Vaše milované knihy v běhu času - Diskuze a zkušenosti

Abelas První stupeň ZŠ - Ladův Kocour Mikeš a Trojepolského Bílý Bim (toho jsem si četl při lampičce a poslouchal k němu Braniborské koncerty od Bacha). Také mne strašně bavila dvoudílná a nápaditě ilustrovaná série Už vím proč, která poutavě líčila, jak fungují každodenní běžná řemesla, průmysl, atd.
V devíti jsem od rodičů dostal pohádky bratří Grimmů a nemohl se od nich odtrhnout.

V negativním slova smyslu mnou otřásla kniha Josefa Klímy Náruživost, což rozhodně není čtivo pro desetiletého chlapce, ale nemohl jsem si pomoci :) (na základě informací z této knihy jsem si asi v 11 zkoušel vyrobit opium a večer za večerem se činil na makovém poli za vesnicí , ale nakonec jsem si to nedal )

Velký milník - 15 let - poznávám Tolkiena - Pána prstenů a Silmarillion (vše přečteno třikrát) a začíná moje fantasy období. Velice jsem také obliboval velikou sbírku Howardových povídek o barbaru Conanovi :), Howardův svérázný sloh podpořený znalostmi archeologa velmi zapůsobil na mou obrazotvornost :) Zájem o fantasy se postupně měnil na zájem o skutečnou historii. V 19-ti mě uchvátil román Sigrid Undsetové Olav Audunsson a z klasického severského písemnictví jsem přečetl pár ság Snorriho Sturlussona.

Další knihou, kterou jsem uměl skoro nazpaměť bylo ponuré Körnerovo Údolí včel (pamatuji, že filmové zpracování mě nijak nevzalo).

22 let; Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo. Bez komentáře. Jen si vzpomínám, že když jsem knihu dočetl, bylo asi půl šesté ráno, třásl jsem se po celém těle a musel jsem si jít ven zapálit... :) Všechny pozdější "Šifry mistra Leonarda" považuji za chabé napodobeniny této magické knihy...

V pětadvaceti se mění hodně věcí neplánovaným a spontánním prožitím jistého stavu, z čisté zvědavosti mě to hodilo do duchovní literatury a přivedlo ke knihám pana Květoslava Minaříka, které mám rád dodnes (a stále je nemám všechny přečtené, čtou se obtížně)

A abych nezapomněl (už budu končit ) ještě jeden klíčový literární zážitek. V lednu 2006 otevřu MF Dnes a v sekci Salon objevuji velký, asi třístránkový rozhovor s jakýmsi Haruki Murakami. Jeho vidění světa je mi neuvěřitelně blízké, tak zakupuji poměrně tučnou bichli Kafka na pobřeží. Něco takového jsem do té doby nečetl. Inteligentní dialogy, surrealistické momenty, mysteriózní atmosféra, síla!