Problém s plodností a mateřstvím, nemožnost - jaké bývají důvody? - Diskuze a zkušenosti

MG34 Kromě faktorů, které ovlivnit nejdou (Černobyl nebo geny obecně např.) jsou tu i ty ovlivnitelné - nezdravý životní styl, špatný psychický stav, špatná technika a načasování, atd.

Takže je tu pestrá směs důvodů - je jen otázka, které převládají a jestli se s tím dá něco dělat nebo ne. Nic víc v tom není.

Bé át Ja myslim, ze nektere takto trpi, protoze v tomhle zivote to protrpet maji. Pak uz kolonky nemam. Myslim, ze jde o psychiku. Pokud chteji tak strasne moc, touzi, upinaji se k tomu, tak potom to proste nejde. Musim mit dite musim mit dite musim mit dite. Prijde mi to jako, musim ten test z matiky udelat, musim ho udelat. Nekdo ten test uhraje na stesti, nekdo se tak vynervuje, ze ho neda. Zivotni styl myslim ze urcity podil ma asi taky..ale zas na druhou stranu.. Kolik treba zavislacek na drogach splodi, donosi a porodi zdrave dite.. Spousty. Jo, ty deti maji treba potom problemy s hyperaktivitou a cimsi co se projevi pozdeji, ale to uz je vliv drog.

Pokud nekdo chce mit dite, tak se na to podle me musi uplne vyprdnout, neresit to. Prijmout bude-bude, nebude-nebude.

MG34 » Bé át Rezignace rozhodně není řešení a není ho namístě doporučovat, zvlášť když čas je omezený a tenčí se a zvlášť když jsou v životě páru rizikové faktory, které jsou řešitelné - na zdravou výživu, zdravý pohyb, spánek, stabilní psychický stav a celkové omezení stressu nikdy není pozdě. V situaci, kdy tohle někdo nemá ošéfované, mu radit, že to ani nemá nijak řešit, je vpodstatě zločin...

Zobecnění o tom, že pod tlakem jsou výsledky jen horší také není namístě - pod tlakem mohou být u někoho výsledky klidně i lepší - zvlášť pokud se s tím dostaví i víra v úspěch. Toto je prostě individuální a takové zobecňování nadělá v někom, kdo se chytá každé naděje, potenciálně hodně škody.

Bosch Nejčastější důvody bývají psychické. Pak ty další. Třeba některá znamení mají s otěhotněním větší problémy než jiná, například panny mívají dětí méně, úzkostlivost a rozumovost, račice jsou na tom lépe, obecně, symbolicky, což neznamená že žádná panna nemá 5 dětí a že každá račice jich má nutně nejméně 5 jak už vidím psát oponenty kteréžto myšlení považuju za astrologický mor.

Bé át » MG34 Rezignaci jsem nemyslela, pokud to znelo jako "nejde to, tak na to pecu" to ani nejde.. Spousta lidi je uplne zdravych. Spi nalinkovanejch osm hodin denne,jedi zdrave, chodi na meditace aby stres odbourali. Zeny maji miliardy vajicek, chlapi kvalitni jednobicikove speemie a nic. To co jste oznacil za rezignaci ja myslela ve stylu odvratit od tohoto uhlavniho problemu mysl. Asi se mi to ale opet nepovedlo pochopitelne vyjadrit.

Myslite, ze pokud to budou treba zkouset jeste prirodni cestou, tak jako ze u toho sexu pojedou oba do rytmu "ted udelam dite ted udelam dite ted udelam dite" tak ze to tak klapne
A bude dite ........?

Pokud se to nekomu opravdu nedari, vyzkousi kde co. Kdyby nekdo poradil snez dvacet kulicek ruliku, sni je. To uz smrdi otravou a to je zlocin. Rada smerovat pozornost jinam zlocin neni. Neublizi to. Ale dost dobre to aplikovat nelze, protoze tezko si touzici clovek v hlave srovna a hlavne prijme jako skutecnost to, ze to dite treba nikdy mit nebude.

Takze souhlasim v konecne fazi s tim, ze to dobra rada neni, protoze smireni je neprijatelne, tudiz nerealizovatelne.

Bosch » Bé át Tak samozřejmě říct si že to vlastně mít nebudu když to iracionálně chci je k ničemu. Pak je lepší krmit naději a třeba to vyjde. Halle Berry dotěhotněla ve 46.

Háňa* Kdo si naordinuje do hlavy problém a nemožnost, má tam problém a nemožnost - a podle toho mu ten život jede. Ať už se jedná o otěhotnění nebo cokoli jiného.

Mici Angóra » Háňa* Tohle určitě každá žena, která nemůže otěhotnět, strašně ráda uslyší. A nepochybně jí to hodně pomůže.

dôvera Ja si myslím ,že nič nie je náhoda . A kto deti má mať tak, je jedno akým spôsobom bude tehotná , proste to dieťa mať bude .... A kto ich mať nemá , môže robiť aj nemožné a dušička aj tak nepríde.....

Háňa* » Mici Angóra Ráda nerada, to se nedá nic dělat. Když se někdo na něco ptá, musí počítat s tím, že dostane i odpovědi, které se mu třeba nebudou líbit.
Jistě, že jí to pomůže, pokud se zamyslí a místo toho, aby nafoukla tváře a cítila se uražená, zkusí přeladit svoje myšlení do jiné tóniny, než problém a nemožnost. Většina těchto problémů je v hlavě, to ví přece každé malé dítě. A tedy, tam je první potřeba si udělat pořádek.

MG34 » Bé át Ty se soustředíš na úzkou skupinu lidí, která má všechno v cajku a přesto to nejde, protože jejich snažení je tak nějak křečovité.

Ale těch je (u řešitelných případů) menšina - zvlášť v dnešním složitém světě - většinou tam ty páry prostě něco mají. A rada směřovat pozornost jinam je v takové situaci víceméně zločin. To by ses divila, na co všechno můžou ty páry zapomenout, co dělají špatně nebo kde by mohli snadno zvýšit šance. A to si klidně můžou říkat, že mají všechno pod kontrolou a správně - no zjevně ne, když se nedaří (za předpokladu, že tam není neřešitelná překážka).

Myslím to tak, že si udělají seznam, co všechno na to má vliv, problémy na tom seznamu postupně vyřeší (včetně těch, které jsou zdánlivě nemožné - jako je třeba změna stresujícího zaměstnání - jakmile si uvědomí, že peníze nejsou proti životnímu naplnění ničím). No a potom AŽ TEPRVE v případě, že mají všechno v cajku, se můžou uvolnit a s pocitem vykonaného maxima odbourat ten poslední stresující faktor - že to zatím nešlo a kdoví jestli to půjde - tzn. udělali jsme maximum, teď už v klidu bez očekávání uvidíme, jak to dopadne, případně pak zkusíme zkumavku.

Mici Angóra » Háňa* Ono je dost žen, které jsou na toto ochotny přistoupit a zamyslí se, ale stejně se jim nedaří přijít na to, v čem jsou zablokované. Zkoušejí kdeco a stejně nic. Některé věci v životě prostě ovlivnit nemůžeš, je určitě dobře udělat maximum pro to, aby se podařily, ale někdy to prostě nejde. Takže podle mě je tohle trošku o štěstí/osudu, nemusí otěhotnět ani žena, které doktoři ani léčitelé ani psychologové ani jiní šarlatáni nenajdou žádný problém, ani není moc stará a má vhodného partnera a stejně nic a nemusí se nikdy dozvědět proč.

Bosch » Mici Angóra beran zůstane beranem

Bosch » Mici Angóra to nemusí být věcí zablokovanosti prostě to tak někedy v přírodě je, je to její součást
dnes už například psychiatři zjistili že duševní nemoci často nemají žádnou příčinu, že v tom systému je toho tolik že občas dochází k tomu co nazýváme poruchou, duševní nemocí, aniž by to mělo jakýkoli důvod

Háňa* » Mici Angóra Ano, s tím souhlasím. Někdy je to věc osudu. Potom nezbývá nic jiného, než ten osud přijmout. Skutečnost, že mým posláním tady je něco jiného, než být matkou. Pokud to skutečně osud je, strávit život hořekováním a nepřetržitým zjišťováním PROČ, je škoda. Navíc přesně tato činnost ty bloky ještě "zhutňuje".

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Iteza, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Podle doktorů se dá mluvit o problému až tehdy, pokud se nedaří otěhotnět cca po jednom roce.

dan162 Pár poznámek čistě obecně: ano, je to silné, matka příroda je mrcha. Lidé, kteří tak silný mateřský instinkt neměli, měli dětí méně a nedochovali se. Ptáš-li se po důvodu, tak je to tento - je to lepší z hlediska přežití druhu. Trpění bezdětné ženy je z hlediska přírody nutné, bez tohoto instinktu bychom asi vymřeli.

Druhá poznámka je, že daná dvojice třeba má problém, ale kolikrát vidíš, že s jiným partnerem to možné je, i kdyby to bylo kukaččí dítě. Pochopitelně ne každý muž má stejné schopnosti plodit potomky, v závislosti nejen na věku, ale hlavně vztahu ke svému tělu.

Nepoštěstí - bude to čím dál častější, protože jsme více individualisté. Smyslem soužití není ekonomika ani důchodové zabezpečení jako před 200 lety, ale naše vlastní uspokojení, hledáme souznění - to tu nikdy v historii nebývalo. Do svazků vstupujeme výrazně později a děti také máme později, je méně času stihnout děti i dobrého partnera. (Příroda nám proti tomu našemu přístupu posunuje pohlavní způsobilost do nižšího věku) Muži často nejsou atraktivní, roste žití single. Takže bezdětné ženy, kterým se nepoštěstilo, jsou si myslím částečně daní za naše rozhodnutí o hledání svého štěstí.

Sakra to jsou ale blbý kecy, k ničemu to nepomůže. Kdyby ale aspoň zjednodušili možnosti adopce...

Sosna zvlčelý Vzpomínám na mého strýce (byl to vlastně praprastrýc) Vojtěcha a jeho ženu Boženu. Když o děti začali usilovat a dlouho se nedařilo, došlo na lékařská vyšetření. Ta ukázala, že teta mít děti nemůže. Dnes by to bylo možná i řešitelné (nevím, přesnou diagnózu nevím), ale ve 30. letech 20. století medicína takové možnosti neměla. A tak v dobách, kdy děti měli běžně šest sedm sourozenců (sám strýc byl z devíti dětí), zůstali bezdětní.
Pamatuji si, jak to teta vyprávěla, že kupodivu ten verdikt lékaře byl úlevou. Možná zde pomohla i jejich víra v Boha. "Bůh to tak chtěl," říkávala, "proti jeho vůli nesvedeme ničehož." A nezatrpkli, naopak prožili, řekl bych, velmi hodnotný život.

Časy se změnily. Dnes jsou takové možnosti, o jakých jim se nikdy ani nesnilo. Léčba neplodnosti, umělé oplodnění, i náhradní matky... Ale že by lidé byli kvůli tomu šťastnější? No nevím...
Nechci to hodnotit. Být v takové situaci, těžko říci, kam až bych byl ochoten zajít. Ale přeci... Pořád se zde skloňuje touha po mateřství, biologická touha, právo být matkou atd. A je to skutečně to nejlepší pro dítě? Myslí někdo v tu chvíli na něj? Zejména ona matka? Přivést na svět sobecky dítě, které se nechtělo (třeba jen ne teď) narodit?

Ou, ou, už jsem na hodně tenkém ledu, tak raději zamířím ke břehu. Ale než tam dokráčím, tak ještě pár slov:
Lidský organismus jako celek (nejen fyziologicky, ale i duševně) je něco úžasného. A přeci o něm stále ještě víme prd. Přesto bychom mu měli více důvěřovat.
Když se něčím nakazíme, náš organismus to detekuje a reaguje. Vytvoří protilátky a bojuje s tím. Spustí horečku, v při které cizí organismus nepřežije. A spoustu dalších mechanismů umí uvést do pohybu. My vůbec o nemoci (nákaze) ještě nevíme, ale organismus již dávno bojuje. Nakonec to vědí i lékaři, oni také neumí odhalit samotného původce nemoci přímo, ale pomocí zjištěných protilátek jej následně identifikují.
Co když se nedaří otěhotnět, protože náš organismus ví mnohem více, než naše vědomí? Co když prostě ví, že těhotenství v této situaci (s tímto partnerem, v této době, v tomto psychickém rozpoložení, v tomto zdravotním stavu atd.) je pro něj (člověka i plod) ohrožující? Děláme v takovou chvíli skutečně to nejlepší, když se snažíme tuto obranu organismu za každou cenu prolomit (např. umělým oplodněním)? Jsou vždy vyčerpány ty přirozenější možnosti pomoci otěhotnění? Nechodí už lidstvo příliš často zkratkou, místo aby šlo po cestách k tomu určených? Odbouráváme skutečně překážky, které v sobě máme?
Já se obávám, že nikoli. Ale na druhé straně kolika ženám (párům, ale klidně i mužům) v takové situaci to řeknu takto zpříma z očí do očí, když uvidím jejich zoufalství? Nevím...

morgiama » Sosna zvlčelý vubec nebereš v potaz páry, které prošly umělým oplodněním a následně měly štastné a zdravé děti, podle tebe se neměly narodit, smutné toto.


vubec nebereš v potaz kolik postižených dětí se narodí naprosto přirozenou cestou nebo i přes chráněný pohl. syk.


vubec nebereš v potaz, že pokud v těle nefunguje reprodukční orgán, je to podle tebe vule přírody, ale pokud by nefungoval jakýkoli jiný orgán, na operaci bys šel, že?

víc k tomu asi nemám co říct...

Sosna zvlčelý » morgiama A proč si myslíš, že jsem napsal tyto řádky:
"Nechci to hodnotit. Být v takové situaci, těžko říci, kam až bych byl ochoten zajít."
Proč myslíš, že píši slova o chůzi po tenkém ledu? Zejména v kontextu dalších Tvých diskuzí a (nejen) Tvé osbní situace!
A kde píši o dětech postižených? Nebo o zdravém genu atd.?

Tato otázka je velmi filozofická. A pochopitelně nikdo nebude souhlasit se vším, co zde (nejen mnou, ale v souhrnu všech) bylo napsáno. Ovšem diskuze je od toho, aby se diskutovalo. Ale pokud odlišné názory, které nemají v úmyslu nikomu škodit a ublížit, jsou nežádoucí, bylo by dobré uvést to hned v záhlaví diskuze.
Napsala jsi mi třikrát, co vůbec neberu v potaz... Třikrát jsi se zmýlila. Tyto (a mnoho dalších) aspekty jsem při psaní také uvážil. A na místě je důrazně se ohradit ke Tvým nařčením, jež jsou asi z Tvého pohledu celkem logická, ale bohužel mylná. Tedy doufám, že mylná a ne účelově lživá, protože v některých případech krásně veřejně podsouvají myšlenky, které bych nikdy nemohl vyslovit, neb se s nimi neztotožňuji.

(edit)

Háňa* » Sosna zvlčelý Já s tebou naprosto souhlasím.
Navíc jsi to napsal velmi decentně a citlivě.

Vyjádřím se teď z pozice ženy, aby se eliminovaly poznámky typu " Jako muž nemůžeš vědět, jak se žena cítí":
Kdybych se ocitla v situaci, kdy "to nejde", bylo by mi to moc líto, ale příčilo by se mi postavit se proti přírodě, tlačit násilím a bojovat proti ní. Právě kvůli tomu dítěti. Vždyť přece nemůžu vědět, co z toho, co se třeba u mě neprojevuje, ale co není v pořádku, mu svými geny předám. A nejen jemu, i všem jeho potomkům a populaci obecně.
I drobné vady, které nemusí být nijak patrné, se s každou další generací nasčítávájí a zesilují ...
Příroda ví, co dělá a pokud pudy a chtění převládají nad odpovědností, dá se to sice do určité míry pochopit, ale zdravé (celkově pro populaci) to není - vede to časem k degeneraci druhu.
Z biologického hlediska nejsme nic víc, než jeden z druhů obratlovců, a platí pro nás úplně stejné zákony přírody, jako pro každý jiný druh.

Nabi* » Sosna zvlčelý Shrnul jsi všechno! A hlavně za tu poslední větu děkuju, tím jsi to uzavřel opravdu s uznáním lidem v takové situaci.

MG34 » morgiama Souhlas.

Napsal to přesně tak, jaks napsala. A pak alibisticky formálně jakože dával prostor jiným možnostem, když je předtím dost okatě vyloučil.

Napsal to prostě stylem "jo, občas jí dám facku, ale já ženy nebiju" - tento alibisticko/manipulativní styl "komunikace" se mi taky dost hnusí...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bungula_toliman, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Na toto téma jsem zavěsil malý článek:

http://m.astrolexikon.webnode.cz/ne…

betule » Sosna zvlčelý Hezky napsáno,

je to moc těžké, jsou ženy, které pokud nemají dítě, tak si připadají tak nějak jako ...moc se omlouvám, za tento nemilosrdný výraz ... "lidský zmetek", který byl vyroben a neplní vůbec svou úlohu ... věřte mi, že je to pro tyto ženy a možná i muže naprosto zničující.

Tím co jsem napsala, jsem se nechtěla vůbec nikoho dotknout nebo urazit ... pokud se s touto situací žena dokáže vyrovnat, tak před ní hluboce smekám. Mám ale kolem sebe spíše příklady toho, že tohle prostě nikdy nepřebolí ... člověk jen otupí.

Sama jedno dítě díky Bohu mám, ráda bych dvě, ale čas kvapí ... jsem se situací smířená a vděčná, za to že synka mám. Neumím si ale představit, kdybych byla sama. Chápu tyto ženy a vím, že tato situace je velmi náročná a je pak velmi náročné si odpovědět nato, proč se člověk vlastně narodil.

Pokud si žena projde opakovanými potraty ... a nemyslím tím dva nebo tři ...to je vcelku běžné ... pak má do psychiatrické léčebny určitě dost blízko ...

Jako žena dost možná nemá pro samu sebe vůbec žádnou hodnotu ... je to velmi skličující

... vztahy se pak často rozpadnou ... asi nebyly kvalitní ... nebo snad ano?