Deida, splynutí a emoční rozhodnutí - Diskuze a zkušenosti

dan162 » Buddha/2 Nebývá takové spojení u každého, ale ty bys to tak měl mít taky, Měsíc trigon Neptun, tuplem když Měsíc máš v Rybách. Vlastní pocity nesou s sebou dodatečnou informaci zvenku, která nemá zdroj. Vnímáš ze druhých něco navíc. Někdy nevíš, co to do tebe přišlo, jak tomu rozumět. Nebo to jde ze situací. Není to jen čisté búúú a jupííí a ouvej, vždy tam je ještě něco k tomu, poněkud nejasného.

S tím proti přírodě souhlasím, máte pravdu, krátkodobě dobré, dlouhodobě blbost, dobrá. "By měl" je blbě.

Tak hlava je něco co umím, pomohlo mi to dosud a ještě se potenciál nevyčerpal, uvědomit si mi ukazuje směr. Nemám problém vylézt kopec, jen nevím který. Však ono to dojde do fáze, kdy vás to přestane bavit nebo budu mít už jasno a příspěvky na má téma vymizí. Mimoto hledám jak na sebe jít i z jiné strany, z té emoční, zatím nevím, rozhlížím se. Rovnání vztahů s rodiči, přijmout je, nejen pochopit a k tomu přiberu něco dalšího.

Buddha/2 » siili Bych řekl, že to začíná sebepřijetím. Pak tě přestane trápit odmítnutí, protože se zbavíš (domnělé) odpovědnosti za to co druhý cítí nebo dělá. A tím si vlastně ušetříš i to zavaření

Buddha/2 » dan162 Dane, emoce se můžou spojovat stejně tak dobře se nebo . Pro mě je zajímavá novinka že jdou spojovat i s intuicí, ale že by ji zahrnovaly, o tom mě nepřesvědčíš .
Furt si myslím, že jestli se je budeš snažit pochopit rozumově, jsi na nejlepší cestě k zavařenině . A stejně tak mi nedává smysl snažit se je potlačovat nebo vyvolávat ve jménu vztahu (podle mého je to proti přírodě a dlouhodobě to stejně fungovat nebude). Ale uvědomováním si nic nezkazíš - k tomu je nutný odstup a vzato oklikou je právě tohle ten neutrální "bezemoční" stav .

Buddha/2 » dan162 My se pořád míjíme v pojmech. Zkusím vymyslet příklad (i když se mi vůbec nechce - to je to krátkodobé potlačení, proto možná bude trochu kulhat ):

Dejme tomu, že tě manželka vytáhne na jakýsi koncert, kam se ti vůbec nechce, neb je v telce fotbal. Cestou se ti něco stane (posere tě holub, zakopneš o cizího psa ...). A ty zareaguješ tak, jak asi hodně lidí - emocionálně. Skončí to tak, že manželka(teď už ) za to může a z tebe bude naopak nekulturní barbar . Přitom prvotní problém není v manželce ani v holubovi, ale v tom, že jsi potlačil emoci nevole už když ses zvedal od telky. Ta samozřejmě nevysublimovala, protože jsi jí živil celou cestu až do kritického okamžiku , pravděpodobně z větší části podvědomě. Rozumově těžko vysvětlíš proč zrovna tebe musel posrat holub, stejně tak budeš muset přemýšlet, kdy přesně proběhla metamorfoza manželky v a tvoje v barbara . Chápeš co tím chci říct? - tady nejde o rozumové vyjádření, je to vyjádření emocí, kde můžeš použít i úplně jiná slova a stejně to nepochopí nikdo, kdo podobnou emoci NEPROŽIL.
Teď se můžeme bavit o tom, že emoci nevole jsi mohl radši projevit hned a nemusela mít za následek měsíc tiché domácnosti bez večeře. Nebo sis ji mohl uvědomit, říct si no a co, zejtra to opakujou ... a tím jí nedat sílu. Špatně nasměrovaný jang je stejně blbě jako špatně použitý jin .
Takhle se stalo přesně to, ve jménu čeho ses zvedl od telky (jen trochu jinak, s humorem vesmíru vlastním) - chtěls mít klid

dan162 » Buddha/2 Ano, míjíme a budeme se míjet, přesto jsi pro mne velmi objevný, děkuji.

Rezonuje mi ten okamžik prvotní nevole - a to následné je pak už jen mistrné nebo nahodilé vyrovnávání se s následky. I když do barbara to (bohužel) nikdy nedojde, tak příklad je pěkný - častěji vyhovím s malým ohledem na svůj pocit, jindy trvám na tom, co si myslím, že potřebuju, ale přitom problém tím nemizí - je v existenci čelního střetu dvou nezávislých potřeb, řešeného navíc silou. Jo, použil jsem na takovou situaci i jang i jin, ano, oboje mne neuspokojilo. I krátkodobé potlačení je blbě, jestli tohle jsi chtěl ukázat ? No promyslím to líp večer.

Buddha/2 » Mici Angóra Když to není "vyjela jsem, protože MARS..." tak proč ne

Mici Angóra » Buddha/2 To není, i když je to lákavé

Buddha/2 » Mici Angóra To jo, ale moc toho důkladného sebepoznání v tom není

Buddha/2 » dan162 To se zas vrátíme k diskuzi o kompromisu, kde jsem Ti psal o kompatibilitě.
Někdy je prostě lepší nevrážet energii tam, kde to nemá perspektivu, protože odlišnosti jsou zásadní nebo je jich moc. Pak chybí i oboustranná vůle něco řešit či měnit. Potlačováním se nic neřeší, jen oddaluje.

dan162 » Buddha/2 Ok. Předešlý vztah mne propral dobře, vím díky němu, kde mne tlačí bota, ničeho nelituju - i kdyby to nemělo perspektivu. Tomu potlačování, dočasnému, jsem porozuměl, máš pravdu.

dan162 » Buddha/2 Ten příklad cos vymyslel s emi pořád líbí. Odložení reakce/konfliktu znamenalo stejně konflikt později, a bylo jedno jakou vyhýbací strategii člověk zvolil.

Kouknu se do sebe co to je, proč konflikty nechci, jestli strach ze sebe (neomezitelného konfliktu), nebo strach ublížit druhým, nebo strach dostat nabančeno nebo co.

Buddha/2 » dan162 Jj, vztahy jsou dobrá pračka . Tak až si budeš připadat dostatečně vypranej (jako ve Vizíru ) pak si toho budeš vážit a nebudeš mít chuť cachtat se v blátě

Buddha/2 » dan162 Co myslíš tím strachem ze sebe (neomezitelného konfliktu) ?

Jako fajn že se tím zabýváš , ale já bych větší problém viděl tam, kde někdo konflikt chce

dan162 » Buddha/2 Neomezitelný konflikt je postoj, kdy ti je jedno, jak konflikt skončí, včetně třeba toho, kdo umře, ty, lidi kolem, nemáš žádný limit. Asi postoj vojáka přímo v boji.

Dotýkáš se jedné z věcí, které nyní chci řešit. Jde o mé (vědomé) rozhodnutí nedopustit, aby moje emoce někdy přerostly v násilí. Vzniklo to tak, že jsem násilí na sobě zažil a "vyrovnal" se s ním tehdy zákazem. Že se mi celý život daří sílu nepoužít, znamená jen, že problém trvá, není vyřešený, sklad zavřených emocí není prázdný. Když je sklad prázdný, není proč se omezovat, jakýkoliv hněv nemá žádnou velkou sílu.

Buddha/2 » dan162 Problém trvá ... Nevím, no. Z mého pohledu je takové rozhodnutí správné - tedy v tom smyslu jak píšeš - aby TVÉ emoce nepřerostly v násilí. V jiných případech - např. nutná obrana je nepoužití síly diskutabilní.
Mimochodem, kolik sil Tě stálo neporušit vlastní zákaz ?
Čistě hypoteticky, kdyby byl sklad prázdný (v tomhle případě by tam chyběl pocit bezmoci), nemusel by ses omezovat. Ale ne proto, že by hněv byl slabý, ale protože by ani nevznikal. Asi radši dopíšu IMHO

dan162 » Buddha/2 S tou nutnou obranou to je diskutabilní, kde je hranice nutné obrany. Můžeš dostat ránu a nic neudělat a bude to dobře. A jindy z konfliktu utečeš a bude to blbě. Zvenku jsem zatím raději za bačkoru a pro partnerku raději slaboch, který hádky tlumí, ustupuje.

Dnes jsem o tom s mámou diskutoval a říkal jsem jí, že ve chvíli děje není čas na žádnou myšlenku, nejde to moc ovládat, hlava není chladná, nestíhá vyhodnotit děj, je třeba si možné situace rozmyslet předem. Situace - zloděj v domě, jen štrachal, nikam se neplížil, nebyl jsem si jistý, zda mám bojovat. Stál jsem hned za dveřmi, nevěděl o mne. Udělám jen významné ehm ehm a tím dám čas na reakci ? Minutu jsem přemýšlel, a říkal si, zda když by nebyl v chodbě ale v ložnici, tak taky jen ehm ehm ? Kde to už je nutná obrana ? Rozhodl jsem se, že nevím, zda to nutná obrana je, ale že se bránit budu, za jakoukoliv cenu, vtrhl jsem tam plnou silou, koukám že jsou tři, tak do nich, ale naštěstí se lekli víc a utekli, jinak nevím, co by se komu stalo. Takové situace mám za život jen tři, hurá za to.

Přesně tak jsem to myslel, čím je sklad prázdnější, tím je to slabší. V úplně prázdném nic nevzniká. Třeba pocit bezmoci už se mnou necvičí, tak vím, že tahle cesta je správně.

Kolik sil mně to stálo ? Co sil, spíš zdraví. Nějakým tempem sklad vyprazdňuji, snad to bude dostatečně rychle.

Buddha/2 » dan162 "...a říkal jsem jí, že ve chvíli děje není čas na žádnou myšlenku, nejde to moc ovládat, hlava není chladná, nestíhá vyhodnotit děj, je třeba si možné situace rozmyslet předem."
OK. Zkusím ještě z jiného pohledu. Mistři bojových umění jsou jimi právě proto, že tohle mají vyřešené. Nemají strach, protože to je to, co by je zabilo - strach paralyzuje. Jakékoli přemýšlení nad tím co udělá soupeř zpomaluje reakci a ta musí být bezprostřední, automatická, jinak je pozdě.
Ty se snažíš o opak, vyhodnocovat hlavou tam, kde to je spíš na škodu, ve výsledku nebojuješ s vnějším protivníkem, ale sám se sebou. To je plýtvání silami - proto jsem se ptal, kolik sil Tě to stálo (že se to projeví na zdraví není zas tak překvapivé)

dan162 » Buddha/2 Správně, souhlasím, se vším, naprosto. Ale až v posledním vztahu či po něm jsem pochopil proč se tak chovám, že to bylo mé rozhodnutí se tak chovat, a hlavně proč jsem ho učinil a jak z něj ven. Kupodivu to nebyla reakce přímá na tátu, ale když mi bylo tak 14, zesílel jsem, doma i ve třídě to už začínalo být dobré a přecházel jsem na druhou stranu do tábora těch silných, spíš se mstít, za drobnost hned vyletět, a jeden malý spolužák byl překvapivě houževnatým a klidným protivníkem. A až v té chvíli jsem se rozhodl, že nechci se dostávat do situací, ve kterých musím násilí konat nebo mu podlehnout a vyhýbal jsem se tomu. A tak to s malými výjimkami zůstalo cet let. Neuvědomoval jsem si celou tu dobu proč se vyhýbám konfrontaci. Nyní vyprázdním sklad a budu moci tu tehdejší situaci vyřešit s přehledem.

Ad mistři bojových umění - v boji nebo sportu existuje stav, kdy jsi v transu, tělo reaguje samočinně, hlava neexistuje. Mistři bojových umění si navozují tento stav, aniž by bojovali ?

Buddha/2 » dan162 Tak super, ne ?

Já bych tomu neříkal trans, spíš jsou v "bdělé přítomnosti" - jestli nevíš co tím myslím, koukni na film Pokojný bojovník - je to dokonce o Danovi

Hehe, mně už dělá bdělá přítomnost problém , tak zatím

dan162 » Buddha/2 Četl jsem tu knížku, výborná. Dík a dobrou.

P.S. znám to jako jakýsi trans tak nevím, nakolik to je ono - a spíš v tom sportu nebo jiné fyzické aktivitě, kdy tělo neřídí hlava. Ve fotbale, když jsem ho občas kdysi hrával, i při monotónní práci.