Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Odejít? - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Odejít?
27.11.2017 - 12:37
Maryah
Odejít?
Zdravím všechny a obracím se na Vás s žádostí o pomoc a velmi by mě zajímal Váš názor ohledně jedné věci v mém vztahu.
Bude to skoro rok, co mám přítele a řekla bych, že za tu dobu jsem ho hodně poznala, tedy odhalila vše podstatné a jsem s ním spokojená. Bohužel, jsme se neshodli na jedné pro mě podstatné věci. Já bych, samozřejmě, ráda i společnou domácnost a rodinu, přítel společné bydlení nechce.
Zasypal mě spoustu "důležitými" důvody proč to nejde a já se s ním už o tom nechci bavit. Prý se spálil a příjde mu to příliš brzy. Já mu jeho důvody nezpochybňuju a řekla jsem mu, že jeho rozhodnutí respektuju.
Proto tedy nechci podnikat nic, abych ho přesvědčila k tomu, abychom se k sobě sestěhovali. Takže nechci rady, jak dospět k tomu, aby změnil názor. Pro mě ne je ne a tečka. :-)
Spíš teď uvažuju o tom, bude dál...
V takovym vztahu dál zůstat nechci, byť je jakkoli krásný, to dá rozum. Přítel to ještě neví, nechci s ním mluvit o rozchodu, aby to nevnímal jako výhrůžku, navíc ho mám ráda a nezlobím se na něj, jen přemýšlím, jak z toho ven.
Navíc tady žádná možnost - ani výhledová, že se to u něj změní není, navíc si teď pořizuje hodně malý byt, takže pár let to zůstane tak, jak to je. Trpělivá také moc nejsem a čekat, až si to rozmyslí, také nechci. Takže "odejít" mi přijde jako logické východisko. Jak to vidíte vy? Je lépe udělat "ostrý řez", který podle mě víc bolí, nebo nechat vztah "uhnít"? Tím bych se alespoň na rozchod psychicky připravila a tak nějak podvědomě si na něj už zvykala.. Jinak nějak významně dýl spolu taky zůstávat nemůžeme už kvůli tomu, že já kvůli jeho odmítnutí nestojím o intimnosti, zkrátka na ně už nemám chuť a to mi nikdo nevymluví. Zatím to kamufluju, jako že jsem nemocná, nebo se vídáme na veřejnosti, takže to, že o intimnosti nestojím mu každou chvíli dojde a bez toho se vztah asi neudrží.
Jó, napadla mě varianta, která by se mi v tomhle případě ještě líbila - a to, že bychom spolu udělali dohodu. Žádné bydlení, žádný sex :-) Ale nevím, jestli existuje muž, který by na tohle přistoupil. Co si myslíte?
Za jakýkoli příspěvek, nebo názor děkuju. Zajímalo by mě především, jaký na to mají názor ženy, zda by v mé situaci reagovali stejně, nebo jinak? A jak?
Taky mě zajímá názor mužů, jestli by na mou variantu (bez intimností) v takovém případě byli ochotni přistoupit. Ne, nejsem sobec, ale intimní záležitosti mě stojí dost energie a nechci svou energii věnovat někomu, kdo o mě nestojí.
Maryah
Bude to skoro rok, co mám přítele a řekla bych, že za tu dobu jsem ho hodně poznala, tedy odhalila vše podstatné a jsem s ním spokojená. Bohužel, jsme se neshodli na jedné pro mě podstatné věci. Já bych, samozřejmě, ráda i společnou domácnost a rodinu, přítel společné bydlení nechce.
Zasypal mě spoustu "důležitými" důvody proč to nejde a já se s ním už o tom nechci bavit. Prý se spálil a příjde mu to příliš brzy. Já mu jeho důvody nezpochybňuju a řekla jsem mu, že jeho rozhodnutí respektuju.
Proto tedy nechci podnikat nic, abych ho přesvědčila k tomu, abychom se k sobě sestěhovali. Takže nechci rady, jak dospět k tomu, aby změnil názor. Pro mě ne je ne a tečka. :-)
Spíš teď uvažuju o tom, bude dál...
V takovym vztahu dál zůstat nechci, byť je jakkoli krásný, to dá rozum. Přítel to ještě neví, nechci s ním mluvit o rozchodu, aby to nevnímal jako výhrůžku, navíc ho mám ráda a nezlobím se na něj, jen přemýšlím, jak z toho ven.
Navíc tady žádná možnost - ani výhledová, že se to u něj změní není, navíc si teď pořizuje hodně malý byt, takže pár let to zůstane tak, jak to je. Trpělivá také moc nejsem a čekat, až si to rozmyslí, také nechci. Takže "odejít" mi přijde jako logické východisko. Jak to vidíte vy? Je lépe udělat "ostrý řez", který podle mě víc bolí, nebo nechat vztah "uhnít"? Tím bych se alespoň na rozchod psychicky připravila a tak nějak podvědomě si na něj už zvykala.. Jinak nějak významně dýl spolu taky zůstávat nemůžeme už kvůli tomu, že já kvůli jeho odmítnutí nestojím o intimnosti, zkrátka na ně už nemám chuť a to mi nikdo nevymluví. Zatím to kamufluju, jako že jsem nemocná, nebo se vídáme na veřejnosti, takže to, že o intimnosti nestojím mu každou chvíli dojde a bez toho se vztah asi neudrží.
Jó, napadla mě varianta, která by se mi v tomhle případě ještě líbila - a to, že bychom spolu udělali dohodu. Žádné bydlení, žádný sex :-) Ale nevím, jestli existuje muž, který by na tohle přistoupil. Co si myslíte?
Za jakýkoli příspěvek, nebo názor děkuju. Zajímalo by mě především, jaký na to mají názor ženy, zda by v mé situaci reagovali stejně, nebo jinak? A jak?
Taky mě zajímá názor mužů, jestli by na mou variantu (bez intimností) v takovém případě byli ochotni přistoupit. Ne, nejsem sobec, ale intimní záležitosti mě stojí dost energie a nechci svou energii věnovat někomu, kdo o mě nestojí.
Maryah
03.12.2017 - 15:07
| Filtr
Nelle
» Maryah
tady jsi vyjadrila to co citim ve vztazich ja..zrovna resim uplne jiny problem, vsechno jde dobre, od 2018 nebo 2019 bychom uz mohli byt spolu, ale..sekl se kvuli picovine, seka se nejak velmi casto, rekla bych a ja uz mam i ten pocit, ze pro nej uz nic neznamenam. v tomhle pripade odejit je jedina cesta, vim ze by si pral byt se mnou, nez to co mi hnusnyho rek, proste to vim, ze nechce abychom se rozdelili takhle, jen se nejk poztratil a musi se dat do kupy, aby zas si uvedomil, co vlastne ze to v zivote chtel..jenze..ja na tohle nemam naladu cekat na nekoho, az se rozhodne o me, budto ma navzdy rozhodnuto, nebo mam pocit ze nejsem pro nej dost dobra, ze pro nej nejsem nic. Zamotalo se to tim, ze jsem mu to predhodila a on ze mu neverim..no neverim, ze, kdyz mi rika ze radsi pujde atd atd.. no k veci..chtela jsem ti podekovat, ze jsi mi prave srovnala moje nedorovnane myslenky, "mam pocit ze ztracim cas..radej ztratim 1 rok nez 10 " me prave pomohlo udelat ten krok, ke kteremu jsem se chystala..ja oprvdu ho nechci opustit, mam ho rada, ale tohle nejde. Potrebuju nekoho, kdo me opravdu miluje a ne se rozhoduje jakobych byla nejaka vyberovka nebo co ma sakra na vyber? Kaslu na nej. S tvym chlapem chapu jednu vec..pokud ho nekdo vyhodil z bytu na ulici..tak to naprosto chapu ze tomu uz neveri. Na druhou stranu po roce neverit neni dobry, dala bych mu na vyber a hlavne..rict mu vse co mam na srdci, uprimne, ne se vymouvat na nemoc atd..proste bych mu to takhle rekla aby videl co tim zpusobuje, protoze jen tak ma moznost neco zmenit nebo se chystat ke zmene..ale odejit takhle to ne..to neni ok, mel by vedet duvod a dostat sance na to aby to upravil, pokud neco zmastil, vysvetlit jake to ma dopady na sexualitu a takove veci, aby si uvedomil, ze tm narusuje cely vztah. Dale tento vztah asi taky neni moc dusevni, kdyz uz se uvazuje takhle rychle o rozchodu, tak to bych radsi vzdala, rekla bych mu duvod ale, a ne jen utnout, ztrata milovaneho cloveka je mnohem horsi nekdy nez smrt milovaneho cloveka..nezapominejme na to, co tim druhym dusevne zpusobujeme, je mnoho lidi na psychiatrii jen kvuli tomu..povrchni premysleni nikam nevede ve vztazich.
03.12.2017 - 15:52
| Filtr
Najdise.cz
» Nelle
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Opět jeden příběh z mnoha, v němž hrají nejhlavnější roli netrpělivost, vytváření zbrklých závěrů, neochota poznat druhého a dát mu čas na vyjádření. Převažuje " Buď se změníš hned, nebo mne nebudeš mít. " Že by ten čas utíkal o tolik rychleji?
=====
Opět jeden příběh z mnoha, v němž hrají nejhlavnější roli netrpělivost, vytváření zbrklých závěrů, neochota poznat druhého a dát mu čas na vyjádření. Převažuje " Buď se změníš hned, nebo mne nebudeš mít. " Že by ten čas utíkal o tolik rychleji?
03.12.2017 - 20:42
| Filtr
dan162
» Nelle
Napadá mne, že někdy je dobré se na chvíli odtáhnout, zjistit jak moc je ten druhý důležitý, a přitáhnout se víc. Deida taky píše o tom, že muž má občas někam odejít, tam si utřídit co chce a zase se vrátit, jemu to pomáhalo. Nepřišel jsem sice tomu na chuť, ale je to možná správně.
05.12.2017 - 12:20
| Filtr
Sosna zvlčelý
» Nelle
Z Tvého příspěvku bych vypíchnul hlavně toto:
"...rict mu vse co mam na srdci, uprimne, ne se vymouvat na nemoc atd..proste bych mu to takhle rekla aby videl co tim zpusobuje, protoze jen tak ma moznost neco zmenit nebo se chystat ke zmene..ale odejit takhle to ne..to neni ok, mel by vedet duvod a dostat sance na to aby to upravil..."
Lidé často odejdou, aniž by řekli pravdu. A dotyčný pak zkouší měnit blbosti, na kterých to ve skutečnosti nestálo.
Když nám na někom záleží, musíme mu říkat pravdu. Můžeme tomu dát čas, než najdeme způsob, jak to říct, ale hlavně říct. A dříve, než nás to přestane bavit a už mu to dáváme jako argument pozdě, protože jsme se sami zatím rozhodli. Jinak jsme sami vinni tím, že se chová tak, že nám ubližuje, protože mu nedáváme šanci poznat druhou stranu. A třeba si kvůli nám neuvědomí tu chybu pro další vztahy. Nemluvě o tom, že se taky může ukázat, proč tak činí. Někomu stačí vidět jen povrch. Nedozvědět se, co je pod povrchem. Vztah však nikdy nemá být povrchovou (povrchní) záležitostí.
Jo a ještě jedna věc: Nemáme právo vyžadovat, aby se někdo změnil. Nemusí. My oproti tomu máme právo mu říct náš postoj a případně s ním nebýt. Když se nedá spojit dva lidi při zachování jejich identity (kompromis by u obou nebo i jen jednoho vedl k nepřijatelným ústupkům vlastní osobnosti), nemá cenu prodlužovat trápení. Jen si právě nejsem jist, zda toto již bylo v popsaném případu zakladatelky vyčerpáno. I to je dosti relativní podle pohledu každého...
"...rict mu vse co mam na srdci, uprimne, ne se vymouvat na nemoc atd..proste bych mu to takhle rekla aby videl co tim zpusobuje, protoze jen tak ma moznost neco zmenit nebo se chystat ke zmene..ale odejit takhle to ne..to neni ok, mel by vedet duvod a dostat sance na to aby to upravil..."
Lidé často odejdou, aniž by řekli pravdu. A dotyčný pak zkouší měnit blbosti, na kterých to ve skutečnosti nestálo.
Když nám na někom záleží, musíme mu říkat pravdu. Můžeme tomu dát čas, než najdeme způsob, jak to říct, ale hlavně říct. A dříve, než nás to přestane bavit a už mu to dáváme jako argument pozdě, protože jsme se sami zatím rozhodli. Jinak jsme sami vinni tím, že se chová tak, že nám ubližuje, protože mu nedáváme šanci poznat druhou stranu. A třeba si kvůli nám neuvědomí tu chybu pro další vztahy. Nemluvě o tom, že se taky může ukázat, proč tak činí. Někomu stačí vidět jen povrch. Nedozvědět se, co je pod povrchem. Vztah však nikdy nemá být povrchovou (povrchní) záležitostí.
Jo a ještě jedna věc: Nemáme právo vyžadovat, aby se někdo změnil. Nemusí. My oproti tomu máme právo mu říct náš postoj a případně s ním nebýt. Když se nedá spojit dva lidi při zachování jejich identity (kompromis by u obou nebo i jen jednoho vedl k nepřijatelným ústupkům vlastní osobnosti), nemá cenu prodlužovat trápení. Jen si právě nejsem jist, zda toto již bylo v popsaném případu zakladatelky vyčerpáno. I to je dosti relativní podle pohledu každého...
© 2007-2024 Najdise.cz