle tebe se neměly narodit, smutné toto.


vubec nebereš v potaz kolik postižených dětí se narodí naprosto přirozenou cestou nebo i přes chráněný pohl. syk.


vubec nebereš v potaz, že pokud v těle nefunguje reprodukční orgán, je to podle tebe vule přírody, ale pokud by nefungoval jakýkoli jiný orgán, na operaci bys šel, že?

víc k tomu asi nemám co říct...

Sosna zvlčelý » morgiama A proč si myslíš, že jsem napsal tyto řádky:
"Nechci to hodnotit. Být v takové situaci, těžko říci, kam až bych byl ochoten zajít."
Proč myslíš, že píši slova o chůzi po tenkém ledu? Zejména v kontextu dalších Tvých diskuzí a (nejen) Tvé osbní situace!
A kde píši o dětech postižených? Nebo o zdravém genu atd.?

Tato otázka je velmi filozofická. A pochopitelně nikdo nebude souhlasit se vším, co zde (nejen mnou, ale v souhrnu všech) bylo napsáno. Ovšem diskuze je od toho, aby se diskutovalo. Ale pokud odlišné názory, které nemají v úmyslu nikomu škodit a ublížit, jsou nežádoucí, bylo by dobré uvést to hned v záhlaví diskuze.
Napsala jsi mi třikrát, co vůbec neberu v potaz... Třikrát jsi se zmýlila. Tyto (a mnoho dalších) aspekty jsem při psaní také uvážil. A na místě je důrazně se ohradit ke Tvým nařčením, jež jsou asi z Tvého pohledu celkem logická, ale bohužel mylná. Tedy doufám, že mylná a ne účelově lživá, protože v některých případech krásně veřejně podsouvají myšlenky, které bych nikdy nemohl vyslovit, neb se s nimi neztotožňuji.

(edit)

Háňa* » Sosna zvlčelý Já s tebou naprosto souhlasím.
Navíc jsi to napsal velmi decentně a citlivě.

Vyjádřím se teď z pozice ženy, aby se eliminovaly poznámky typu " Jako muž nemůžeš vědět, jak se žena cítí":
Kdybych se ocitla v situaci, kdy "to nejde", bylo by mi to moc líto, ale příčilo by se mi postavit se proti přírodě, tlačit násilím a bojovat proti ní. Právě kvůli tomu dítěti. Vždyť přece nemůžu vědět, co z toho, co se třeba u mě neprojevuje, ale co není v pořádku, mu svými geny předám. A nejen jemu, i všem jeho potomkům a populaci obecně.
I drobné vady, které nemusí být nijak patrné, se s každou další generací nasčítávájí a zesilují ...
Příroda ví, co dělá a pokud pudy a chtění převládají nad odpovědností, dá se to sice do určité míry pochopit, ale zdravé (celkově pro populaci) to není - vede to časem k degeneraci druhu.
Z biologického hlediska nejsme nic víc, než jeden z druhů obratlovců, a platí pro nás úplně stejné zákony přírody, jako pro každý jiný druh.

Nabi* » Sosna zvlčelý Shrnul jsi všechno! A hlavně za tu poslední větu děkuju, tím jsi to uzavřel opravdu s uznáním lidem v takové situaci.

betule » Sosna zvlčelý Hezky napsáno,

je to moc těžké, jsou ženy, které pokud nemají dítě, tak si připadají tak nějak jako ...moc se omlouvám, za tento nemilosrdný výraz ... "lidský zmetek", který byl vyroben a neplní vůbec svou úlohu ... věřte mi, že je to pro tyto ženy a možná i muže naprosto zničující.

Tím co jsem napsala, jsem se nechtěla vůbec nikoho dotknout nebo urazit ... pokud se s touto situací žena dokáže vyrovnat, tak před ní hluboce smekám. Mám ale kolem sebe spíše příklady toho, že tohle prostě nikdy nepřebolí ... člověk jen otupí.

Sama jedno dítě díky Bohu mám, ráda bych dvě, ale čas kvapí ... jsem se situací smířená a vděčná, za to že synka mám. Neumím si ale představit, kdybych byla sama. Chápu tyto ženy a vím, že tato situace je velmi náročná a je pak velmi náročné si odpovědět nato, proč se člověk vlastně narodil.

Pokud si žena projde opakovanými potraty ... a nemyslím tím dva nebo tři ...to je vcelku běžné ... pak má do psychiatrické léčebny určitě dost blízko ...

Jako žena dost možná nemá pro samu sebe vůbec žádnou hodnotu ... je to velmi skličující

... vztahy se pak často rozpadnou ... asi nebyly kvalitní ... nebo snad ano?