Jak strašne tešila sa na jeseňna padajúce gaštany a babie letotie farby krásne rozmazal však dážďa všade počuť divný škrekot.To vrany krákať začli v tej jej dušiaj keď je ešte zima ďalekoa nepomáha ani zapchať ušiza všetko totiž možu MUŽI
ave
PODZIM Se srdcem malátným, sama v parku sedí. V koruně stromu vrána zavzlyká. Z blízkého divadla doznívají písně. Přitáhne oděv,snad chlad ji proniká.
Poslouchá často známé melodie. Rusalku,Bohému-stále stejný žal. Světlo se ztrácí,kolem houstnou stíny. Nebojí se jich,chce vybavit si tvář. Toho, co osudem ji poutá. Toho ,co zbyl jí po něm pláč.
Přichází se snem, jak dřív jen pro ni hraje. Lehoučkým vánkem pohladí ji vlas. A ona,pod doteky jeho taje. Zas je s ním sama, kolem je lásky zář.
---------------------
Když potom ráno podzimní ji budí. K nohám jí padá javorový list... Ví jistě ,že v životě tomto knihu osudu nebudou spolu číst..
alassea
» ave
Ten z javora list cinkne ticho na zem a znovu pripomenie krásy jesene tej jesene,čo predzvesťou je smrti istej čo v sebe ako pečať nesieme
Už všade okolo to ticho cinká a ďaľšie listy k zemi padajú tie tóny známe z divadelných múrov ju k sebe do života lákajú
Jej duša ešte trochu smutní,v srdci šero uši už nechce skrývať dlaňami a úsmev tichý vkradne sa jej do líc posledný list dopadol pristál jej na dlani
ave
» alassea
V podzimním lístku, který v dlani drží. Nalézá štěstí, nalézá zas klid. Vždyť v jeho barvách poselství se skrývá. Že ten kdo miluje,nechá odejít.